Evropský veřejný prostor se v posledních letech mění rychleji, než si mnozí připouštějí. Vedle bezpečnostních témat, klimatické politiky nebo migrace sílí také tlak na kontrolu obsahu ve veřejné debatě. Pod vlajkou boje proti dezinformacím, nenávisti či škodlivému obsahu vznikají pravidla, která podle kritiků posouvají hranice svobody projevu směrem k politicky řízené regulaci názorů. Zatímco jedni mluví o ochraně demokracie, druzí varují před prostředím, v němž se z nepohodlného názoru může stát společensky nepřípustný postoj.
Právník a někdejší náměstek primátora Brna Robert Kotzian ve svém komentáři popisuje střet dvou pohledů na demokracii, pravdu a svobodu slova. Podle něj se stále častěji prosazuje model, v němž o hranicích přijatelného názoru nerozhoduje jen zákon, ale také ideologický a společenský tlak.
„Pravda, láska, lež a nenávist. Jak je možné současně hájit svobodu slova a podporovat cenzurní postupy podle nařízení o digitálních službách (DSA)? Jak to, že jinak demokraticky smýšlející politici dokážou hájit cenzurní boj s dezinformacemi a nenávistí? Jak je možné snést tento orwellovský doublethink?
Odpověď je vlastně jednoduchá. Svoboda projevu není neomezená. Její hranice vyplývají z trestního zákoníku. Končí například tam, kde začínají výzvy k násilí. Jenže globalisté jdou mnohem dál.
Svobodu projevu omezují ještě dvěma klíčovými slovy. Lež a nenávist. Jsou to odpudivá slova budící negativní pocity, čehož globalisté umně a záměrně využívají. Hodně lidí tím matou. Kdo by také byl pro lhaní nebo zášť?
Jejich pravda
Pravda a láska, chápeme-li je metafyzicky, jsou skutečně ty nejvyšší hodnoty. Ovšem politické uchopení těchto vrcholných hodnot je zrádné. Právě to udělal Václav Havel již v prosinci 1989, když postavil pravdu a lásku do kontrastu se lží a nenávistí. Možná to řekl jen mimoděk, možná to myslel více metafyzicky než politicky. Už tehdy to byl politický moralismus, ale byla to doba přechodu od zločinného režimu k demokracii. Doba, která přiměřenou dávku politického moralismu možná i potřebovala.
Přesto tímto kontrastem, a nejen tím, Václav Havel předznamenal onen havlovský nepolitický pohled na politiku, dnes reprezentovaný politiky hlavního proudu. Tedy globalisty. Jenže co sedělo na dobu společenské transformace, dnes může vést mimo demokracii.
Pro úvahy o politice jsou podstatné dvě teoretické koncepce pravdy. Jedna stojí na shodě výroku a objektivní reality. Druhá považuje za pravdu to, na čem se shodne skupina pomyslných, ideálních vědců. V praxi jde o politické a jiné elity. Zřejmým příkladem druhého pojetí je klimatický alarmismus stojící primárně na shodě klimatických vědců. Objektivní pravda, stojící na fyzikální realitě, je sekundární. Všimněme si, jak často se v debatách o klimatické změně používá argumentace vědeckým konsenzem.
V případě tohoto pohledu na pravdu, tedy na to, co je faktem, však lež dostává jiný obsah, než bychom čekali. Lež už není opakem faktu, ale rozporem s nepsanou shodou mainstreamových elit. Obdobně to platí pro dezinformace.
Politická láska
Nenávist v globalistickém chápání je negativní postoj k menšinám nebo sociální skupině. Globalistický příkaz doby totiž zní, že odlišnost je síla, odlišnost se nekritizuje. Leda by šlo o bílého muže, Evropana, pochopitelně. Tam je kritika přípustná, a v některých kruzích až morálně povinná.
Diverzitě se nelze bránit. Historický národ je přežitek. Všechny kultury jsou si rovny. Každý má právo na všechno. Biologické danosti jsou nesvoboda. Všechno ostatní je nenávist. Kdo tvrdí něco jiného, ten v hloubi své duše nenávidí.
Nenávist je forma násilí. Násilí nespadá pod svobodu projevu. Na tu má nárok jen to, co je nezraňující a nediskriminující. Tedy to, co lze přeneseně nazvat politickou láskou.
Vítězství nad lží a nenávistí
Co je nepravdivé, je dezinformující, případně rovnou lživé. Do absurdna dovedená rovnost stavu, tedy rovnostářství, včetně práva být čímkoli a tomu odpovídající povinnosti ostatních se podle toho chovat, je ideál. Kdo rozlišuje, nenávidí. Nenávist zraňuje.
Ve zdánlivě rozporné obhajobě svobody projevu a cenzurních politik je tak vyjádřeno chtěné vítězství jejich pravdy a politické lásky nad tím, čemu říkají lež a nenávist. Faktický výsledek je soft cenzurní tlak, který má i skutečné dopady. Ale to je už na jiný článek.
Psali jsme - Ivan Noveský: Proč se stahují němečtí nazi do ČR?
Metodická poznámka
Tento text staví problém v některých ohledech až příliš ostře. Je to ale záměr, aby vynikly tendence a síly, které se ve veřejném prostoru potkávají. V konkrétních situacích je to většinou složitější, ne tak vyhrocené, a potkává se více vlivů. Ale to je snad laskavému čtenáři zřejmé.
Závěr
Zdá se, že silněji než kdykoli předtím prožíváme zápas havlovského, ale z úcty k Václavu Havlovi říkejme raději globalistického, pojetí demokracie a demokracie bez přívlastků.
Je-li zachována svoboda projevu v plném rozsahu, kdy meze jsou dány jen legitimně konstruovaným trestním právem, lze napsat, že i prosazování globalistického pojetí demokracie je v demokracii legitimní. Jenže globalisté začínají stále silněji sahat i na svobodu projevu,“ napsal na sociální síti X Robert Kotzian.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: čt)
