Když během energetické krize domácnosti počítaly každou korunu za elektřinu a plyn, energetické společnosti vykazovaly výsledky, které ještě několik let předtím působily nepředstavitelně. Jedním z nejvýraznějších příkladů bylo podnikatelské impérium Daniela Křetínského. Jeho Energetický a průmyslový holding (EPH) dosáhl v roce 2022 provozního zisku přes 100 miliard korun a širší energetická divize jeho skupiny vykázala za následující rok téměř 184 miliard korun. Dnes, když vláda Andreje Babiše zvažuje vyšší zdanění vybraných odvětví, přichází nejbohatší Čech s varováním, že takový krok může zdražit teplo domácnostem a odradit investory. Jeho argumenty si zaslouží pozornost. Stejně tak ale stojí za připomenutí, jak mimořádně výnosné dokázalo být podnikání v energetice v době, kdy miliony Evropanů čelily prudkému růstu životních nákladů.
Křetínský v rozhovoru pro Seznam Zprávy připustil, že rozumí snaze vlády získat dodatečné peníze do rozpočtu. Sektorové daně však odmítá. „Rozumím snaze vlády hledat dodatečné rozpočtové příjmy. Sektorové zdanění ale považuji za nešťastný nástroj,“ uvedl. Podle něj takové opatření zvyšuje nejistotu, narušuje předvídatelnost podnikatelského prostředí a může vést k přesunu investic do zahraničí. Z pohledu velkého investora jde o srozumitelný argument. Podniky plánující miliardové projekty potřebují vědět, s jakými náklady mají počítat. Otázkou ovšem je, zda má být předvídatelnost podnikatelských zisků jediným měřítkem spravedlivého daňového systému, zvlášť když stát v předchozích letech vynakládal desítky miliard korun na zvládnutí energetické krize.
Když energetika vydělávala rekordní miliardy
Čísla z krizových let jsou výmluvná. EPH v roce 2022 zvýšil provozní zisk EBITDA na přibližně 101 miliard korun, tedy téměř dvojnásobek předchozího roku. Za rok 2023 vykázal samotný holding provozní zisk kolem 91 miliard korun. Širší energetická divize skupiny EP Corporate Group, zahrnující vedle EPH také další energetické aktivity, dosáhla provozního zisku přibližně 184 miliard korun. Podle tehdejšího vyjádření skupiny šlo o mimořádný výsledek v historii českého podnikání. Nešlo přitom o čistý zisk ani o částku, kterou by si Křetínský osobně vyplatil. EBITDA představuje provozní výsledek před úroky, daněmi a odpisy. I při tomto důležitém rozlišení však rozsah dosažených zisků ukazuje, jak významně dokázala část energetického sektoru na turbulentním trhu vydělávat.
Právě v těchto letech se zároveň odehrávala jedna z nejbolestivějších kapitol české energetiky. Ceny elektřiny a plynu prudce rostly, domácnosti dostávaly nové zálohové předpisy a firmy řešily, zda budou schopné udržet výrobu. Vláda Petra Fialy přistoupila k zastropování cen pro odběratele až od ledna 2023, zatímco mimořádný cenový šok zasáhl trh už v roce 2022. Stát současně schválil kompenzace obchodníkům s energiemi, aby pokryl zákonem stanovené rozdíly mezi regulovanými cenami a uznatelnými náklady. Tato opatření měla chránit zákazníky a stabilizovat dodávky. Současně ale znamenala značné zatížení veřejných financí, které se promítá do rozpočtových debat dodnes.
Bylo by nepřesné tvrdit, že Křetínského rekordní zisky vytvořilo samo zastropování cen. Jeho společnosti působí v řadě evropských zemí a vydělávaly také na výrobě elektřiny, skladování plynu a dalších energetických činnostech. Mimořádné výsledky však vznikaly v prostředí vysokých cen a silných tržních výkyvů. Zatímco spotřebitelé čelili zdražování základních životních potřeb, významná část energetického byznysu těžila z příležitostí, které krizový trh přinesl. Právě proto dnes působí varování před dopady vyšších daní tak citlivě. Veřejnost má právo ptát se, jak velkou část mimořádných výnosů si mají ponechat akcionáři a jakou část je přiměřené vrátit společnosti prostřednictvím daní.
Český stát navíc v minulosti mimořádné energetické zisky skutečně zdaňoval. Fialova vláda zavedla daň z neočekávaných zisků, známou jako windfall tax, a další odvody související s energetickou krizí. Ministerstvo financí v roce 2024 upozornilo, že příjmy z těchto opatření nedokázaly plně pokrýt mimořádné výdaje státu. Podle tehdejšího vyčíslení měla být bilance za roky 2022 až 2024 záporná přibližně o 35 miliard korun. Není tedy pravda, že by energetické společnosti žádné mimořádné daně neplatily. Stejně tak ale neplatí, že by stát na pomoci domácnostem a podnikům automaticky vydělal. Část účtu zůstala veřejným financím.
Hrozba dražšího tepla má své souvislosti
Křetínského nejsilnější argument míří přímo na domácnosti. Jeho skupina provozuje v České republice teplárny, které dodávají teplo a teplou vodu mimo jiné do bytových domů a na sídliště. Podnikatel upozornil, že tyto provozy nyní investují značné prostředky do přechodu od uhlí k plynu a podle jeho slov se pohybují spíše ve ztrátě. „Pokud by zdanění mělo být dlouhodobější, promítne se do vyšších cen tepla z centrálního zásobování teplem,“ řekl Seznam Zprávám. Pro rodiny odkázané na centrální vytápění jde o vážné upozornění. Na rozdíl od některých jiných služeb si totiž obyvatelé bytových domů zpravidla nemohou jednoduše vybrat jiného dodavatele tepla.
Také tento argument ale vyžaduje přesnější pohled. Není dosud jasné, jak by případná sektorová daň vypadala, které společnosti by se jí podrobily ani zda by se vztahovala na jejich celkový zisk, nebo pouze na určitou část mimořádných výnosů. Z výsledků celé mezinárodní skupiny navíc nelze automaticky odvozovat ziskovost konkrétních českých tepláren. Je proto možné, že by nevhodně nastavená daň skutečně komplikovala potřebné investice a vytvářela tlak na ceny. Stejně tak ale není předem prokázáno, že by každá forma dodatečného zdanění musela skončit na účtech domácností. Rozhodovala by konstrukce daně, hospodářská situace jednotlivých firem i pravidla tvorby cen tepla.
Právě zde je namístě položit podnikatelské argumentaci nepříjemnou, ale legitimní otázku. Jestliže velká energetická skupina v krizových letech dokáže vytvořit mimořádné zisky, neměla by být připravena nést také přiměřenou část nákladů, které stejné období přineslo celé společnosti? V době vysokých cen se úspěch vysvětluje schopností správně investovat, řídit rizika a využívat tržní příležitosti. Když však přijde řeč na vyšší daňové odvody, objevuje se argument, že jejich důsledky pocítí běžní zákazníci. Takový postoj nemusí být ekonomicky nesprávný, zaslouží si ale důkladnější vysvětlení než pouhé varování před zdražováním.
Je samozřejmě nutné uznat i druhou stránku věci. Křetínského podnikatelská skupina nevytváří pouze zisky pro své vlastníky. Provozuje energetickou infrastrukturu, zaměstnává lidi a investuje do modernizace zdrojů. Přechod tepláren od uhlí k jiným palivům vyžaduje obrovské částky a nejisté daňové prostředí může rozhodování investorů komplikovat. Mimořádné zdanění také není samo o sobě zárukou, že stát získané peníze využije hospodárně. Právě proto by vláda měla vysvětlit, jaké zisky považuje za nadměrné, proč a jak je chce zdanit a jak zabrání tomu, aby opatření dopadlo na konečné spotřebitele.
Kdo nakonec zaplatí účet?
Debata o sektorových daních se odehrává v době, kdy Babišova vláda hledá nové rozpočtové příjmy. Premiér spolu s ministryní financí Alenou Schillerovou připouští úvahy o vyšším zdanění některých odvětví, mezi nimiž se zmiňují energetika, bankovnictví, zbrojní průmysl či maloobchod. Babiš argumentuje tím, že některé firmy dosahují nepřiměřených zisků, zatímco jejich zákazníci nesou vysoké náklady. Ministr průmyslu Karel Havlíček naopak před rychlým zaváděním dalších daní varuje a zdůrazňuje hospodářský růst. V koalici zatím neexistuje shoda na konkrétním řešení.
Křetínský má v jednom podstatném bodě pravdu: stát nemůže donekonečna měnit pravidla podnikání a očekávat, že to nebude mít žádné následky. Jenže také občané potřebují předvídatelnost. Rodiny, které během energetické krize nevěděly, kolik zaplatí za další zimu, ji měly podstatně méně než velké firmy vybavené analytiky, obchodními týmy a možností rozložit rizika mezi různé trhy. To samo o sobě není důvodem k trestání podnikatelského úspěchu. Je to však důvod k otevřené diskusi o tom, jak rozdělovat náklady mimořádných krizí.
Křetínského výhrady k sektorovým daním proto nelze odbýt jako pouhou neochotu bohatého podnikatele platit. Jeho upozornění na investice, konkurenceschopnost a ceny tepla mají ekonomický základ. Současně ale nelze přehlédnout rekordní výsledky jeho energetického impéria z období, kdy se domácnosti potýkaly s prudkým zdražováním. Obě skutečnosti patří do stejného příběhu. Bez jedné z nich by veřejná debata byla neúplná.
Rozhodující nakonec nebude, zda vláda dokáže označit některé zisky za nadměrné a podnikatelé nové daně za škodlivé. Podstatné bude, zda vznikne systém, který dokáže rozumně zdanit skutečně mimořádné výnosy, nepoškodí potřebné investice a nepřenese další náklady na domácnosti. Po zkušenosti s energetickou krizí si lidé zaslouží víc než výběr mezi dvěma nepříjemnými možnostmi: buď budou platit vysoké ceny energií, nebo jim bude hrozit další zdražení pokaždé, když stát začne uvažovat o vyšším zdanění energetických společností.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: ekoduj)
Zdroje: 1. https://mf.gov.cz/cs/ministerstvo/media/tiskove-zpravy/2024/stanovisko-mf-k-pokracovani-windfall-tax-v-roce-20-56833; 2. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-nejbohatsi-lide-nejbohatsi-cech-babisovy-sektorove-dane-zdrazi-teplo-320412; 3. https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2510679
