Piloun obecný patří mezi paryby z čeledi pilounovitých a v minulosti tvořil ikonickou součást mělkých pobřežních vod, ústí řek a brakických lagun napříč tropickým pásmem Atlantiku, Indického oceánu a východního Pacifiku. Současné hodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody je neúprosné a druh je klasifikován jako kriticky ohrožený. IUCN rozlišuje čtyři historické populační okruhy: v západním a východním Atlantiku, východním Pacifiku a Indopacifiku. Přestože chybějí dlouhodobé druhově specifické časové řady, propad výlovů i terénních záznamů je zjevný.

Tělo pilouna je ploché a široké a jeho nejvýraznějším znakem je dlouhý rovný rypec s postranními zuby tvořícími pilu (odborně rostrum). Tuto „čepel“ používá při rychlých švihech k omračování hejn menších ryb i ke kypření dna, kde vyhledává kraby a další bentické živočichy. Počet a uspořádání zubů na rostru se využívá k určování jednotlivých druhů a hraje roli i při forenzní identifikaci zabavených trofejí a suvenýrů. Od příbuzného pilouna mnohozubého (Pristis pectinata) se liší jiným počtem rostrálních zubů na každé straně a jejich tvarem, což je zakotveno v určovacích klíčích i v dokumentech pro regulaci mezinárodního obchodu.

Životní cyklus pilouna obecného je pomalý a z hlediska obnovy populace málo pružný. Druh je aplacentárně živorodý, zárodky jsou vyživovány žloutkovým váčkem a samice po přibližně pěti měsících březosti vrhá obvykle jedno až třináct mláďat. Novorozená mláďata měří přibližně 70 až 90 centimetrů, přičemž při porodu mají měkké zuby kryté blanitým obalem, aby neporanily matku. Pohlavní dospělosti dosahují jedinci kolem sedmého až devátého roku života a mohou se dožívat více než tří desítek let. Tato dlouhověkost spolu s pozdní dospělostí výrazně zpomaluje obnovu po populačním kolapsu.

Klíčovou roli v přežití hrají říční školky a brakické zóny, kde mláďata tráví první roky života. V severní Austrálii je za nejdůležitější zimoviště a odchovnou oblast považována řeka Fitzroy, i když významné porody byly zaznamenány také v jihoamerických a středoamerických povodích. Typickým vzorcem je postupná migrace mláďat proti proudu do sladkých vod a po několika letech návrat do pobřežních lagun, kde se soustřeďují dorůstající i dospělí jedinci. Tato provázanost mořských a říčních biotopů činí druh mimořádně citlivým na bariéry, přehrazení a zásahy do koryt řek.

Hlavní příčiny ústupu jsou dobře zdokumentovány. Největším rizikem je nechtěný úlovek v žaberních a tenatových sítích, kde se rostrum snadno zachytí a zvíře uhyne vyčerpáním. Druh dále ohrožuje úbytek mělkých pobřežních ploch, narovnávání a přehrazování toků, znečištění a historický obchod s rostry a ploutvemi. Kombinace pomalého růstu, pozdního pohlavního dozrávání a nízké plodnosti znamená, že i malý dodatečný rybářský tlak udržuje populace dlouhodobě pod úrovní obnovy. Australské hodnocení proto uvádí stav „vyčerpaný“ a celosvětově přetrvává kritické riziko vyhynutí.

Reakce regulátorů i vědců se opírá o mezinárodní rámce a národní opatření. Rod Pristis je zařazen do přílohy I úmluvy CITES, což fakticky zakazuje mezinárodní obchod s jedinci i jejich částmi. Současně je druh veden jako prioritní migrující paryba pod ochranou úmluvy CMS. Na místní úrovni se prosazují úpravy rybářských nástrojů, okamžité vypouštění náhodně chycených jedinců a systematické mapování říčních úseků důležitých pro mláďata. Tam, kde se daří omezit rizikové výstroje a chránit klíčové školky, zůstává šance na stabilizaci populací, což potvrzují nové záznamy z australských řek i ojedinělé nálezy z roztroušených částí původního areálu.

Psali jsme - Lyrochvost nádherný: mistr zpěvu a inženýr australských lesů

Ačkoli hlavní jádra přežívajících populací leží především v severní a západní Austrálii, nejde o druh bez šance v jiných regionech. Výzkumy ukazují, že pilouni mohou být lokálně přehlíženi a že systematický monitoring ve spolupráci s místními rybáři může odhalit dosud podceněné oblasti výskytu. Teprve propojení bezpečných říčních školek s ochranou mělkých lagun a ústí řek může vrátit této výjimečné parybě roli aktivního predátora tropických pobřežních ekosystémů, nikoli pouhý status muzejní kuriozity s pilou místo nosu.

Zdroje: IUCN Red List (2022) – Pristis pristis; australské druhové karty a „fact sheets“; FishBase; odborné studie o říčních školkách pilounů v povodí Fitzroy a dalších regionech

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)