Válka proti Íránu, kterou administrativa Donalda Trumpa otevřeně podporuje a kterou kritici označují za agresi zatíženou válečnými zločiny, začíná mít dopady, které daleko přesahují samotné bojiště. Zatímco turecký ministr financí Mehmet Şimşek hovoří o „příležitostech“ pro Turecko, realita se ukazuje být opačná. Konflikt totiž neotevírá nové obchodní cesty, ale systematicky rozkládá ty stávající a odhaluje, jak iluzorní byly projekty alternativních eurasijských koridorů.
Samotné jádro problému spočívá v tom, že globální obchodní infrastruktura stojí na několika klíčových úzkých hrdlech. Hormuzský průliv a Bab al-Mandab dnes znovu potvrzují svou roli jako geopolitické páky schopné ochromit světovou ekonomiku. Jakmile se tyto body dostanou pod tlak, veškeré alternativní trasy, do nichž byly v posledních letech investovány miliardy, se ukazují jako logisticky slabé, drahé a politicky nestabilní.
Typickým příkladem je tzv. Střední koridor, který měl spojovat Čínu s Evropou přes Střední Asii, Kavkaz a Turecko. Tento projekt byl prezentován jako strategická alternativa k trase přes Rusko i k námořní dopravě přes Suezský průplav. Jenže dnes se ukazuje, že jde spíše o politickou konstrukci než o funkční ekonomickou tepnu. Náklady na přepravu zde dosahují až dvojnásobku oproti tradičním trasám a infrastruktura zůstává nedostatečná.
Navíc se tento koridor stále více stává arénou geopolitického střetu mezi USA a Čínou. Projekt TRIPP, který má propojit Ázerbájdžán s Tureckem přes jižní Arménii, je vnímán jako součást širší strategie Washingtonu omezit čínský vliv. Současně roste tlak na Gruzii a další státy regionu, aby se přizpůsobily západní linii. Výsledkem není stabilita, ale další vrstva napětí, která činí celý koridor extrémně zranitelným.
Zvlášť znepokojivá je role Ázerbájdžánu, který se stal klíčovým uzlem propojujícím energetické, logistické i vojenské zájmy. Přítomnost izraelských struktur a využívání území pro operace proti Íránu zvyšují riziko eskalace, přesto zatím Teherán reaguje zdrženlivě. Otázkou zůstává, zda jde o strategickou trpělivost, nebo o obavu z otevření další fronty.
Podobně problematický je i Mezinárodní severojižní dopravní koridor, který měl propojit Rusko, Írán a Indii. Tento projekt narážel na strukturální problémy již před konfliktem, ale nyní čelí přímému ohrožení. Bombardování íránské infrastruktury včetně přístavu Čáhbahár znamená, že jeho budoucnost je minimálně v krátkodobém horizontu velmi nejistá.
Ještě zajímavější je železniční spojení mezi Íránem a Čínou, které má potenciál zásadně změnit geopolitickou mapu. Tento projekt by mohl obejít námořní trasy kontrolované Západem a posílit vazby mezi Teheránem a Pekingem. Právě proto vyvolává ve Washingtonu značné obavy. Pokud Írán konflikt přežije, lze očekávat, že spolupráce s Čínou bude ještě intenzivnější.
Naprostým symbolem strategického selhání je však projekt IMEC, tedy koridor spojující Indii, Blízký východ a Evropu. Tento plán, který Donald Trump označil za „největší obchodní trasu v dějinách“, byl od počátku logisticky nesmyslný. Kombinace lodní a železniční přepravy přes několik států vytváří složitý a nákladný systém, který je navíc extrémně citlivý na politickou nestabilitu.
Dnes se ukazuje, že IMEC nebyl ani tak ekonomickým projektem, jako spíše nástrojem geopolitiky a finančních zájmů. Kritici poukazují na propojení s digitálními technologiemi, finančními toky a dokonce i osobními obchodními aktivitami rodiny Trumpových. Jak zaznělo v jedné z analýz, „digitální aktiva jsou jedním z největších zdrojů příjmů Trumpovy rodiny“. To vrhá zcela nové světlo na motivace, které stály za podporou tohoto projektu.
Psali jsme: Hormuzská krize spouští globální příděly energie
Celý systém eurasijských koridorů tak dnes připomíná spíše síť experimentů než stabilní infrastrukturu. V okamžiku, kdy do regionu vstoupí otevřený konflikt, se tyto projekty hroutí jeden po druhém. Namísto diverzifikace vzniká koncentrace rizika.
Zásadní problém spočívá v tom, že tyto projekty ignorují základní realitu geopolitiky. Obchodní trasy nejsou jen otázkou infrastruktury, ale především stability, důvěry a dlouhodobé spolupráce. Pokud jsou budovány na základě sankcí, vojenského tlaku a politických her, jejich životnost je nutně omezená.
V tomto kontextu je výrok tureckého ministra o „příležitostech“ nejen optimistický, ale spíše odtržený od reality. Válka proti Íránu neotevírá nové možnosti, ale ukazuje limity současného globálního systému, který se snaží nahradit funkční obchodní trasy ideologicky motivovanými projekty. Článek vychází z analýzy publikované na serveru Naked Capitalism, která detailně rozebírá jednotlivé koridory a jejich slabiny.
Z pohledu Evropy a České republiky má tento vývoj zásadní význam. Ukazuje, že globalizace není samozřejmost a že její infrastruktura může být rychle narušena. Pokud se potvrdí trend fragmentace obchodních tras, bude to znamenat nejen vyšší ceny, ale i zásadní přehodnocení ekonomických strategií.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/04/war-against-iran-exposes-fragility-of-much-ballyhooed-eurasian-trade-corridors.html
