Chmelár: V závodě antiruského šovinismu zatím vyhrávají Češi

politika

Dnes opravdu není čas na fráze. Nad fašismem jsme nezvítězili. Rozmáhá se v nových dosud nepoznaných formách. Všichni říkají, že jsou pro mír, ale téměř nikdo pro to nic nedělá. A svět je k nové globální válce blíže než kdykoli předtím, píše na facebooku Eduard Chmelár.

Chmelár: V závodě antiruského šovinismu zatím vyhrávají Češi
Eduard Chmelár, slovenský analytik
9. května 2024 - 02:20

Součástí této eskalace napětí je také boj o výklad dějin. Prezidentka Čaputová raději dorazila k nedůstojnému hrobu neznámého vojína u rušné hlavní cesty, jen aby nemusela jít na Slavín, a vzpomínala všechny možné národy, jen aby nemusela vyzvednout lví podíl Rudé armády při osvobozování naší vlasti. Lidé jako Ivan Korčok a Ivan Mikloš se raději zúčastnili propagandistické akce ke sbírce munice pro Ukrajinu.


List N uvádí, že Sovětský svaz byl věrný spojenec Hitlera. To je tak obludná demagogie, jak říct, že jím byla většina západoevropských zemí včetně Polska. Tito vulgární přepisovači dějin totiž zamlčují, že Sovětský svaz podepsal bilaterální smlouvu s nacistickým Německem jako poslední, když už Hitler uzavřel dohody s ostatními evropskými státy a když SSSR pochopil, že Evropa zůstává vůči jeho varování před nebezpečím nacismu slepá a aby se mohl bránit sám.

V závodě antiruského šovinismu však zatím vyhrávají Češi. Marginální český politik a významný představitel šlechtického rodu Jiří Lobkowicz se nechal slyšet, že 9. květen 1945 nebyl osvobozením, ale „skrytou ruskou invazí“. Měl jsem za to, že znalost dějin byla povinnou součástí výchovy šlechtických synáčků, ale tento hlupáček mě přesvědčil, že dobré mravy u něj zanedbali. Jinak by snad věděl, že osvoboditelská vojska do tří měsíců odsud odešla, že proti schválení komunistické vlády nehlasoval v roce 1946 ani jediný poslanec demokraticky zvoleného parlamentu a že do ní vstoupil dokonce i syn prezidenta osvoboditele Jan Masaryk. Až tak rafinovaná byla tato „říše zla“.

Ale jednoznačným vítězem dnešních orgií demagogie je český prezident Petr Pavel, který během pietního aktu na pražském Vítkově řekl, že Rusko rozpoutalo v Evropě válku, která svou ničivostí nijak nezaostává za druhou světovou válkou... Za toto nehorázné přirovnání by si zasloužil degradovat na desátníka.

Připomeňme si tedy základní fakta. Hitlerova válka byla vyhlazovací. Ve smrtelném ohrožení byli nejen Židé, Slované a Romové, ale většina porobených národů, které se v heroickém vzepětí a za cenu desítek milionů životů vymanily zpod největšího zla, jaké kdy na této planetě řádilo. Přirovnávat k tomu ruskou invazi na Ukrajinu je zvrhlost. Ruská válka je imperiální podobně jako ty americké, ale nazývat ji vyhlazovací nelze ani při znásilnění mysli – jak poznamenal Noam Chomsky, je mnohem „ohleduplnější“ než invaze USA do Iráku. 

Namísto těchto nesmyslů by se měl český prezident a jemu podobní zamyslet raději nad tím, co dělá Evropská unie, která vznikla právě ze zkušeností šestileté celosvětové agónie lidstva na myšlence donutit odvěké rivaly k všestranné mírové spolupráci. Proč dnes o totéž, co uplatnila mezi Francií a Německem, neusiluje mezi Ruskem a Ukrajinou, a místo toho vyzbrojuje jednu zemi proti druhé?

V současnosti probíhá jediný konflikt, který nese znaky vyhlazovací války: je to genocida palestinského obyvatelstva v Gaze. Jen pro srovnání: OSN před týdnem oznámila, že v Gaze je více trosek a sutin než na Ukrajině. V praxi to znamená, že na 40 kilometrů dlouhé frontové linii v Palestině je zničeno více budov než na 1000 kilometrů dlouhé frontové linii na Ukrajině. 65 procent zničených budov v Gaze byla lidská obydlí (tolik ke lžím Izraele, že útočí jen na vojenské cíle). Jen odklízení trosek zabere podle OSN 14 let. A zatímco ukrajinské děti se ukrývají na relativně bezpečných místech, ty palestinské hledají v troskách budov vedle svých zavražděných rodičů zbytky jídla a kapky vody. Za těmito nešťastnými oběťmi však nikdo nenaříká, na tuto apokalypsu se Evropa mlčky dívá.

Válka je ta nejstrašnější věc, jakou si lze představit. Utrpení v ní nelze měřit scenzurovanými záběry. Neměli bychom zapomínat, že cílem všech, kteří usilují o mír, nemůže být legalizace šovinistické nenávisti k nepříteli, ale obnova lidskosti. Právě včera, v předvečer dnešního svátku, uplynulo přesně 200 let od velkolepé vídeňské premiéry 9. symfonie Ludwiga van Beethovena s Ódou na radost od Friedricha Schillera, ve které se mimo jiné zpívá:

Všichni lidé budou bratři
pod tvými křídly.
...
Kdyby se dnes každá duše
potkala hned na úsvitu,
svatý mír více nenaruší,
pláč se smutkem odejde.
...
V náruč pojďte, miliony,
tady je polibek pro celý svět!

V tento sváteční den mám proto jen jedno přání: ať mír, svoboda a přátelství mezi národy vzkvétají po celém světě!

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)


Anketa

Kdo by měl být novým českým eurokomisařem?