Perutýn ohnivý (Pterois volitans) patří k nejpůsobivějším, ale zároveň nejzhoubnějším mořským tvorům, kteří kdy opustili svůj původní areál. Tento dravec, pocházející z tropických vod Indopacifiku, si získal oblibu díky svému až hypnotickému vzhledu – dlouhým paprsčitým ploutvím, rudooranžovým a bílým pruhům připomínajícím plameny, a ladnému, téměř baletnímu pohybu. V akváriích vypadá jako plovoucí umělecké dílo. Jenže krása v tomto případě klame. Jakmile se perutýn rozšířil do Karibiku a západního Atlantiku, proměnil se v ekologickou noční můru.
V nových oblastech se začal prudce množit a stal se invazivním predátorem, který dramaticky narušuje místní potravní řetězce. Jeho lovecké metody jsou nečekaně účinné. Nepozorovaně se přiblíží ke kořisti, rozprostře své jedové paprsky a náhle ji vsaje do široce rozevřené tlamy. Loví malé ryby, krevety i další bezobratlé, čímž vyčerpává klíčové složky ekosystému korálových útesů. Vzhledem k tomu, že v Atlantiku nemá přirozeného nepřítele, nic nebrání explozivnímu růstu jeho populace.
Jedové žlázy umístěné v hřbetních a prsních ploutvích z něj dělají nebezpečného soupeře i pro větší predátory. Pro člověka sice není smrtelný, ale jeho bodnutí způsobuje silnou bolest, otok, nekrózu tkání a v některých případech i neurologické obtíže. I zkušení potápěči se k němu chovají s maximální opatrností.
Zajímavé je, že perutýn navzdory své toxické výzbroji nachází uplatnění i v kuchyni. Jeho maso je po správné úpravě chutné a zcela bezpečné, jed je obsažen pouze ve výběžcích ploutví, nikoliv ve svalovině. Některé karibské státy proto podporují jeho cílený odlov jako ekologické opatření: čím více perutýnů skončí na talíři, tím méně jich zůstane na útesech. Potápěči a lovci se učí, jak s rybou bezpečně zacházet a jak ji co nejefektivněji odstraňovat z přírody.
Psali jsme: Koření a pryskyřice Bible pod mikroskopem
Případ perutýna ohnivého dnes slouží jako varovný příklad nečekaných důsledků globalizace a lidského zásahu do přírody. Fascinace exotikou, spojená s nezodpovědným chovem a úniky z akvárií, vedla ke vzniku ekologického problému, který vědci dodnes řeší. Sledují jeho chování, rozmnožování i migrační schopnosti a zjišťují, že perutýn je neuvěřitelně adaptabilní.
Perutýn ohnivý je tak krásný, až bere dech, a zároveň tak ničivý, že bere život. Je důkazem toho, že estetika přírody není vždy spojencem její rovnováhy.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
