Když drony zasahují ruské rafinerie a saúdskou ropnou infrastrukturu, největší účet nakonec nemusí podle publicisty a poradce ministra zahraničí Pavla Šika zaplatit ani Rusko, ani velcí asijští odběratelé jeho ropy. Nejzranitelnější může být Evropa, která je závislá na dovozu a stále častěji musí hledat náhradní dodávky na napjatém světovém trhu. Šik ve své rozsáhlé analýze spojuje nový americký sankční zákon, ukrajinské útoky na ruské rafinerie a výpadek části saúdských dodávek do jednoho řetězce, na jehož konci mohou být podle něj výrazně vyšší evropské ceny pohonných hmot.
„Když drony létají nad Ruskem a Saúdskou Arábií, tak asi největší účet přistává v Evropě,“ shrnul na sociálních sítích Šik.
Prvním tématem jeho analýzy je nový americký zákon pojmenovaný po senátorovi Lindsey Grahamovi, který prezident Donald Trump podepsal 18. září. Zákon rozšiřuje americký sankční rámec a dává prezidentovi mimo jiné možnost uvalit až stoprocentní cla na velké odběratele ruské ropy a zemního plynu. Samotným podpisem zákona však tato cla automaticky zavedena nebyla.
Šik kvůli tomu kritizuje formulaci České televize, podle níž Trump podepsal rozsáhlé protiruské sankce. „Jenže ten zákon nic nezavádí, ve skutečnosti podepsal především právní nástroj, který mu umožňuje uvalit až stoprocentní cla na největší odběratele ruské ropy a plynu, především na Čínu a Indii. A také sankce proti konkrétním ruským bankám, podnikům či představitelům musí americká administrativa teprve provést a jednotlivé subjekty označit. Takže samotným Trumpovým podpisem se zatím nestalo nic, jen mu dává pravomoc vybrat země, určit výši cel, jejich zavedení odložit a udělovat výjimky,“ napsal. Šikova formulace, že se podpisem „nestalo nic“, je širší než právní účinek zákona. Jeho hlavní námitka se týká toho, že až stoprocentní cla podpis sám automaticky nespustil.
Šik očekává, že Trump alespoň nyní tuto možnost naplno proti Indii a Číně nepoužije. Pokud by se Washington pokusil přimět dva velké asijské odběratele, aby ruskou ropu přestali kupovat, jejich spotřeba podle něj nezmizí, ale přesune se k jiným producentům.
„Podle mého Trump tuto zbraň proti Indii a Číně přinejmenším nyní nepoužije, protože umí číst ceny na čerpacích stanicích. Pokusit se donutit dva největší asijské odběratele, aby přestali kupovat ruskou ropu, by se totiž mohlo politicky vymstít a i kdyby se to podařilo, neznamenalo by to, že jejich spotřeba zmizí. Indie a Čína by začaly ve velkém nakupovat ropu ze Saúdské Arábie, Iráku, Afriky a Ameriky a přetahovaly by se o ni s Evropou právě ve chvíli, kdy je světový trh mimořádně napjatý,“ uvedl Šik.
Do stejného obrazu zasazuje Trumpovu výzvu ukrajinskému prezidentovi Vladimiru Zelenskému, aby Kyjev přestal útočit na ruskou rafinérskou infrastrukturu. Trump argumentoval dopadem útoků na dostupnost paliv a jejich světové ceny. Ukrajina své útoky na ruské rafinerie hájí jako zásahy proti cílům, které podporují ruskou válečnou ekonomiku, zatímco sama čelí ruským útokům na vlastní energetickou infrastrukturu.
„Trump Zelenského vyzval, aby s útoky na ruskou rafinérskou infrastrukturu přestal, protože podle něj způsobují nedostatek paliv a zvyšují jejich ceny po celém světě. Za tento výrok byl samozřejmě okamžitě kritizován, jenže z ekonomického hlediska byl naprosto logický a oprávněný,“ míní Šik.
Podstatný je podle něj rozdíl mezi těžbou ropy a výrobou ropných produktů. Rusko může dál těžit surovou ropu, poškození rafinerií ale omezuje množství benzinu, dieselu a leteckého paliva, které z ní dokáže vyrobit.
„Ropa a ropné produkty totiž nejsou totéž. Rusko může vytěžit stejný objem surové ropy, ale pokud mu Ukrajina vyřadí rafinerie, nedokáže z ní vyrobit dost benzínu, dieselu a leteckého paliva. Nejprve omezí vývoz těchto produktů, aby zásobilo vlastní trh, a poté začne chybějící paliva samo dovážet. V srpnu ruský námořní vývoz ropných produktů meziročně klesl o 21 procent, zatímco země dovezla rekordních 172 tisíc tun paliv,“ napsal. Údaj o poklesu o 21 procent však data CREA vztahují k předchozímu měsíci, nikoli k srpnu minulého roku.
Ruský dovoz tak podle Šika vytváří neobvyklý obchodní kruh. Indie nakupuje levnější ruskou ropu, zpracovává ji a část hotových paliv posílá zpět do Ruska. V srpnu podle údajů, z nichž vychází, připadalo téměř 70 procent ruského dovozu ropných produktů na Indii. Další paliva Rusko dováželo z Jižní Koreje.
„Vznikla přitom zajímavá situace, Indie nakoupí levnější ruskou ropu, zpracuje ji ve svých rafineriích a část hotových produktů prodá zpět Rusku. Jen v srpnu pocházelo téměř 70 procent ruského dovozu ropných produktů z Indie. Další paliva dováželo z Jižní Koreje. Když ovšem Rusko nakupuje tam, kde další světoví odběratelé, cena stoupá,“ popsal Šik.
Do rovnice přidává také Čínu, která zůstává největším odběratelem ruských fosilních surovin a zároveň jedním z největších rafinérských center světa. Po předchozím omezení vývozu začala v srpnu znovu posílat více paliv na světový trh a vývoz dieselu podle Šikových údajů meziročně vzrostl o 42 procent. Celoroční objemy ale stále zůstávaly pod úrovní předchozího roku a Peking navíc export řídí prostřednictvím kvót.
Pro Evropu podle Šika není hlavním problémem množství paliv, které nyní dováží samotné Rusko, ale výpadek jeho exportu. Pokud ruské produkty chybějí v Turecku, Brazílii nebo Africe, tamní odběratelé hledají náhradu v Indii, Spojených státech či na Blízkém východě. Tedy u stejných dodavatelů, na které se po odstřižení od ruských produktů spoléhá Evropa.
Do už napjaté situace přišel další problém v Saúdské Arábii. Dronový útok poškodil tři čerpací stanice na ropovodu East-West, který dopravuje ropu z východu země do přístavu Janbú u Rudého moře. Trasa je významná také tím, že umožňuje přepravu ropy mimo Hormuzský průliv.
Saudi Aramco následně zrušilo část zářijových evropských zásilek a nejméně dvěma evropským rafineriím oznámilo, že v říjnu saúdskou ropu nedostanou. U asijských zákazníků je situace odlišná. Aramco se je snaží zásobovat z terminálů v Perském zálivu a pomocí překládek tankerů poblíž ománského Soharu. U jednoho asijského odběratele bylo hlášeno zpoždění, nikoli však plošné rušení dodávek do Asie.
Výpadek se bezprostředně dotýká i střední Evropy. Orlen podle Šika získával od Saudi Aramco přibližně 40 procent své ropy. Aby udržel provoz rafinerií v Polsku, Litvě a České republice, nakoupil šestnáct dodatečných nákladů z Norska, Británie, Alžírska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a obou Amerik.
„Ropa tedy zatím nechybí, ale Orlen ji musí shánět na mimořádně drahém spotovém trhu. A tuto cenu samozřejmě nezaplatí management Orlenu, nýbrž zákazníci jeho rafinerií,“ upozorňuje Šik.
Napětí je podle něj vidět už na evropském velkoobchodním trhu, kde prémie dieselu proti ceně ropy překročila rekordních sto dolarů za barel. Evropa se podle Šika dostává do horší pozice než Spojené státy, Čína nebo Indie. USA mají vlastní těžbu, rozsáhlé rafinerie a strategické rezervy, zatímco Čína a Indie disponují velkými rafinérskými kapacitami a nadále nakupují ruskou ropu. Evropa je oproti tomu výrazně závislá na dovozu a výpadky ji nutí shánět náhradní barely a paliva na světovém trhu.
„EU se ocitá v téměř ideální energetické bouři, nemá dost vlastní ropy, nemá dost vlastní rafinérské kapacity, zakázala přímý dovoz ruských produktů a nově také paliv vyrobených z ruské ropy ve třetích zemích. Současně přichází o část saúdských dodávek a musí na spotovém trhu soupeřit s odběrateli, kterým chybí ruský diesel,“ napsal.
Jeho nejtvrdší scénář počítá se souběhem několika podmínek. Pokud by vyřazení saúdského ropovodu trvalo déle, ukrajinské útoky dál omezovaly ruské rafinerie a Trump zároveň využil nový americký zákon proti odběratelům ruských uhlovodíků, mohl by tlak na evropské ceny podle Šika ještě výrazně zesílit.
„Evropská velkoobchodní prémie dieselu proti ceně ropy překročila rekordních sto dolarů za barel a nafta v Německu stojí 2,47 eura za litr. Pokud bude vyřazení saúdského ropovodu trvat déle, pokud ukrajinské útoky budou dál omezovat ruské rafinerie a pokud by Trump k tomu skutečně využil Grahamův zákon proti odběratelům ruských uhlovodíků, přijde pro EU ještě větší bouře a nafta za tři eura a výše přestane být katastrofickým scénářem,“ předpovídá Šik.
Ekonomickou úvahu pak převádí do politiky. Další sankční tlak může podle jeho scénáře Rusku snížit množství prodané ropy, vyšší světová cena však může současně zvýšit částku, kterou za zbývající exportované barely inkasuje. Evropští voliči by přitom podle Šika rostoucí ceny nepřičítali Vladimiru Putinovi, ale vlastním vládám.
„A právě tady vzniká téměř dokonalý paradox. Lidé, kteří Rusko nenávidí nejvíc a přejí si jeho porážku, budou nejhlasitěji tleskat tomu, aby Trump sankce a cla skutečně zavedl, protože budou přesvědčeni, že tím ničí Putinovu ekonomiku. Jenže se může stát, že Rusko tím možná prodá méně barelů, ale díky vyšší světové ceně za každý z nich dostane více a naopak evropské hospodářství se propadne do další energetické krize,“ píše Šik.
Důsledky by podle něj nemusely zůstat jen u cen energií. Šik očekává, že další energetická krize by v evropských zemích posílila politické síly požadující konec sankcí, omezení pomoci Kyjevu a návrat k levnějším energiím. V několika volebních cyklech by se podle něj mohla změnit i současná politická sestava Evropské unie.
„Vlastně je pro EU nejvyšší čas a zcela logický důsledek tlačit Kyjev k jednacímu stolu, ale podle mého budou naopak všichni Trumpa přemlouvat, aby ty sankce zavedl,“ uzavřel Pavel Šik.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: voxtv)
