Úplně jedno, kolik peněz stojí ty nesmyslné, nepravdivé, dokonce stupidní slova na plakátech lemujících ulice a cesty před volbami, na kterých představitelé jednotlivých stran - z tváří kterých čiší faleš  stejným dílem jako jejich neschopnost - dostatečně prokázána v období, kde u moci byli ale využili ji jenom ve svůj prospěch, na škodu lidu. Té „masy", kterou si před volbami předcházejí, které se na krátkou chvíli podbízejí a  dokonce jí „podstrojují"  přídavky k existenčnímu minimu částkami, které  jim chybět nebudou a občanům na chvíli zaslepí oči.

Mají své voliče za blázny. A nestydí se to ani tajit.  Vždyť dobře ví, že všechny ty předvolební diskuse, live-osočování protivníka, které v posledních létech dorostlo do kategorie výrazů, za které by se styděl i ožralý kočí, zůstane bez následků na jejich  image. 

Image totiž, a to bez výjimky, všichni rakouští politikové dávno ztratili. Žádná bílá vrána mezi těmi černými a červenými, nebo pink. Vrána vráně oči nevyklove... pokud ovšem nejde o vránu modrou, konkrétně o Herberta Kickla.  Pak se všechny vrány spojí a klovou do něj.

Nu, kvantita převládá v naší době nad kvalitou. Odráží se to v denním životě takovou měrou, že je těžko, zvláště mladé generaci, která nemůže čerpat z minulosti,  tomuto nátlaku nepodlehnout.

A tak se to odráží i tam, kde „jde o život". Protože všude, kde se dostanou k moci jedinci zneužívající  moc, lidé bez charakteru, bez principů, lidé nedůstojní, chamtiví a všeho schopni, se život lidí změní na každodenní zápas o přežití. 

Poslední volby v září - lépe řečeno předposlední,  byly toho nejlepším důkazem. Volby byly od začátku manipulovány. Pan prezident měl už dávno „v šuplíku"  svůj plán B, kdyby se volby nepovedly k jeho spokojenosti. Po volbách se ukázalo, jak  on osobně, s hrstkou svých lokajů s demokracii „zatočil", jak ji obešel, doslova nakopnul. 

„Stará vláda"  neschopných a hloupých, ignorovala hlas národa. A vyšachovala tento hlas národa tak jednoduše, až je to k neuvěření: Hlupáci všech stran se spojili a kvantita (aliance tří partají) zvítězila . Pak se už ty vrány klovaly mezi sebou, od stolu „sondování" odlétaly,  ale nakonec se přece jenom dohodly. To už vyměnily stůl za koryta.

Volby dne 27.dubna 2025 - nebyly volby - ale válka. Obléhané město: Vídeň. 

Starosta Ludwig...představitel socialistické partaje, který neomezeně vládne  nad Vídní - typ, který přežije všechno a všechny, si vybudoval „svou vlastní základnu voličů", která se přílivem emigrantů a azylantů každým rokem rozmnožuje  dle toho otřesného systému kvantity nad kvalitou - utrpěl těžký otřes. Poprvé v dějinách  se červená Vídeň obarvila z části  „na modro".

Staří Vídeňáci, převálcovaní tsunami lidí neschopných se integrovat, odmítajících dodržovat zákony, naopak: hrubě je porušovat a ohrožovat mírumilovné obyvatelé, které je musí ke všemu ještě vydržovat, se tentokrát vzbouřili. A jak říkali: Teď udělili panu starostovi „Denkzettel (varování)" . Ztratil třetinu hlasů voličů - ti přešli na stranu Svobodných k Herbertu Kicklovi. Totéž se stalo lidovcům. 

Pan starosta Ludwig je znám, že jeho oblíbené jídlo je Wienerschnitzel. Posměváčci dokonce říkají, že svým vzhledem dělá tomuto kulinářskému výtvoru také tu nejlepší reklamu. Nu, po volbách, při prvním vystoupení ve večerních televizních zprávách, jsme viděli, jak ztratil pan starosta svoji obvyklou  barvu do zlatova vysmaženého řízečku...hrál trochu „do zelena". Připisovali jsme to tomu šoku, který zažil po sčítání hlasů. 

Netušili jsme, že to byl už odraz jeho nové strategie, kterou předložil  hned na druhý den. A pochopili jsme, že i když pan starosta doufal, že si svou pozici vládce nad Vídní a s ní všechny výhody z ní plynoucí udrží - přece si předvídavě připravil  plán B, kdyby se tak nestalo. 

Politik každým coulem - důstojný žák  prezidenta VdBellena, který tuto strategii zavedl už u vlastních voleb.

Strana svobodných, Herbert Kickl, dosáhl trojnásobek hlasů voličů.... Zvítězil  zase „na celé čáře". A byl zase doslova odstřihnut, stejně jako u předcházejících voleb. A stejnou formou:  Strany, které  tyto volby prohrály, uzavřou „koalici" a všechno zůstane po staru...

Ale opravdu to tak bude? Herbert Kickl se ve svém projevu po volbách vyjádřil (jako obvykle nediplomaticky) ale zcela jasně:  Strana svobodných i tento další podraz přežije. A počká si další dva roky - snad i méně - na další volby. S absolutní jistotou, že ten obrovský úkol, jak „postavit na nohy" zdevastované hospodářství, politickou destabilizaci a ohroženou neutralitu, se panu „ještě stále starostovi" Ludwigovi ani s podporou jeho věrných a „koupených", nepovede. A nejpozději za dva roky poletí pan starosta ze své židle.... 

Jak říkáme: S diplomacii je Herbert Kickl na štíru. Ale vyjádřil se tak, jak by to udělali všichni, kterých hlasy byly zase hozeny do koše. Jenomže ti by se nevyjádřili tak uhlazeně. A tu židli by nahradili slovem nespisovným, ale tomuto podrazu  odpovídajícím.

Vídeň se probudila. A tento zázrak s velkou úlevou vzali na vědomí  i starostové všech dalších měst Rakouska, kterým byly poměry ve Vídni (alias její starosta) už dlouho „trnem v oku".

Ještě nikdy nebyl význam přísloví: Udělat kozla zahradníkem" - tak jasné, jak po volbách v září a teď, v dubnu. Pomyšlení, že kozlové budou dále rozhodovat o zahradě, ve které žijeme, by nám mohlo nahnat husí kůži. Kdybychom nevěděli, že vždy se najde někdo, kdo ty kozly ze zahrady vyžene.