Je to téma, které si už dávno zaslouží větší pozornost: mikroplasty. Tyto mikroskopické částice plastů, které se doslova vkrádají do našich životů, už nebydlí jen v oceánech nebo na skládkách. Věda potvrzuje, že se dnes nachází téměř všude (v jídle, ve vodě, ve vzduchu a dokonce i v lidském těle). Podle rostoucího počtu studií byli mikroplasty nalezeny v tkáních srdce, placentách, mozku i varlatech. A vědci varují: dopady na zdraví mohou být závažnější, než jsme si kdy mysleli.

Co vlastně mikroplasty jsou?

Mikroplasty jsou drobné plastové částice menší než 5 mm, tedy menší než běžná vitamínová tableta. Dělí se na dvě hlavní kategorie:

• Primární mikroplasty, které jsou úmyslně vyráběny jako malé, např. mikroperličky v peelingových krémech, plastové pelety nebo syntetická vlákna v oblečení.
• Sekundární mikroplasty, které vznikají rozkladem větších plastů působením fyzikálních, chemických či biologických procesů, např. z pneumatik, stavebních nátěrů nebo PET lahví ponechaných na slunci.

Kromě toho odborníci upozorňují na ještě menší částice, tzv. nanoplasty, které díky své velikosti (1–1000 nanometrů) pronikají snáze do tělesných tkání a mohou být ještě nebezpečnější.

Jak se mikroplasty dostávají do lidského těla?

Vědecké studie ukazují, že mikroplasty konzumujeme, vdechujeme i vstřebáváme přes pokožku. Mezi nejčastější cesty patří:


Vědecký výzkum už mikroplasty detekoval v mateřském mléce, mozku, trávicím traktu i reprodukčních orgánech. Obzvlášť alarmující je zjištění, že se částice mohou dostat přes hematoencefalickou bariéru přímo do mozku. Nová studie dokonce ukázala, že lidé s Alzheimerovou chorobou mají v mozku výrazně vyšší koncentraci mikroplastů než ti zdraví.

Mikroplasty dnes nalezneme v mořském dně, půdě, dešťových srážkách, dokonce i v odlehlých horských oblastech. Do přírody se dostávají nejen z běžného odpadu, ale i z méně nápadných zdrojů, např. opotřebením pneumatik (přes milion tun ročně končí v oceánech), umělými hnojivy nebo syntetickým textilním odpadem.

Vliv na životní prostředí je komplexní. Mikroplasty snižují úrodnost půdy, narušují fotosyntézu rostlin, ohrožují hmyz včetně opylovačů a v konečném důsledku ohrožují i lidské potravinové zdroje.

Mikroplasty uvolňují i běžné produkty každodenní spotřeby, jako např. oblečení z polyesteru, plastové nádoby, čajové sáčky, prací prostředky, dokonce i plastové houbičky. Podle údajů tvoří syntetická vlákna až 69 % globální produkce textilu a očekává se, že tento podíl poroste.

Ačkoliv se některé značky jako Hugo Boss nebo Puma snaží syntetiku omezit, změna je zatím pomalá. V důsledku toho mikroplasty „prší“ doslova i z našeho prádla.

Regulace zaostává. Kdo se brání změně?

Zatímco Evropská unie přijala v roce 2023 přísné nařízení proti úmyslnému přidávání mikroplastů do produktů, většina zemí světa, včetně USA, zaostává. Výjimkou je Kalifornie, která se stala lídrem v boji proti mikroplastům. Hlavní překážkou širší regulace jsou lobbistické zájmy plastového průmyslu.


I když se mikroplastům nelze zcela vyhnout, existují způsoby, jak snížit jejich přítomnost ve svém životě:

• Pít vodu ze skleněných lahví nebo filtrovanou z kohoutku.
• Vyhnout se ohřívání jídla v plastových nádobách.
• Používat nerezové či litinové nádobí místo teflonového.
• Nosit oblečení z přírodních materiálů (vlna, bavlna, konopí).
• Skladovat potraviny ve skle nebo nerezových dózách.
• Prát prádlo v pracích pytlích proti mikrovláknům.
• Používat papírové ručníky místo mikrovláknových hadříků.
• Investovat do čističek vzduchu a vody.
• Vyhýbat se produktům s mikroperličkami a syntetickým obsahem.

Je však třeba dodat, že většina těchto řešení je zatím finančně náročná, a tak problém mikroplastů nepřiměřeně dopadá na chudší domácnosti.

Znečištění mikroplasty není jen environmentální problém. Jak ukazují aktuální výzkumy, může mít i vážné důsledky pro veřejné zdraví. Spojitost s hormonální nerovnováhou, oxidačním stresem či poruchami plodnosti je alarmující. Ačkoliv ne všechny účinky jsou prokázané, existující data už nyní vzbuzují vážné obavy.

Mikroplasty si zaslouží stejnou pozornost, jaké se dostává pesticidům nebo těžkým kovům. A čím dříve začneme jednat, tím větší šanci máme problém zvládnout.

Podle průzkumu z roku 2024 vyjadřuje více než 80 % lidí obavy z přítomnosti mikroplastů. Očekává se, že téma získá v příštích letech větší pozornost veřejnosti i zákonodárců. Mezitím zůstává klíčové informovat se, měnit spotřebitelské chování a tlačit na firmy i politiky, aby přestali přehlížet neviditelnou hrozbu, která už dnes ovlivňuje každého z nás.