Nález masivní kamenné schrány v jedné z faraonských hrobek znovu otevřel starou, ale dosud neuzavřenou debatu o technických možnostech dávného světa. Archeologové a odborníci na zpracování kamene se shodují, že přesnost opracování těchto objektů je mimořádná i z pohledu současných standardů. Hrany svírají dokonalé pravé úhly, plochy jsou rovné a víko dosedá s minimální vůlí, která by obstála i při dnešním strojírenském měření. To vše vzniklo v době, kdy lidstvo neznalo elektřinu, moderní slitiny ani přesné měřicí přístroje.
Kamenné boxy, často mylně považované jen za honosné rakve, jsou ve skutečnosti technicky velmi náročné objekty. Jsou vytesány z extrémně tvrdého kamene, především z granitu, jehož opracování je složité i pro moderní nástroje. Přesto na jejich povrchu často chybějí jasné stopy po hrubé práci, která by odpovídala primitivním nástrojům. Povrchy působí uhlazeně, geometrie je přesná a celek budí dojem promyšlené technické práce, nikoli improvizovaného řemesla.
Tradiční vysvětlení pracuje s představou vysoce specializovaných řemeslníků, kteří měli k dispozici dostatek času, pracovní síly a zkušeností. Jenže právě míra přesnosti vyvolává pochybnosti. Udržet pravý úhel na několika metrech délky vyžaduje nejen cit v ruce, ale i spolehlivý systém měření a kontroly. Jakým způsobem stavitelé faraonské éry kontrolovali rovinnost a kolmost jednotlivých ploch, zůstává nejasné. Stejně tak není jasné, proč byla taková preciznost nutná u objektů, které měly být navždy uzavřeny v hrobkách a skryty lidským očím.
Zarážející je také samotný účel těchto schrán. Jejich hmotnost dosahuje desítek tun, manipulace s nimi musela být logisticky mimořádně náročná a jejich výroba vyžadovala obrovské množství práce. Přesto byly umisťovány do uzavřených prostor, kde jejich technická dokonalost neměla sloužit okázalosti ani reprezentaci. Spíše to naznačuje, že přesnost a kvalita měly hlubší význam, ať už symbolický, náboženský nebo praktický.
Nálezy z území Egypt tak zpochybňují jednoduchou představu o lineárním vývoji lidského poznání. Ukazují, že starověké civilizace mohly disponovat znalostmi, které se v průběhu času vytratily nebo nebyly předány dalším generacím. Nejde nutně o zázračné technologie, ale o důkaz, že kombinace dovednosti, organizace práce a hlubokého porozumění materiálu dokázala vytvořit výsledky, které i po tisících let působí znepokojivě moderně.
Kamenné schrány faraonů dnes mlčí stejně jako po svém vzniku, ale jejich geometrická dokonalost mluví za vše. Připomínají, že minulost není jen primitivním předstupněm současnosti, ale světem, který v některých ohledech stále nedokážeme plně vysvětlit. Právě v tom spočívá jejich trvalá hodnota i schopnost narušovat naše pohodlné jistoty o tom, co bylo a co prý nemohlo existovat.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
