Ještě před několika lety působily německé automobilky téměř jako nezničitelný průmyslový stroj Evropy. Koncerny jako Volkswagen, BMW nebo Mercedes-Benz Groupvydělávaly miliardy eur, ovládaly čínský trh a evropské vlády je prezentovaly jako důkaz technologické síly starého kontinentu. Dnes však německý tisk stále častěji používá slova, která ještě nedávno zněla téměř nemyslitelně. Krize, strukturální problém, ztráta konkurenceschopnosti.
Německý deník Handelsblatt popsal současnou situaci velmi tvrdě. „Nejdůležitější motor zisků se zhroutil.“ To není drobná účetní poznámka. To je věta, která v Německu zní téměř jako poplach sirén. Čínský trh, jenž dlouhé roky fungoval jako obrovský bankomat evropských automobilek, přestal být spolehlivým zdrojem bohatství. A právě na něm stál celý poválečný německý exportní model.
Dlouhá desetiletí fungoval jednoduchý mechanismus. Němci vyráběli technicky kvalitní vozy se silnou značkou, Čína je kupovala a německé firmy z obřích marží financovaly další vývoj. Jenže dnes se situace dramaticky změnila. Čínské automobilky už nejsou levné kopie evropských vozů. Naopak. Firmy jako BYD, NIO nebo Geely začínají technologicky konkurovat samotným Němcům a v některých oblastech je dokonce předbíhají.
To je šok, který si Evropa dlouho nechtěla připustit. Německý automobilový průmysl totiž nevyráběl pouze auta. Vyráběl i pocit evropské technologické nadřazenosti. A právě ten se nyní rozpadá přímo před očima.
Zásadní problém spočívá v tom, že nejde o běžný hospodářský cyklus. Němečtí analytici stále častěji upozorňují, že se jedná o hlubší strukturální změnu. Automobilky čelí současně několika krizím najednou. Dražší energie po geopolitických konfliktech, rostoucí cla, tlak na elektromobilitu, drahé suroviny, konkurence z Asie a současně slábnoucí kupní síla evropské střední třídy.
Přitom právě střední třída bývala základním pilířem evropského automobilového trhu. Dnes však stále více lidí zjišťuje, že nové vozy jsou jednoduuše příliš drahé. Moderní elektromobil už dávno nepůsobí jako symbol ekologické budoucnosti. Pro mnoho rodin začíná představovat luxusní zboží.
Německé automobilky se navíc dostaly do pasti vlastní strategie. Roky vydělávaly hlavně na drahých modelech s vysokými maržemi. Jenže právě tento segment nyní začíná slábnout. Bohatší klientela v Číně častěji kupuje domácí značky a evropský zákazník stále více počítá každé euro. Výsledkem je propad zisků, který připomíná pandemické období.
Velkým symbolem proměny se stala i samotná Tesla. Americká firma kdysi působila jako exotický experiment. Dnes však donutila celý evropský průmysl ke zrychlené elektrifikaci. A právě tento tlak mnohé tradiční výrobce finančně vyčerpává. Přechod na elektromobilitu totiž znamená obrovské investice do baterií, softwaru i nových továren. Současně však firmy stále musí financovat výrobu klasických spalovacích motorů, protože poptávka po nich úplně nezmizela.
Výsledkem je zvláštní průmyslová schizofrenie. Automobilky platí současně starý i nový svět. A oba jsou extrémně drahé.
Do toho vstupuje i geopolitika. Evropská unie stále hlasitěji diskutuje o ochraně trhu před levnými čínskými elektromobily. Jenže právě zde se ukazuje obrovský paradox celé situace. Německé automobilky jsou na Číně existenčně závislé. Tvrdá obchodní válka by tak mohla poškodit nejen Peking, ale i samotný Berlín.
Německo navíc dlouho stavělo svoji ekonomiku na relativně levné energii z Ruska a na exportu do Číny. Oba pilíře se během několika let dramaticky oslabily. To vysvětluje, proč současná krize automobilek není izolovaný problém jednoho odvětví. Ve skutečnosti jde o symptom širší proměny celé evropské ekonomiky.
Velmi zajímavé je i psychologické hledisko celé krize. Německé automobilky desítky let představovaly symbol stability. Když se dařilo Volkswagenu nebo BMW, působilo to téměř jako důkaz, že evropský průmysl funguje správně. Dnes však poprvé po dlouhé době vzniká otázka, zda Evropa nezaostává nejen výrobně, ale i technologicky a strategicky.
A právě tady se láme budoucnost celé Evropské unie. Automobilový průmysl totiž není jen výrobní sektor. Je to obrovský ekosystém zaměstnávající miliony lidí. Dodavatelé, logistika, chemický průmysl, strojírenství, servis, vývoj softwaru. Pokud se německý model začne skutečně hroutit, pocítí to velmi rychle i česká ekonomika.
Česká republika totiž patří mezi země nejvíce navázané na německý automobilový průmysl. Každé zpomalení výroby v Německu se téměř okamžitě přenáší do českých továren, subdodavatelských firem i zaměstnanosti. Proto současná debata v Německu není vzdálený problém za hranicemi. Je to téma, které se může během několika let velmi výrazně dotknout i české životní úrovně.
Možná nejzajímavější na celé situaci však je, jak rychle se změnil svět. Ještě kolem roku 2015 se Evropa dívala na čínské automobilky s jistou dávkou pobavené nadřazenosti. Dnes se stále více evropských manažerů jezdí učit právě do Číny. A to je možná největší symbol proměny současné doby.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://www.handelsblatt.com/unternehmen/industrie/autobauer-der-wichtigste-gewinnmotor-ist-weggebrochen-02/100220614.html
