Ještě před několika měsíci se mohlo zdát, že Evropská centrální banka má největší inflační problém posledních let postupně pod kontrolou. Srpnová čísla ale ukazují, jak rychle se může situace změnit. Spotřebitelské ceny v eurozóně vzrostly v srpnu meziročně o 3,3 procenta, zatímco v červenci inflace činila 2,9 procenta. Jde o nejvyšší tempo růstu cen za poslední tři roky a zároveň o výrazné vzdálení od dvouprocentního inflačního cíle Evropské centrální banky. Samotných 3,3 procenta však nevysvětluje, co se v evropské ekonomice skutečně děje.
Rozhodující je struktura inflace. Ceny energií byly v srpnu meziročně vyšší o 14,3 procenta, zatímco ještě v červenci jejich růst dosahoval 10,3 procenta. Energie se tak staly jednoznačně nejrychleji zdražující hlavní položkou spotřebitelského koše. Naopak u služeb, které centrální bankéři pozorně sledují jako jeden z ukazatelů domácích cenových tlaků, tempo růstu zpomalilo z červencových 3,3 na 3,0 procenta. Jádrová inflace bez energií, potravin, alkoholu a tabáku se snížila z 2,5 na 2,4 procenta. Eurozóna proto zatím nečelí návratu plošné inflační spirály známé z let 2022 a 2023. Čelí však problému, který tehdejší růst cen významně podporoval - novému zdražování energií.
Inflaci znovu táhnou energie
Současný cenový tlak přichází z velké části zvenčí. Napětí na Blízkém východě zvýšilo ceny ropy i zemního plynu. Cena severomořské ropy Brent se na začátku září dostala nad 90 dolarů za barel. Evropský trh se zemním plynem současně reaguje na obavy z vývoje dodávek souvisejícího s konfliktem s Íránem a narušením dodávek z Kataru. Právě zemní plyn může být pro Evropu zvlášť citlivým problémem.
Evropský energetický systém se od roku 2022 výrazně změnil. Závislost na ruském potrubním plynu byla zásadně snížena a mnohem větší roli získal zkapalněný zemní plyn LNG dovážený po moři. Tím se zvýšila diverzifikace dodávek, současně se však Evropa více napojila na světový trh, na němž o LNG soutěží s odběrateli v Asii a dalších regionech. Geopolitický konflikt v oblasti Perského zálivu se proto může rychle promítnout také do evropských cen.
Agentura Reuters uvádí, že evropské referenční ceny plynu se dostaly do blízkosti nejvyšších hodnot od začátku roku 2023. Trh současně vysílá varovný signál před zimou. Krátkodobé dodávky jsou dražší než některé kontrakty na pozdější období, což snižuje ekonomickou motivaci obchodníků nakupovat plyn nyní a ukládat jej do zásobníků pro zimní sezonu. To ještě neznamená, že Evropu čeká opakování energetické krize z roku 2022. Ukazuje to však, že energetická bezpečnost zůstává jedním z nejvýznamnějších faktorů evropské cenové stability.
Důležitý je přitom mechanismus, kterým se energetický šok může šířit dál. Vyšší ceny ropy a plynu nejprve zvyšují náklady na dopravu, výrobu, vytápění a elektřinu. Pokud zvýšené náklady přetrvávají dostatečně dlouho, podniky je mohou začít ve větší míře přenášet do cen výrobků a služeb. Teprve potom by se původně energetický problém mohl změnit v širší inflační tlak. Právě tomuto druhému kolu se ECB snaží zabránit.
ECB míří k vyšším sazbám, další vývoj ale zůstává otevřený
Finanční trhy po zveřejnění srpnových údajů plně započítávají další zvýšení úrokových sazeb Evropské centrální banky. ECB už v červnu zvýšila svou depozitní sazbu na 2,25 procenta. Podle informací Reuters jsou představitelé centrální banky připraveni na zasedání 10. září sazbu zvýšit o dalšího čtvrt procentního bodu na 2,50 procenta. Trhy s tímto krokem po zveřejnění srpnové inflace prakticky počítají.
Takové rozhodnutí by nebylo překvapivé. Inflace 3,3 procenta je výrazně nad dvouprocentním cílem a centrální banka chce zabránit tomu, aby se nový energetický šok přenesl do mezd, služeb a dlouhodobých inflačních očekávání. Současně však existuje důležitý rozdíl oproti předchozí inflační vlně. Jádrové cenové tlaky zatím nezrychlují. Naopak mírně polevují. Inflace služeb klesá a podle Reuters zatím není patrný výrazný přenos energetického šoku do růstu mezd. Dlouhodobá inflační očekávání navíc zůstávají ukotvena kolem dvouprocentního cíle ECB.
ECB tak stojí před klasickým problémem měnové politiky. Zvýšením úrokových sazeb nedokáže zvýšit světovou nabídku ropy ani zemního plynu. Nemůže odstranit geopolitické napětí ani snížit cenu LNG na světových trzích. Vyššími sazbami ale může omezit domácí poptávku a především zabránit tomu, aby se dražší energie přenesly do ostatních cen a vytvořily dlouhodobější inflační problém.
Cena za takovou pojistku může být hospodářsky citelná. Ekonomika eurozóny podle Reuters roste jen přibližně jednoprocentním tempem. Vyšší sazby zdražují hypotéky, podnikové úvěry i financování investic. Současně mohou zvyšovat náklady států na nové financování jejich dluhu. ECB tak může zpřísňovat měnovou politiku právě v okamžiku, kdy evropská ekonomika potřebuje rozsáhlé investice do energetiky, infrastruktury, obrany a technologické modernizace.
Zářijové zvýšení sazeb přitom automaticky neznamená začátek dlouhé série dalších kroků. Podle zdrojů Reuters nemají představitelé ECB zatím velkou chuť signalizovat další bezprostřední zvyšování sazeb. Další rozhodování bude záviset především na tom, zda se energetický šok začne šířit do širšího cenového vývoje.
Evropa naráží na svou energetickou zranitelnost
Srpnová inflace proto není důležitá jen kvůli číslu 3,3 procenta. Ukazuje hlubší strukturální problém evropské ekonomiky. Evropská unie v posledních letech výrazně změnila zdroje dodávek energií, vybudovala nové kapacity pro dovoz LNG, zvýšila dovoz z dalších zemí a urychlila rozvoj obnovitelných zdrojů. Tím podstatně snížila závislost na Rusku. Neznamená to však energetickou nezávislost.
Evropa zůstává významným čistým dovozcem energií a světové geopolitické otřesy se proto mohou poměrně rychle promítat do jejích výrobních nákladů a spotřebitelských cen. To má širší důsledky než samotnou inflaci. Pokud ceny energií zůstanou vysoké, zhorší se podmínky energeticky náročného evropského průmyslu. Pokud ECB současně zvýší úrokové sazby, zdraží financování investic. Pokud vlády začnou znovu ve větším rozsahu kompenzovat ceny energií domácnostem a podnikům, zvýší se tlak na veřejné rozpočty. Jeden energetický šok tak může působit současně na ceny, hospodářský růst, průmyslovou konkurenceschopnost i veřejné finance.
Právě proto bude důležitější sledovat strukturu inflace než samotnou hodnotu 3,3 procenta. Pokud se ceny energií stabilizují a jádrová inflace bude dál zpomalovat, může být současný vzestup celkové inflace relativně krátkou epizodou. ECB by pak po zářijovém zvýšení sazeb mohla vyčkávat a sledovat další vývoj. Pokud však ropa a zemní plyn zůstanou drahé několik dalších měsíců a energetické náklady se začnou přelévat do výrobků, služeb a mezd, situace se změní. ECB by mohla být nucena měnovou politiku dále zpřísňovat.
Evropská ekonomika by se pak dostala do nepříjemné kombinace slabého růstu, drahých energií a vysokých úrokových sazeb. Srpnových 3,3 procenta proto zatím není důkazem návratu velké evropské inflační vlny. Je to ale první vážnější test toho, zda se Evropa po zkušenostech posledních let skutečně stala vůči energetickým šokům odolnější.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Handelsblatt – 3,3 Prozent: Teuerung im Euro-Raum zieht deutlich an; 2. Eurostat – Euro area annual inflation up to 3.3%; 3. Reuters – Euro zone inflation rises above 3%, cementing ECB rate hike bets; 4. Reuters – ECB set for September rate hike with no appetite to signal more, sources say; 5. Reuters – Bond selloff deepens and stocks drop as oil prices stoke inflation fears
