Lyrochvost nádherný, latinsky Menura novaehollandiae, patří do starobylé australské čeledi lyrochvostovitých (Menuridae). Působí jako statný pozemní pěvec s dlouhými běháky a u samců s nápadným ocasem připomínajícím tvar lyry. Je endemický pro vlhké lesy a deštné pralesy jihovýchodní Austrálie, od jihovýchodního Queenslandu přes Nový Jižní Wales až po Victorii, a ve 30. až 50. letech minulého století byl navíc úspěšně vysazen na Tasmánii. V češtině se ustálilo jméno lyrochvost nádherný, přičemž odborné přehledy rozlišují několik poddruhů odpovídajících regionálním populacím podél východního pobřeží.

Samec je proslulý svými nevšedními námluvami. Na několika kruhových „pódiích“ z vyhrabané půdy v rámci svého teritoria roztáhne ocas do vějíře, ohne jej dopředu nad hlavu, vibruje pery, běhá po okraji mýtinky a současně zpívá. Do zpěvu vkládá vlastní motivy i naprosto přesné imitace okolních ptáků a dalších zvuků. Experimenty ukázaly, že napodobení může být pro „modelové“ druhy téměř k nerozeznání, přičemž choreografie pohybů je přesně sladěna s repertoárem zpěvu. Novější pozorování přidala další překvapení: samec dokáže vytvořit akustickou iluzi celého smíšeného ptačího hejna, patrně aby zvýšil své šance u samic. Imitace byla doložena i u samic a může sloužit k obraně hnízda. Slavné ukázky imitace řetězové pily či spouště fotoaparátu proslavil David Attenborough, vědci však připomínají, že některé z těchto záběrů pocházely z jedinců v lidské péči.

Ocasová „lyra“ samců vzniká až s věkem. Plná výzdoba se vyvíjí postupně během několika přepeření, a k dosažení typických dlouhých per a stříbřitých filamentů je zapotřebí přibližně sedmi až devíti let. Tento dlouhý vývoj odpovídá silnému pohlavnímu výběru, protože samice si vybírají nejlepší „zpěváky a tanečníky“ v okolí.

Lyrochvost však není jen umělec, ale také významný „ekosystémový inženýr“. Při hledání bezobratlých a hub intenzivně hrabe a převrací svrchní vrstvy lesní hrabanky. Terénní studie v centrální Victorii ukázaly, že jediný jedinec dokáže každoročně přemístit v průměru kolem 155 tun opadu a půdy na hektar, v některých typech lesa dokonce až 200 tun. Tím urychluje rozklad organického materiálu, ovlivňuje koloběh živin i strukturu spodního patra vegetace a vytváří podmínky pro bohatší společenstva bezobratlých. Výzkumy také potvrdily, že tato aktivita výrazně snižuje požární riziko. Parcely s aktivními lyrochvosty mají během několika měsíců až o čtvrtinu méně „paliva“, což v modelech snižuje výšku plamenů a pravděpodobnost šíření ohně.

Hnízdění zajišťuje samice, která v zimním období staví rozměrné klenuté hnízdo z větviček a inkubuje obvykle jediné vejce. Mláďata zůstávají závislá na matce po mnoho týdnů a mladí samci bez teritorií se často sdružují do menších skupin. Lyrochvosti se dožívají překvapivě vysokého věku (polodivocí i volně žijící jedinci běžně dosahují dvou desetiletí).

Psali jsme - Li Ching-Yuen: legenda muže, který údajně žil více než 200 let

Navzdory rozsáhlému areálu a stabilizovaným populacím je druh citlivý na změny prostředí, zejména na fragmentaci stanovišť, predaci liškou a rušení v blízkosti cest, jelikož jde o převážně pozemního ptáka s omezenými letovými schopnostmi. Podle BirdLife International je hodnocen jako druh „nejmenšího zájmu“, nicméně s upozorněním na lokální poklesy a tlak invazních savců. Zimní hnízdní biotopy byly navíc silně zasaženy megapožáry v letech 2019–2020, které v některých oblastech zničily preferovaná hnízdiště. Ochránci proto doporučují dlouhodobé sledování populací a cílenou péči o klíčové lokality.

V kulturní rovině se lyrochvost stal symbolem australské přírody. Objevuje se na deseticentové minci i v emblémech ochranářských institucí, což odráží jeho výjimečné místo v národní představivosti. Je to ikona, která spojuje krásu a funkci: od virtuózního zpěvu a dokonalé imitace po každodenní „zemní práce“, které pomáhají udržovat les živý a odolnější vůči požárům.

Použité zdroje: přehled základních informací a rozšíření; mimikry a koordinace zpěvu s tancem; ekologické inženýrství a vliv na požární riziko; stav druhu a dopady megapožárů.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)