Západní ekonomiky stárnou a spolu s nimi stárne i samotné vedení velkých firem. To, co ještě před dvaceti lety působilo jako výjimka, se dnes stává normou. Generální ředitelé nastupují do funkcí stále později, jejich kariéra je delší, komplikovanější a méně přímočará. Studie ekonomů z Bonnu a Princetonu přitom ukazuje, že nejde jen o demografii. Jde o hlubší proměnu ekonomiky, která stále více připomíná prostředí ovládané opatrností, nejistotou a strachem z rizika.
Podle autorů studie zveřejněné na VoxEU a komentované serverem Naked Capitalism vzrostl průměrný věk generálních ředitelů v USA od roku 2000 o více než deset let. V roce 2023 dosáhl průměr 61 let. V Evropě se situace vyvíjí podobně. Zatímco na přelomu tisíciletí přicházeli noví šéfové firem do funkcí kolem 48 let věku, dnes je to přibližně 55 let.
To samo o sobě nemusí znít dramaticky. Jenže ekonomové upozorňují, že tento trend daleko překračuje běžné stárnutí populace. Věk CEO roste více než třikrát rychleji než průměrný věk pracovní síly. Jinými slovy, elity korporací stárnou mnohem rychleji než společnost jako celek.
Autoři studie tvrdí, že firmy dnes dávají přednost manažerům s širokou zkušeností napříč různými obory, firmami a pozicemi. V prostředí ekonomické nejistoty mají být právě tito lidé údajně bezpečnější volbou. Jenže právě zde začíná zásadní problém současného kapitalismu.
Ekonomika založená na odvaze, rychlosti a inovacích se postupně mění v ekonomiku založenou na opatrnosti, kontrole a správě rizik. To není detail. To je civilizační změna.
Jak upozorňuje studie, starší generální ředitelé bývají spojováni s nižší mírou firemního rizika, pomalejším růstem a menší ochotou k radikálním inovacím. Přesně to dnes vidíme napříč Západem. Klesá počet nových firem, slábne produktivita a mizí dynamika, která kdysi poháněla americký i evropský hospodářský model.
Autoři studie sice tento vývoj interpretují jako „racionální reakci“ na složitější ekonomické prostředí, ale stejně dobře lze dojít k opačnému závěru. Možná právě samotné korporace a finanční systém vytvořily prostředí, v němž už mladší, kreativnější a odvážnější lidé prakticky nemají šanci proniknout nahoru.
Zvláště zajímavé je, že stárnutí vedení firem se nejsilněji projevuje u menších společností. Dříve byly právě malé firmy místem, kde se mladí podnikatelé mohli rychle prosadit. Dnes se i zde prosazuje model dlouhé kariérní přípravy, přeskakování mezi funkcemi a sbírání „manažerských zkušeností“. Výsledek připomíná spíše byrokratický aparát než podnikatelský svět.
Ekonomika strachu místo ekonomiky odvahy
Studie zároveň velmi přesně popisuje něco, co je v západních ekonomikách stále viditelnější. Firmy dnes nehledají vizionáře, ale univerzální krizové manažery. Lidi schopné přežít v chaosu regulací, geopolitických konfliktů, klimatických politik, obchodních válek a technologických otřesů. To je mimořádně důležitý signál o stavu současné ekonomiky.
Pokud firmy dávají přednost manažerům s desítkami let zkušeností, znamená to, že přestávají věřit samotnému systému. Přestávají věřit předvídatelnosti trhu. Přestávají věřit stabilitě prostředí. A místo inovace začíná dominovat obrana.
Právě proto studie ukazuje, že dnešní budoucí CEO procházejí mnohem složitější kariérní cestou než dříve. Přeskakují mezi obory, mění firmy, někdy dokonce dobrovolně přijímají nižší pozice a nižší plat jen proto, aby získali širší zkušenosti.
Ještě na začátku tisíciletí prošel „kariérním sestupem“ méně než každý pátý budoucí CEO. Dnes je to více než 40 procent. To je fascinující obraz proměny elit. Nejde už o rychlý růst talentovaných lidí. Jde o dlouhodobé budování univerzálního manažera, který se umí pohybovat v komplikovaném korporátním labyrintu.
Autoři studie dokonce využili data z LinkedInu a ukazují, že manažeři reagují strategicky. Přizpůsobují své kariéry novým pravidlům trhu. Budují „generalistické“ zkušenosti, protože vědí, že právě ty jsou dnes nejcennější. Jenže tím zároveň vzniká systém, který může být stále méně otevřený novým nápadům.
Mladší lidé totiž často přinášejí agresivnější inovace, technologické skoky a ochotu riskovat. Pokud se vedení firem posouvá stále výše věkově i kariérně, může to znamenat postupné uzavírání ekonomiky do sebe sama.
Příznačné je také vysvětlení, které studie nabízí v souvislosti s konzultačními giganty jako McKinsey, BCG nebo Bain. Podle ekonomů mohou tito elitní konzultanti částečně nahrazovat zkušenosti starších manažerů. Firmy v nejistém prostředí hledají lidi se širokým přehledem a konzultanti tuto roli plní rychleji.
To ale otevírá další nepříjemnou otázku. Pokud stále větší vliv získávají stejné poradenské firmy, nehrozí postupná unifikace myšlení napříč korporacemi? Jinými slovy, nezačínají všechny velké firmy přemýšlet stejně?
Stárnutí elit jako obraz úpadku Západu
Server Naked Capitalism ve svém komentáři upozorňuje i na kulturní rozměr celého trendu. Podle něj může jít o důsledek širší konzervativní proměny západních společností. V době nejistoty totiž lidé často dávají přednost starším autoritám a stabilitě před experimentem. Tato interpretace možná zní kontroverzně, ale nelze ji ignorovat.
Západní ekonomika po dekády fungovala na představě neustálé obnovy. Nové firmy měly ničit staré modely. Mladší generace měla přinášet technologické revoluce. Dnes však stále častěji sledujeme opačný proces. Dominují velké korporace, regulace bobtnají a ekonomická moc se koncentruje.
V takovém prostředí logicky roste hodnota lidí, kteří systém dokonale znají a umí se v něm pohybovat. Jenže právě to může být dlouhodobě nebezpečné.
Ekonomika bez generační výměny totiž postupně ztrácí energii. Historie ukazuje, že civilizace stagnují právě ve chvíli, kdy se elity začnou reprodukovat samy uvnitř uzavřeného systému zkušeností, kontaktů a institucionální moci.
Studie navíc přichází v době, kdy se dramaticky mění i role umělé inteligence. Autoři upozorňují, že AI může dále zvýšit hodnotu takzvaného „generalistického kapitálu“. Rutinní úkoly převezmou stroje, zatímco lidé budou ceněni za schopnost koordinace, rozhodování a orientace v nejistotě. To však může paradoxně ještě více posílit stárnutí elit.
Pokud budou firmy stále více hledat manažery s extrémně širokou zkušeností, bude cesta na vrchol ještě delší než dnes. A mladší generace mohou získat pocit, že skutečný vliv je pro ně prakticky nedosažitelný. Právě zde se ekonomická otázka mění v otázku politickou a civilizační.
Společnost, v níž vedení ekonomik, institucí i politiky ovládají stále starší generace, může postupně ztrácet schopnost rychlé adaptace. A v době technologických revolucí, geopolitických konfliktů a sílící konkurence z Asie to nemusí být jen akademický problém. Může jít o jednu z klíčových slabin současného Západu.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Naked Capitalism – Understanding the Rise in CEO Age; 2. VoxEU – Understanding the Rise in CEO Age
