„Když se perou dva sloni, trpí tráva,“ praví jedno staré africké přísloví. Americký prezident Donald Trump si na nedávné fundraisingové večeři ve Washingtonu opět neodpustil své obvyklé chvástání. Světoví lídři mu podle něj „líbali zadek“, jen aby se vyhnuli americkým clům. Jenže ve skutečnosti se zdá, že minimálně jeden protivník o tyto ponižující tanečky zájem nemá. Čína. Ta totiž na Trumpovu obchodní válku reaguje stručně: jen pojďte.
Americký prezident se sice rozhodl na 90 dní zmrazit zavádění nových cel vyšších než 10 %, ale pro Čínu udělal výjimku. Na ni uvalil cla ve výši 125 %. Peking odpověděl okamžitě recipročními cly ve výši 84 % na americké zboží. Výsledkem byl kolaps burz a výpar více než šesti bilionů dolarů z hodnoty amerických akcií během několika dnů. Investoři začali opouštět americké dluhopisy, úrokové sazby vzrostly a dolar oslabil.
Jak upozorňuje analytik John Rapley pro britský server UnHerd, Spojené státy vstoupily do obchodní války bez jasné strategie. Trump vsadil na surovou sílu, přičemž podcenil schopnosti soupeře a přecenil vlastní pozici. Tím zopakoval klasickou chybu upadajících impérií: pýchu.
Zatímco americký prezident otevřel fronty po celém světě, Čína se zaměřila výhradně na USA a dobře ví proč. Americký vývoz do Číny totiž tvoří jen 2,5 % čínského HDP. V opačném gardu je to pro Ameriku zhruba desetkrát větší zranitelnost. Čína se navíc dlouhodobě připravovala na větší soběstačnost a posílení domácí poptávky.
Americký problém je však hlubší. Trumpův „America First“ nacionalismus v kombinaci s bezhlavým zaváděním cel znamená, že USA ztratily spojence nejen v Evropě, ale i v Asii. Dokonce i spojenci jako Kanada nebo Mexiko se stávají obětí americké neomalenosti.
A zatímco Čína drží v rukávu ještě několik silných karet, například možnost omezit export vzácných surovin nebo zatopit americkým firmám operujícím v Číně, Trump je stále více závislý na vnějších věřitelích. Útěk investorů z amerických dluhopisů je jasným signálem, že trpělivost světa dochází.
Zásadní rozdíl je také v politické stabilitě. Čína, která je autoritářským režimem opírajícím se o jednotné vedení a pevnou podporu domácích firem, je v ostrém kontrastu s chaotickou Amerikou. Zatímco čínské korporace vzkazují zákazníkům, že situaci zvládnou, v USA vrcholní manažeři bijí na poplach. Elon Musk označil hlavního architekta celní politiky Petera Navarra za „idiota“ a „sáček cihel“.
Psali jsme:
Čína tak z dnešní obchodní války nevychází jako oběť, ale jako pragmatický a trpělivý soupeř, připravený hrát dlouhou hru.
Kdo tady vlastně riskuje víc?
Peking dává najevo, že je připraven vydržet déle. A zatímco Trump může mít ještě na Twitteru poslední slovo, v realitě ekonomických dat začíná být jasné, že Amerika zaplatí za svou aroganci drahou daň.
Obchodní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami tak ukazuje hlubší strukturální problém. Amerika ztratila schopnost být lídrem otevřeného světového obchodu. A Čína je připravena tuto roli převzít. Jak píše Rapley: „Možná se ještě ukáže, že vítězem této války bude, byť relativně, právě Čína.“
(Böhm, UnHerd.com, repro: zai)
