Na první pohled působí Pitcairn Island jako pouhá tečka ztracená v nekonečném Pacifiku. Ve skutečnosti jde o jedno z nejodlehlejších trvale obydlených míst na Zemi. Malý britský zámořský ostrov má dnes necelých padesát obyvatel a jeho každodenní život se odehrává v rytmu, který je pro většinu světa už dávno zapomenutý. Neexistuje zde letiště, velké lodě nemají kde zakotvit a zásobovací plavidla se objevují jen několikrát do roka. Když dorazí, znamená to událost, která zasáhne každého obyvatele ostrova.


Současní obyvatelé jsou převážně přímými potomky původních osadníků. Žijí v jediné osadě Adamstown, která má jen jednu hlavní komunikaci. Ta je natolik strmá, že se místní raději pohybují na čtyřkolkách než v běžných automobilech. Veškeré zboží se vykládá z lodí pomocí menších člunů a poté ručně dopravuje na břeh. Každá dodávka potravin, paliva či léků tak připomíná, jak křehká je zdejší existence a jak silně je ostrov závislý na několika málo spojích s okolním světem.


Pitcairnův ostrov dnes nepůsobí jako exotická turistická destinace, ale spíše jako živá připomínka doby, kdy svět nebyl propojen satelity a leteckými linkami. V éře okamžité komunikace a globální dostupnosti představuje místo, kde se historie nezměnila v muzeální exponát, ale zůstala součástí každodenního života. Právě v tom spočívá jeho skutečná výjimečnost.