Projekt digitálního eura vstoupil v létě 2026 do další fáze. Evropský parlament v červenci potvrdil mandát k jednání s členskými státy. Pro zahájení vyjednávání hlasovalo 416 europoslanců, 169 bylo proti a 22 se zdrželo. Nejde ještě o konečné schválení digitálního eura, ale o důležitý krok v legislativním procesu.

Evropská centrální banka mezitím pokračuje v přípravách. Pokud bude potřebná evropská legislativa přijata v průběhu roku 2026, chce být připravena na případné první vydání digitálního eura během roku 2029. O samotném vydání však Rada guvernérů ECB rozhodne až po dokončení legislativního procesu. Na druhou polovinu roku 2027 ECB připravuje také pilotní projekt.

To poněkud mění obraz, který nabízel komentář Naked Capitalism z listopadu 2025. Tehdy projekt skutečně narážel na výrazný odpor bank a části europoslanců. Od té doby získal potřebnou politickou podporu k dalšímu legislativnímu postupu. Spor ale nezmizel. Přesunul se spíše k důležitější otázce: co má digitální euro Evropě přinést, když už dnes většina peněz existuje v elektronické podobě?

Odpověď ECB zní především strategická autonomie a zachování veřejných peněz také v digitálním světě. Peníze uložené na běžném účtu představují závazek komerční banky vůči klientovi. Digitální euro by naproti tomu bylo přímou pohledávkou vůči Eurosystému, podobně jako bankovky a mince představují peníze centrální banky. Uživatelé by přitom neměli běžné účty přímo u ECB. Distribuci a kontakt se zákazníky mají zajišťovat banky a další poskytovatelé platebních služeb.

Evropa hledá vlastní platební infrastrukturu

Jedním z nejsilnějších argumentů pro digitální euro je závislost evropských plateb na zahraničních společnostech. Evropské instituce otevřeně hovoří o potřebě posílit strategickou autonomii a hospodářskou bezpečnost Unie. Evropský parlament používá podobný argument: digitální euro má omezit závislost evropského trhu na neevropských poskytovatelích platebních služeb.

Problém spočívá v tom, že Evropa už buduje také soukromé alternativy. Skupina významných evropských bank se postavila proti některým parametrům připravovaného digitálního eura s argumentem, že může duplikovat služby, které vytváří evropský bankovní sektor. Nejviditelnějším příkladem je Wero, které vzniká jako evropská platební alternativa k zahraničním karetním a technologickým společnostem.

Vzniká tak neobvyklý spor o dvě různé cesty ke stejnému strategickému cíli. ECB chce posílit evropskou platební suverenitu prostřednictvím veřejných peněz centrální banky. Evropské banky tvrdí, že alespoň část stejného cíle lze dosáhnout vybudováním konkurenceschopné soukromé evropské platební infrastruktury.


Právě proto se počítá s limitem množství digitálních eur, které bude možné držet. Konkrétní částka však zatím není definitivně stanovena. Často zmiňovaných 3 000 eur představovalo jednu z diskutovaných variant, nikoliv schválený konečný limit. Digitální euro zároveň nemá být spořicím produktem, ale především prostředkem každodenního placení.

Hotovost jako významná část platebního systému 

Druhou velkou otázkou je vztah digitálního eura k hotovosti. Kritici projektu upozorňují, že každá další pohodlná digitální alternativa může používání bankovek a mincí dále oslabovat. Obavy z postupného vytlačování hotovosti proto nelze jednoduše odmítnout jako odpor vůči technologickému pokroku.

Data ECB ukazují, že hotovost navzdory dlouhodobému poklesu zůstává významnou součástí evropského platebního systému. V roce 2024 představovala 52 procent transakcí na fyzických prodejních místech, zatímco v roce 2019 to bylo 72 procent.

Evropské instituce se proto snaží oba procesy propojit. Rada EU v prosinci 2025 vedle vyjednávací pozice k digitálnímu euru přijala také mandát k posílení právního postavení hotovosti. Členské státy by měly zajistit její dostatečnou dostupnost a akceptaci. Počítá se také s přípravou opatření pro používání hotovosti při rozsáhlých výpadcích elektronických platebních systémů.

EU tak současně připravuje nový digitální platební prostředek a legislativně posiluje ochranu hotovosti. Debata proto nemusí stát na jednoduché volbě mezi bankovkami a digitálními penězi. Evropský model se může pokusit zachovat obojí – hotovost jako fyzickou podobu veřejných peněz a digitální euro jako jejich elektronický protějšek.

Zvlášť zajímavá je připravovaná možnost offline plateb. Digitální euro by mělo fungovat nejen prostřednictvím internetového připojení, ale v určité podobě také bez něj. To by zvýšilo odolnost platebního systému při výpadcích sítí a podle návrhu mělo poskytovat výrazně vyšší míru soukromí než běžné online elektronické platby.

Hotovost by však měla jednu vlastnost, kterou bude obtížné digitálně zcela napodobit – možnost provést fyzickou transakci bez závislosti na elektronickém zařízení a technologické infrastruktuře. Právě proto získává otázka zachování hotovosti nový význam také z hlediska odolnosti státu.

Česko stojí mimo eurozónu, mimo změnu ale nezůstane

Pro Českou republiku může téma na první pohled působit vzdáleně. Česko není členem eurozóny a digitální euro by proto nenahradilo českou korunu ani se automaticky nestalo domácí měnou.

Praktické dopady však mohou být podstatně širší. Česká ekonomika je hluboce propojena s eurozónou a euro používají české podniky při značné části zahraničního obchodu. Evropská legislativa navíc řeší poskytování služeb spojených s digitálním eurem také platebními institucemi sídlícími v členských státech, jejichž měnou euro není. Evropský parlament posunul do fáze jednání s Radou i tento související legislativní návrh.


Ještě významnější může být dlouhodobý strategický dopad. Pokud se digitální euro stane významným evropským platebním prostředkem, může dále prohloubit platební a finanční integraci eurozóny. Pro Českou republiku by pak nevznikala pouze tradiční otázka přijetí či nepřijetí společné měny, ale také praktická otázka účasti na nové evropské platební infrastruktuře.

Současně je vhodné oddělit skutečná rizika od představ, které se kolem digitálních měn centrálních bank vytvořily. Současný evropský návrh neznamená zrušení hotovosti a digitální euro nemá nahradit peníze uložené v komerčních bankách. Naopak se připravují limity jeho držby a souběžně vzniká evropská legislativa, která má posílit postavení hotovosti.

Skutečný spor je proto méně dramatický, ale strategicky možná mnohem významnější. Evropa se rozhoduje, jak má vypadat infrastruktura, prostřednictvím níž budou její obyvatelé a podniky v příštích desetiletích platit. Vedle komerčních bank, evropských platebních projektů a zahraničních karetních či technologických společností má vzniknout také veřejná digitální alternativa založená přímo na penězích centrální banky.

Digitální euro tak není pouze technologickým projektem ECB. Je součástí širší otázky, kdo bude v budoucnu provozovat a ovlivňovat infrastrukturu, prostřednictvím níž Evropané používají své peníze. Právě proto spor o jeho podobu nekončí tím, že projekt překonal další politickou překážku. V mnoha ohledech teprve začíná.



Zdroje: 1. Naked Capitalism – The Digital Euro Just Hit a Wall of Resistance⁠; 2. ECB – Progress on the digital euro⁠; 3. Evropský parlament – Digital euro: MEPs ready to start negotiations⁠; 4. Rada EU – Digital euro and strengthening the role of cash⁠; 5. Financial Times – ECB’s digital euro plan hits resistance from banks and EU lawmakers⁠