Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner zveřejnil rozsáhlý rozbor příběhu vrtulníku UH-60A Black Hawk známého jako Čestmír, na který čeští dárci přispěli více než 70 miliony korun. Ve své argumentaci propojuje údaje ze slovenského leteckého registru, českého registru smluv, fotografie z hasičských operací v několika evropských zemích a zprávy českých i ukrajinských médií. Na jejich základě vyslovuje závažné podezření a klade otázku, kde se vrtulník, který měl být předán Ukrajině, ve skutečnosti nachází.

„Kde je sakra Čestmír?! To ví jen Jaroslav Strnad,“ otevírá Paukner na Facebooku svůj analytický komentář.

Jádrem jeho pátrání je identita konkrétního stroje. Paukner pracuje s vrtulníkem UH-60A Black Hawk s registrační značkou OM-BHB a výrobním číslem 80-23495. Tvrdí, že právě tento stroj byl veřejnosti představen jako Čestmír a následně měl být předán Ukrajině. Podle jím citovaných registrů, smluv a fotografií se však stroj se stejnými identifikačními údaji dál objevuje v majetku společnosti Slovak Training Academy a při hasičských operacích v Evropě.

„Na vrtulník ‚Čestmír‘ přispěli dárci přes 70 milionů korun. Měl být na Ukrajině, ale zároveň je nyní v Mělníku a hasí požáry ve Francii – alespoň podle státních rejstříků České a Slovenské republiky a dalšího množství na sobě nezávislých důkazů,“ tvrdí Paukner.

Možné vysvětlení této podle něj zásadní nesrovnalosti považuje za natolik závažné, že hned v úvodu píše: „To, co dnes na základě množství veřejně dostupných zdrojů popíšu, by svou podstatou mohl být jeden z nejzávažnějších podvodů uplynulých let.“

Jde o Pauknerovo podezření založené na jeho interpretaci veřejně dostupných materiálů. Svou konstrukci následně rozvíjí chronologicky od počátku sbírky až po fotografie z hasičských operací v létě 2026.

Čestmír se ukázal nad Letnou

Příběh začíná v roce 2023. Iniciativa Dárek pro Putina tehdy otevřela sbírku na pořízení vrtulníku UH-60 Black Hawk pro Ukrajinu. Stroj dostal jméno Čestmír a cílem bylo vybrat peníze potřebné k jeho předání napadené zemi. Jedním z nejviditelnějších okamžiků kampaně byl přílet Black Hawku na pražskou Letnou. Právě identitě tohoto stroje Paukner přikládá mimořádný význam.

„Celá akce je započata spektakulárním letem ‚Čestmíra‘ nad Letenskou plání v Praze, odkud je také zřejmé, že jde o stroj UH-60A s registrační značkou OM-BHB slovenské firmy Jaroslava Strnada, Slovak Training Academy s.r.o.,“ píše.

Jako doklad používá mimo jiné fotografie zveřejněné Novinkami, na nichž podle něj lze stroj identifikovat právě podle registrační značky OM-BHB. Ve stejné době se podle Pauknera vrtulník objevuje také v jiném příběhu. Český stát jej měl společně s druhým Black Hawkem registrační značky OM-BHK využívat pro hašení požárů v rámci evropského mechanismu.

„Mezi roky 2023 až 2025 se uzavírají dva rámcové kontrakty na pronájem obou Black Hawků se značkami OM-BHB a OM-BHK s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zemědělství. Česká republika Jaroslavu Strnadovi platí za hasičskou pohotovost a pronájem strojů až 70 milionů korun ročně,“ uvádí Paukner.

Zdůrazňuje přitom, že podle jeho interpretace se pronájem týkal také stroje veřejně prezentovaného jako Čestmír. „A ano, platí i za ‚Čestmíra‘,“ píše s odkazem na informace Seznam Zpráv ze září 2024.

Na vrtulník se vybíralo dva roky

Sbírka trvala přibližně dva roky. Paukner připomíná, že ještě v září 2024 byl podle něj Čestmír spojován s Black Hawkem varianty UH-60A a registrační značkou OM-BHB. Nakonec se podařilo vybrat přibližně 72 milionů korun a vrtulník měl poté zamířit na Ukrajinu a sloužit tamním ozbrojeným složkám.


„Helikoptéra je na Ukrajině v letecké jednotce HUR. Jak byla do země dopravena, Ondráček neví. Vysvětlil, že její transport organizovala ukrajinská vojenská rozvědka, česká strana ho platila.“

Právě neznalost konkrétního způsobu přepravy Paukner řadí mezi okolnosti, které podle něj vyžadují vysvětlení. „V srpnu roku 2025 měl být tedy ‚Čestmír‘ dopraven na Ukrajinu, ale je neznámo jak. Lidé na něj vybrali 72 milionů korun, aby pomáhal vojenským jednotkám napadené země při její obraně,“ píše.

Následně se znovu vrací k tomu, co považuje za klíčové – k identitě vrtulníku. Podle jeho interpretace fotografie ze slavnostního předání ukazují stále tentýž stroj, který spojuje s registrační značkou OM-BHB a výrobním číslem 80-23495. A právě od tohoto okamžiku podle Pauknera začíná vznikat zásadní rozpor.

Paukner sleduje OM-BHB napříč Evropou

„Nyní přijde to podstatné. Podle několika na sobě nezávislých zdrojů se zdá, že ‚Čestmír‘ na Ukrajinu nikdy neodletěl,“ píše Paukner.

Jako jednu z prvních stop používá fotografie z nasazení při požárech v Bulharsku. Podle jeho identifikace je na nich zachycen stejný UH-60A registrační značky OM-BHB. Další důležitý okamžik přichází 23. srpna 2025, kdy média informovala o příletu Čestmíra na Ukrajinu. Paukner upozorňuje na vzhled stroje zachyceného na fotografiích.

„Totožný stroj je 23. srpna 2025 vyfocen, jak ‚přistává‘ na Ukrajině. Loga Slovak Training Academy, Helicopter Alliance a Evropské unie jsou přelepena, registrační značka je odstraněna,“ tvrdí.

Poté obrací pozornost ke slovenskému leteckému registru. Podle jeho interpretace z něj vrtulník s výrobním číslem 80-23495 nezmizel ani po údajném předání Ukrajině. „Z registrů Slovenské republiky ale stroj nezmizel nikdy. Data z roku 2025 uvádí ‚Čestmíra‘ jako majetek Slovak Training Academy se sériovým číslem 80-23495,“ píše.

Ještě významnější je pro něj stav registru na začátku následujícího roku. „Totožný registr z ledna roku 2026 uvádí totožný stroj, s totožným registračním číslem, opět jako majetek Slovak Training Academy Jaroslava Strnada.“

Kombinace registrační značky a výrobního čísla tvoří jeden z hlavních pilířů Pauknerovy argumentace. Podle něj právě tyto údaje umožňují sledovat konkrétní vrtulník napříč jednotlivými dokumenty a fotografiemi.

Paukner svůj závěr neopírá pouze o registry. Druhou významnou část jeho argumentace tvoří fotografie z evropských hasičských operací. Tvrdí, že stejný stroj se během roku 2025 účastnil zásahů v Bulharsku, Španělsku a Černé Hoře.

„Co je zásadnější, ‚Čestmír‘ je i v srpnu roku 2025 v majetku Slovak Training Academy a hasí požáry v Bulharsku, Španělsku a Černé hoře. Opět jde o vrtulník s registrační značkou OM-BHB a fotografie pochází od českých hasičů,“ uvádí.

Právě časová souběžnost těchto událostí je podle Pauknera jedním z nejproblematičtějších bodů celého příběhu. Z ukrajinské strany totiž podle jím citovaných informací přicházely zprávy, že Čestmír působí také v bojové oblasti u Pokrovsku. Publicista oba soubory informací staví přímo proti sobě.

„Data jsou totožná a z fotografie hasičů je patrné, že jde o ‚Čestmíra‘, kdežto ze zásahů u Pokrovsku neexistuje ani fotografie samotného stroje či věrohodné video, že jde o stroj UH-60A Black Hawk, natož pak, že jde o ‚Čestmíra‘,“ tvrdí.

Paukner tak rozlišuje mezi strojem OM-BHB, který podle něj dokáže na evropských fotografiích konkrétně identifikovat, a zprávami o působení Čestmíra na Ukrajině, u nichž podle něj obdobně jednoznačný obrazový důkaz chybí.

Česká smlouva a další stopa ve Francii

Další část rozboru přesouvá Paukner od fotografií k českým smlouvám. Upozorňuje na smlouvu mezi Ministerstvem zemědělství České republiky a společností Tech-Mont Helicopter Company z června 2025. Podle jeho interpretace dokumentu si český stát pronajímal právě vrtulník, který měl být určen k předání Ukrajině.

„Aby toho nebylo málo, existuje smlouva mezi Ministerstvem zemědělství České republiky a společností Tech-Mont Helicopter Company, kde si Česká republika v červnu roku 2025, po oznámení darování ‚Čestmíra‘ Ukrajině pronajímá totožného ‚Čestmíra‘. Se stejným výrobním číslem, stejnou značkou a podle fotografií níže jde opět o totožný stroj,“ píše Paukner.

Pro jeho konstrukci je tento dokument významný právě tím, že podle něj propojuje konkrétní registrační údaje stroje s kontraktem českého státu. Vedle OM-BHB se v hasičských kontraktech objevuje také druhý Black Hawk OM-BHK. Paukner tvrdí, že společnostní struktura kolem Helicopter Alliance a Slovak Training Academy vlastnila pouze dva stroje UH-60A, což podle něj výrazně omezuje možnost vysvětlit pozorované nesrovnalosti prostou záměnou několika podobných vrtulníků.

Časová osa navíc nekončí rokem 2025. Za jeden z nejvýraznějších podkladů považuje Paukner fotografie z hašení požárů ve Francii v červenci 2026.

„Dalším důkazem přispívajícím k podezření, že ‚Čestmír‘ nikdy neodletěl na Ukrajinu, jsou fotografie z hašení požárů ve Francii z července roku 2026,“ píše.

Odkazuje na fotografie zveřejněné serverem Požáry.cz a současně přidává druhý obrazový zdroj ze serveru Hasičovo.cz. Podle Pauknera oba zachycují stejný vrtulník.

„Opět je hasil ‚Čestmír‘ a z tohoto zásahu existuje množství fotografií, že jde opět o ten stejný vrtulník, stejné sériové číslo a stejnou registrační značku. Kvůli závažnosti podezření uvedu níže i druhý, nezávislý zdroj s odlišnou fotografií z Francie,“ uvádí.

Pro Pauknera tím vzniká časová řada přesahující samotný okamžik předání Ukrajině. Stroj, který identifikuje jako Čestmíra, se podle jeho rekonstrukce objevuje při evropských hasičských operacích před předáním i po něm.

Stejná značka a stejné výrobní číslo

Velkou váhu přikládá slovenskému leteckému registru. Tvrdí, že od roku 2019, kdy byl vrtulník později prezentovaný jako Čestmír zaregistrován na Slovensku, se jeho základní identifikační údaje nezměnily.

„Od roku 2019, kdy byl stroj později nazvaný ‚Čestmír‘ zaregistrován na Slovensku, se registrační údaje aktualizují každý kvartál a pokaždé uvádí to stejné – stroj nezměnil majitele, nezměnil zemi, kde je zaregistrován a stále je v majetku Slovak Training Academy Jaroslava Strnada,“ tvrdí Paukner.


„Registrační značky a sériová čísla jsou ze své podstaty nezaměnitelnými údaji. Neexistuje možnost, aby byly dva stroje označeny stejnou značkou a stejným sériovým číslem,“ argumentuje. Proto odmítá vysvětlení, že by mohlo jít pouze o několik vizuálně podobných Black Hawků.

Jak může být Čestmír na Ukrajině i v Evropě?

Právě zde Paukner formuluje hlavní otázku celého svého pátrání. Tvrdí, že mezi veřejně dostupnými podklady nenalezl důkaz, který by podle jeho měřítek dokládal působení konkrétního vrtulníku OM-BHB na Ukrajině. Současně připomíná vyjádření Martina Ondráčka, podle něhož transport vrtulníku organizovala ukrajinská vojenská rozvědka a česká strana jej platila.

„Jelikož neexistuje jediný doklad o tom, že by vrtulník registrační značky OM-BHB skutečně působil na Ukrajině a iniciativa Dárek pro Putina taktéž potvrzuje, že o dopravě nemá žádné informace – pouze dopravu uhradila – nezbývá než se ptát na klíčovou otázku. Jak může být Čestmír ve stejnou dobu na Ukrajině, kde má pomáhat obráncům země, a v České republice, Španělsku, Bulharsku a nově také ve Francii, kde stroj hasí požáry?“ píše Paukner.

Právě tento údajný souběh tvoří jádro jeho podezření. V závěru proto jednotlivé části argumentace znovu skládá dohromady. Podle něj společnost Helicopter Alliance, pod kterou řadí Slovak Training Academy Jaroslava Strnada, vlastnila a nadále vlastní pouze dva vrtulníky UH-60A. Jedním je podle něj OM-BHB a druhým OM-BHK.

„Na závěr dodám, že firma Helicopter Alliance, pod kterou spadá Slovak Training Academy Jaroslava Strnada, vlastnila a stále vlastní pouze dva stroje UH-60A. Registrační značky a sériová čísla jsou ze své podstaty nezaměnitelnými údaji. Neexistuje možnost, aby byly dva stroje označeny stejnou značkou a stejným sériovým číslem,“ píše Paukner a následně spojuje tento argument s českými státními kontrakty a penězi vybranými ve veřejné sbírce.

„Oba Strnadovy vrtulníky UH-60A jsou navíc od roku 2023 nepřetržitě v pronájmu České republiky a jedním z těchto strojů je i ‚Čestmír‘, který měl být darován Ukrajině a za něhož dárci zaplatili Jaroslavu Strnadovi 72 milionů korun,“ tvrdí.

Ani zde nepřipouští možnost dalšího stroje, který by podle něj vysvětloval rozdíl mezi evropskými fotografiemi a zprávami z Ukrajiny. „Žádný další stroj, který by mohl být s Čestmírem ‚zaměněn‘, neexistuje, dokládají to registry z let 2019 až 2026 a další na sobě nezávislé a svou povahou nezpochybnitelné zdroje,“ píše.

Z těchto podkladů pak Paukner vyvozuje nejzávažnější závěr svého textu. Jde o jeho podezření založené na jeho interpretaci shromážděných materiálů, nikoli o pravomocně či úředně konstatovaný podvod.

„Výše uvedené zdroje přispívají k podezření, že na Ukrajinu vrtulník Čestmír nikdy neodletěl a naopak zůstal v majetku Slovak Training Academy, která stroj nadále pronajímá České republice a zároveň inkasovala 72 milionů od dárců iniciativy Dárek pro Putina za účelem dodávky ‚Čestmíra‘ napadené zemi,“ píše Paukner.

Celou svou konstrukci tak uzavírá stejnou otázkou, kterou ji otevřel. Podle něj je třeba vysvětlit, zda vrtulník zachycený v evropských registrech, smlouvách a na fotografiích skutečně odpovídá stroji, který měl být za peníze českých dárců předán Ukrajině, a jak lze jednotlivé veřejně dostupné informace uvést do souladu.

„Bylo by záhodno vyjasnit, kde tedy Čestmír ve skutečnosti je,“ uzavírá Thomas Paukner.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, foto: red.)