Vzestup Číny patří k nejvýznamnějším ekonomickým i geopolitickým změnám posledních desetiletí. Po skončení studené války v Evropě převládal názor, že hospodářský rozvoj bude dlouhodobě spojen především s liberalizací politických systémů. Čínská zkušenost však ukazuje, že realita je podstatně složitější.
Pod vedením Komunistické strany se Čína během několika desetiletí stala největší světovou výrobní ekonomikou, výrazně omezila chudobu a postupně se zařadila mezi světové lídry v řadě technologických oborů – od vysokorychlostní železnice přes elektromobilitu až po umělou inteligenci. Vývoj země přiměl ekonomy i politology znovu přemýšlet nad tím, zda tradiční dělení na kapitalismus a socialismus ještě dokáže vysvětlit, proč jsou některé státy dlouhodobě úspěšnější než jiné.
Server The European Conservative upozorňuje, že západní debata často nahlíží na jednotlivé státy především prizmatem ideologických kategorií. Čína bývá označována jako socialistická ekonomika, státní kapitalismus nebo tržní socialismus. Ani jedno z těchto označení ale samo o sobě nevysvětluje tempo jejího hospodářského růstu ani schopnost reagovat na technologické změny.
Řada ekonomických studií naopak poukazuje na význam kvalitních institucí, předvídatelného prostředí, investic do vzdělávání, infrastruktury a výzkumu i podpory podnikání a inovací. Právě těmto faktorům věnuje moderní institucionální ekonomie stále větší pozornost.
Důležitou úlohu sehrály také zvláštní ekonomické zóny. Nejznámějším příkladem je Šen-čen, který se během několika desetiletí proměnil z menšího přímořského města v jedno z nejvýznamnějších světových technologických center. Nové reformy se zde nejprve ověřovaly v omezeném rozsahu a teprve poté se rozšiřovaly do dalších částí země.
Stejná debata se nabízí i v evropském prostředí. Evropská unie během desetiletí vybudovala jednotný trh založený na společných pravidlech, který přinesl významné hospodářské přínosy a usnadnil obchod i volný pohyb osob.
Současně ale někteří ekonomové upozorňují, že rostoucí míra harmonizace může v některých oblastech zužovat prostor pro regionální experimenty a hledání nových institucionálních řešení. Připomínají také, že evropský rozvoj byl po staletí založen na konkurenci mezi městy, státy a obchodními centry, která vytvářela prostředí příznivé pro inovace i nové formy organizace společnosti.
Nejde přitom o výzvu k přebírání čínského politického modelu. Evropské demokratické instituce, právní stát i ochrana občanských svobod stojí na odlišném hodnotovém základě. Ve hře je spíše otázka, zda vedle regulace nevzniká prostor také pro technologické experimenty, rychlejší zavádění inovací a pružnější regionální rozvoj.
Debata o Číně se tak dávno netýká jen jedné země. Ve skutečnosti směřuje k širší otázce, co rozhoduje o dlouhodobé konkurenceschopnosti států, technologickém pokroku a schopnosti ekonomik obstát ve světě, který se mění rychleji než kdy dřív.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: x)
Zdroje: 1. https://europeanconservative.
