Dva měsíce letních prázdnin v kuse jsou podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy přežitkem z doby, kdy česká ekonomika i společnost fungovaly jinak. Problém podle něj není v tom, že by děti měly příliš mnoho volna. Za neefektivní považuje především jeho koncentraci do července a srpna, kdy se ve stejnou dobu snaží odjet na dovolenou velká část rodin se školáky.
Výsledkem je každoročně se opakující špička, která se promítá do cen ubytování a zájezdů, obsazenosti letovisek, dopravy i fungování firem. Zatímco během letních prázdnin jsou turistické kapacity na řadě míst naplněné a na silnicích vznikají kolony, v jiných částech roku zůstávají hotely a další zařízení výrazně méně využité.
„Dvouměsíční letní prázdniny vznikaly pro úplně jinou ekonomiku a společnost. Dnes stát prakticky současně vyšle rodinám se školáky signál: právě teď jeďte na dovolenou. Výsledkem jsou dražší hotely a zájezdy, přeplněná letoviska, kolony a dva měsíce, kdy firmy bojují se souběhem dovolených. Hotely přitom mimo sezonu zejí prázdnotou,“ popsal Kovanda na síti X.
Ekonomicky by proto podle něj dávalo větší smysl současné rozložení školního volna změnit. Nejde přitom o návrh jednoduše vzít dětem měsíc prázdnin. Kovanda chce ponechat přibližně měsíc souvislého volna v létě a druhý měsíc rozdělit mezi jiné části školního roku.
„Ekonomicky by dávalo větší smysl ponechat dětem zhruba měsíc volna v létě a druhý měsíc rozdělit mezi jaro a podzim,“ uvedl.
Změna by se netýkala pouze délky jednotlivých prázdnin, ale také jejich termínů. Kovanda navrhuje rozdělit Česko do čtyř regionálních bloků, které by měly volno postupně. Praha a Středočeský kraj by kvůli dojíždění a jejich těsnému propojení musely zůstat pohromadě.
Jednotlivé bloky by následně dostávaly jarní a podzimní prázdniny v různých termínech. Pořadí by se každý rok měnilo, aby žádná část republiky nebyla dlouhodobě zvýhodněna atraktivnějšími termíny. Stejný princip by podle Kovandy bylo možné použít dokonce i u hlavních letních prázdnin.
„Jednotlivé bloky by měly jarní a podzimní prázdniny postupně, s každoroční rotací termínů, aby žádný region nebyl zvýhodněn. Dokonce i čtyřtýdenní letní volno by mohlo mezi bloky začínat s týdenním odstupem,“ nastínil.
Ani letní prázdniny by tedy nemusely začínat ve všech částech republiky ve stejný den. Týdenní odstup mezi jednotlivými bloky by dále rozložil cestování a dovolenkovou poptávku, která je dnes soustředěna především do několika stejných termínů.
Hlavní ekonomický přínos vidí Kovanda v rozložení poptávky do větší části roku. „Místo jedné obří dovolenkové špičky bychom vytvořili tři sezony: jarní, letní a podzimní,“ shrnul.
Hotely, restaurace a turistické atrakce by díky tomu mohly lépe využívat své kapacity a sezonní zaměstnání by se prodloužilo. Místo mimořádného náporu během několika letních týdnů a slabších období ve zbytku roku by část poptávky přešla na jaro a podzim. Současně by podle Kovandy ubylo dopravních špiček.
Výhodu by mohly pocítit také rodiny. Dnes se velká část rodičů se školáky při výběru dovolené pohybuje ve stejném časovém okně, což zvyšuje poptávku právě v červenci a srpnu. Pokud by se termíny mezi regiony a jednotlivými částmi roku rozešly, rodiny by podle Kovandy získaly větší výběr levnějších termínů.
Rozložení volna by mělo dopad i na zaměstnavatele. Firmy během července a srpna často řeší souběh dovolených pracovníků s dětmi školního věku. Pokud by část rodin čerpala delší volno na jaře a část na podzim, zaměstnanecké dovolené by se mohly rozprostřít do větší části roku a firmy by nemusely ve dvou letních měsících současně postrádat tolik lidí.
Ekonom svůj návrh doplnil také konkrétním odhadem hospodářského přínosu. Podle jeho orientačního modelu by změna mohla českému hospodářství dlouhodobě přinášet jednotky miliard korun každý rok.
„Podle orientačního modelu by taková reforma mohla českému HDP dlouhodobě přidávat zhruba 4 až 7 miliard korun ročně, realisticky kolem 5,5 miliardy. Veřejné rozpočty by mohly získat přibližně 1,3 až 2 miliardy ročně,“ uvedl Kovanda.
Označení „orientační model“ je u těchto čísel podstatné. Kovanda je nepředkládá jako garantovaný výnos změny školního kalendáře, ale jako odhad jejího možného dlouhodobého dopadu. Za realistickou hodnotu považuje přibližně 5,5 miliardy korun ročně, zatímco veřejné rozpočty by podle jeho propočtu mohly získat 1,3 až dvě miliardy.
V poměru k velikosti českého hospodářství podle něj nejde o ekonomickou revoluci. Zajímavý je především možný přínos ve srovnání s tím, co by samotná změna měla stát.
„Není to ekonomická revoluce. Ale na administrativní změnu kalendáře s prakticky nulovými náklady je to slušný výnos,“ míní ekonom.
Kovandův návrh tedy nestojí na tom, že by české děti měly mít méně volna. Měnit se má především jeho rozložení. Přibližně měsíc by zůstal v létě, další část dnešních letních prázdnin by připadla na jaro a podzim a termíny jednotlivých regionálních bloků by se střídaly.
Takové rozložení by podle Kovandy umožnilo využívat turistické kapacity po větší část roku, prodloužit sezonní zaměstnanost a zmírnit dopravní i dovolenkové špičky. Rodiny by získaly širší výběr termínů a zaměstnavatelům by se část dovolených rozložila mimo červenec a srpen. K tomu Kovanda přidává možný miliardový hospodářský efekt, který vyčísluje svým orientačním modelem.
„Česko zkrátka nemusí mít příliš mnoho prázdnin. Má je hlavně příliš koncentrované,“ uzavřel Kovanda.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: x)
