Když byl v Japonsku roku 705 založen hostinec Nishiyama Onsen Keiunkan, Evropu od korunovace Karla Velikého dělilo téměř celé století. Od té doby se vystřídaly říše, dynastie i celé společenské systémy. Tento podnik v prefektuře Jamanaši však přežil. Guinness World Records jej eviduje jako nejstarší fungující hotel na světě.
Je ukrytý v horách na úpatí japonských Jižních Alp, daleko od ruchu Tokia. Okolí tvoří strmé zalesněné svahy, horské údolí a řeka. Právě zde se nacházejí termální prameny, které stály u zrodu mimořádně dlouhého příběhu tohoto místa.
Podle historie hotelu jej v roce 705 založil Fujiwara Mahito. Název Keiunkan odkazuje na tehdejší japonskou éru Keiun. Hlavním důvodem, proč lidé do odlehlého údolí přicházeli, nebylo luxusní ubytování v dnešním smyslu, ale horká voda vyvěrající ze země. Termální lázně se v Japonsku postupně staly významnou součástí kultury odpočinku a očisty.
Největší kuriozitou je samotné srovnání s dějinami. Když první hosté přicházeli do Keiunkanu, neexistovalo ještě sjednocené Německo, Francie ani Anglie v podobě, jakou známe z pozdější historie. Vikingové teprve měli zahájit své slavné výpravy a Praha ještě nebyla městem, které by někdo poznal podle siluety Pražského hradu.
Hotel přitom nestojí na místě, které by dějiny míjely. Japonsko během jeho existence zažilo období samurajských válek, vzestup šógunů, dlouhá staletí relativní izolace, otevření země světu, industrializaci, ničivá zemětřesení i druhou světovou válku. Změnil se způsob dopravy, architektura i představa o komfortu. Termální pramen ale zůstal důvodem, proč sem lidé stále mířili.
S místem jsou spojovány také významné postavy japonských dějin. Podle tradice hotelu jeho lázně navštěvovali válečníci a velitelé a mezi slavné návštěvníky měl patřit Tokugawa Ieyasu, zakladatel šógunátu Tokugawa, který na počátku 17. století zásadně ovlivnil další vývoj Japonska. Oficiální turistická organizace Japonska jej uvádí jako nejvýznamnějšího historického hosta tohoto zařízení.
Představa, že by dnešní návštěvník vstoupil do stejného dřevěného domu jako host před třinácti stoletími, by však byla zavádějící. Budovy se během tak mimořádně dlouhé existence samozřejmě měnily, opravovaly a modernizovaly. Kontinuita spočívá v provozu hostince, jeho místě a především v tradici zdejších termálních lázní.
A modernizace pokračuje i dnes. Keiunkan prošel další rekonstrukcí a v březnu 2026 představil obnovené prostory včetně upraveného lobby, venkovních lázní a historické expozice věnované více než 1300 let dlouhé cestě podniku. Starobylost zde tedy neznamená, že by hosté museli žít jako v osmém století.
Srdcem hotelu stále zůstává voda. Zařízení dnes využívá několik přírodních termálních zdrojů a nabízí čtyři venkovní a dvě vnitřní lázně. Podle hotelu je termální voda přiváděna přímo z pramenů a dostává se také do koupelen v pokojích.
Pro evropského návštěvníka může být překvapivé i to, jak odlišný je tradiční japonský pobyt v podobném zařízení. Hosté mohou obléknout lehký oděv jukata, využít společné termální lázně a ochutnat pečlivě sestavené japonské menu. Nejde tedy pouze o nocleh. Pobyt v rjokanu či tradičně pojatém lázeňském hostinci je sám o sobě součástí cestovatelského zážitku.
V roce 2011 přišlo uznání, které z Keiunkanu udělalo světovou kuriozitu. Guinness World Records jej uznal jako nejstarší hotel na světě. Jeho počátek datuje do roku 705 a stejné prvenství uvádí i dnes.
Jeho stáří vynikne ještě výrazněji při jednoduchém výpočtu. V roce 2026 uplynulo od založení 1321 let. To znamená, že historie jediného ubytovacího zařízení překlenula více než třináct století.
Nishiyama Onsen Keiunkan tak není pozoruhodný jen tím, že je starý. Fascinující je především kontinuita obyčejné lidské činnosti. Po více než tisíc let sem přicházejí cestující, odkládají zavazadla, koupou se v horké vodě, jedí a přespávají. Mění se svět kolem nich, ale základní důvod návštěvy zůstává překvapivě podobný.
A právě v tom spočívá možná největší kouzlo tohoto místa. Člověk se může vykoupat v termálním prameni v horském údolí, kam lidé za stejným účelem přicházeli už v době, kdy značná část světa, který dnes považujeme za samozřejmý, ještě vůbec neexistovala.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
