Plemeno Sphynx patří k nejvýraznějším fenoménům moderní felinologie. Přestože na první pohled působí jako tvor z jiné planety, jeho původ je zcela pozemský a částečně náhodný. První známky přirozeně bezsrstých koček se objevily již ve 20. století v Kanadě. V roce 1966 se tam narodil koťák jménem Prune, geneticky odlišný právě absencí srsti. Šlo o spontánní mutaci genu zodpovědného za produkci keratinu ve vlasových folikulech. Díky dalšímu cílenému šlechtění se tento znak stabilizoval a v 80. letech bylo plemeno Sphynx oficiálně uznáno hlavními světovými organizacemi chovatelů.
Ačkoliv se Sphynx často označuje za „nahou kočku“, ve skutečnosti není úplně holý. Jeho tělo pokrývá jemné, sametové chmýří, které připomíná broskvovou slupku. Kůže je teplá na dotek, mírně vrásčitá a v závislosti na pigmentaci vykazuje různé barevné odstíny. Díky absenci izolační srsti má Sphynx zvýšenou tělesnou teplotu (přibližně o dva stupně více než běžná kočka). Tato adaptace zároveň činí plemeno citlivým na teplotní výkyvy, a proto vyžaduje stabilní teplo i ochranu před přímým sluncem či chladem.
V povaze Sphynxe najdeme pravý opak stereotypní odtažité kočky. Toto plemeno je výjimečně kontaktní, společenské a někdy až psovitě oddané svému člověku. Vyžaduje pozornost, miluje mazlení, nošení v náručí i oblékání do teplého oblečku. Jejich temperament je spojen s vysokou inteligencí a empatií a často bývají označováni za „kočičí extroverty“. Chovatelé si pochvalují jejich smysl pro humor a aktivní snahu o lidskou interakci, ale i schopnost vycházet s jinými zvířaty v domácnosti.
Na rozdíl od rozšířeného mýtu však Sphynx není hypoalergenní. Alergie na kočky většinou nesouvisí se srstí, ale s proteinem Fel d 1, který se vyskytuje ve slinách a mazových žlázách. Tento protein Sphynx produkuje stejně jako jiné kočky, nicméně díky absenci srsti a nutnosti častější hygieny může být jeho šíření snazší kontrolovat. Péče o Sphynxe proto zahrnuje pravidelné koupání, čištění uší a stříhání drápků. Chybějící srst totiž neumožňuje přirozený odvod kožního mazu.
Z genetického hlediska je u tohoto plemene třeba sledovat riziko dědičných onemocnění, zejména hypertrofické kardiomyopatie (HCM) - závažného onemocnění srdečního svalu, které postihuje některé linie. Odpovědní chovatelé provádějí pravidelné ultrazvukové kontroly, aby se problém zachytil včas.
Vzhled Sphynxe vzbuzuje silné emoce. Pro některé je zosobněním krásy, pro jiné podivnou kuriozitou. Nelze mu však upřít výraznou osobnost, majestátní postoj a pohled, který může působit téměř lidsky. Mnohé exempláře připomínají sochy z egyptských chrámů, čímž si plemeno vysloužilo své jméno, přestože s Egyptem nemá geneticky nic společného.
Sphynx zůstává jedinečným zjevením kočičího světa. Představuje kombinaci biologické výjimečnosti, citlivého charakteru a specifických nároků na péči. V domácnosti působí spíše jako vnímavý a teplý společník než jako tradiční kočka. A právě tím si získává srdce těch, kteří hledají hlubší zvířecí vztah, než jaký nabízí většina chlupatých sourozenců.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
