Na jihovýchodě dnešního Turecka existovalo před více než deseti tisíci lety místo, které se později stalo jedním z klíčů k pochopení počátků usedlého života, zemědělství i monumentální architektury. Dnes už ho navštívit nelze. Nevalı Çori zmizelo pod vodami přehradní nádrže.
Ještě před zatopením však archeologové dostali několik let na jeho průzkum. To, co odkryli, významně rozšířilo naše představy o společnostech žijících na počátku neolitu. Nevalı Çori leželo v oblasti středního Eufratu nedaleko dnešní Şanlıurfy. Systematické vykopávky zde v letech 1983 až 1991 vedl německý archeolog Harald Hauptmann. Lokalita byla následně zaplavena v souvislosti s výstavbou přehradního systému na Eufratu.
Archeologové odkryli několik fází osídlení z období předkeramického neolitu B. Novější radiokarbonová data kladou nejstarší fázi přibližně do let 8700 až 8300 př. n. l., další do období kolem 8300 až 7900 př. n. l. a třetí zhruba mezi roky 7900 a 7500 př. n. l.
Byla to doba jedné z největších proměn lidských dějin. Lidé v oblasti Úrodného půlměsíce stále využívali lov a sběr, současně však stále více pěstovali rostliny, domestikovali zvířata a vytvářeli trvalejší sídla. Nevalı Çori ukázalo, že tato společnost už dokázala mnohem více, než by mohla jednoduchá představa „prvních zemědělců“ naznačovat.
Archeologové zde nalezli pravidelné kamenné domy, ale především neobvyklou monumentální stavbu, která se od běžných obytných budov výrazně lišila. Její přesnou funkci dnes neznáme, podle charakteru architektury a nálezů je však zpravidla interpretována jako zvláštní komunální či rituální prostor.
Uvnitř stály mohutné kamenné pilíře ve tvaru písmene T. Dnes si podobné pilíře většina lidí spojuje především s nedalekým Göbekli Tepe. Nevalı Çori však bylo archeologicky zkoumáno dříve a jeho nálezy pomohly ukázat, že tento způsob monumentální architektury nebyl zvláštností jediného místa.
Některé pilíře navíc nebyly jen abstraktními kamennými sloupy. Reliéfní prvky v podobě rukou a paží naznačují, že mohly představovat stylizované lidské postavy. Podobné antropomorfní pojetí se později ukázalo také u monumentálních pilířů v Göbekli Tepe.
To je jeden z důvodů, proč má Nevalı Çori pro archeologii takový význam. Když začaly být od poloviny 90. let systematicky odkrývány monumentální stavby Göbekli Tepe, archeologové už díky předchozím nálezům věděli, že mají před sebou součást širší kulturní tradice neolitických komunit jihovýchodní Anatolie.
Objevy v Nevalı Çori ale nekončily u architektury. Lokalita poskytla také mimořádný soubor kamenných plastik a fragmentů soch. Lidské hlavy, postavy a zvířecí motivy ukazují na propracovaný symbolický svět, jehož význam dnes dokážeme rekonstruovat pouze částečně.
Ještě zásadnější může být to, co místo vypovídá o vzniku zemědělství. Nevalı Çori patří mezi významné lokality pro studium počátků pěstování a domestikace jednozrnné pšenice. Archeobotanické nálezy však zároveň ukazují, že tento proces nebyl jednoduchým okamžikem, kdy by lidé jednoho dne přešli od sběru divokých obilnin k plně domestikovaným plodinám.
V nalezeném materiálu převažují znaky divokých forem. Novější analýzy uvádějí, že klasy s morfologickými znaky domestikované jednozrnky představují pouze menší část souboru. Nevalı Çori tak zachycuje právě období, kdy se vztah člověka k obilninám zásadně měnil a vedle sebe mohly existovat divoké i postupně domestikované formy.
Podobný obraz poskytují nálezy zvířat a analýzy lidských kosterních pozůstatků. Existují zde doklady domestikovaných ovcí a prasat a pravděpodobně také koz. Izotopové studie proto Nevalı Çori interpretují jako komunitu nacházející se v přechodu od způsobu obživy založeného převážně na lovu a sběru k ekonomice, v níž získávaly stále větší význam zemědělství a chov zvířat.
A právě tady začíná být příběh Nevalı Çori mimořádně zajímavý. Dříve se počátky neolitu často popisovaly poměrně jednoduše: lidé začali pěstovat obilí, usadili se a teprve následně vytvořili složitější společnost, monumentální stavby a propracované náboženské představy. Lokality jihovýchodní Anatolie ukazují podstatně složitější obraz.
Usedlý způsob života, společné monumentální stavby, symbolický svět, pěstování rostlin a domestikace zvířat se zřejmě rozvíjely vedle sebe a vzájemně se ovlivňovaly. Neolitická změna tak nevypadá jako jediná náhlá „revoluce“, ale spíše jako dlouhý proces, během něhož různé komunity hledaly vlastní cestu k novému způsobu života.
Moderní výzkum lidských ostatků z Nevalı Çori navíc ukázal, že jeho první obyvatelé nebyli izolovanou komunitou. Kombinace analýzy izotopů stroncia a starověké DNA svědčí o mobilitě lidí a kontaktech mezi populacemi tehdejšího Úrodného půlměsíce. Během dalších fází osídlení však mobilita obyvatel zřejmě klesala právě v době, kdy rostla jejich závislost na domestikovaných rostlinách a zvířatech.
Je to pozoruhodný okamžik lidských dějin zachycený téměř přímo v archeologických vrstvách: lidé se postupně více připoutávali k jednomu místu a zároveň vytvářeli nový způsob života, který později změnil celý svět.
A potom přišel paradox moderní doby. Místo, které přežilo tisíce let pod nánosy zeminy, zmizelo během několika let pod vodou. Záchranné archeologické práce umožnily zdokumentovat významnou část lokality a zachránit řadu významných nálezů. Původní archeologické naleziště a krajinu, v níž neolitická komunita žila, však dnes zakrývá přehradní nádrž.
Nevalı Çori proto zůstává poněkud ve stínu mnohem slavnějšího Göbekli Tepe. Z hlediska historie archeologie mu však patří mimořádné místo.
Ukázalo totiž ještě před velkými objevy v Göbekli Tepe, že lidé na samém počátku neolitu dokázali vytvářet monumentální kamenné stavby, propracované sochařství a společný symbolický svět právě v době, kdy se zároveň rodil způsob života, z něhož později vyrostly první zemědělské společnosti.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. PNAS – Isotopic and DNA analyses reveal multiscale PPNB mobility and migration; 2. Vegetation History and Archaeobotany – Revisiting the concept of the Neolithic Founder Crops; 3. American Journal of Physical Anthropology – Stable isotopes and dietary adaptations at Nevalı Çori
