Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) zveřejnil na sociálních sítích některá vyjádření šéfa SPD Tomia Okamury (např. "Hlasoval bych pro vystoupení z EU i NATO" nebo "Kdyby mě jako malého kluka adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna, protože jsem vždycky chtěl mít maminku a tatínka.") a vyjádřil naprosté „zděšení“ z toho, že by měl být Okamura šéfem Sněmovny.
Jeho příspěvek okamžitě vyvolal nejen ostrou debatu o hranicích slušnosti v politice, ale hlavně o tzv. "dvojím metru". Okamura bývá pravidelně terčem kritiky za svůj styl vystupování i přímočaré formulace, přesto si zaslouží férové hodnocení. Politika není svět akademické přesnosti, ale prostor, kde se střetávají různé pohledy a emoce. A právě tam by mělo platit, že se slova všech měří podle stejných pravidel.
Stačí si připomenout několik výroků bývalé předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové. Když prohlásila, že „Češi svého Babiše už vyhnali“ a že doufá, „že se to povede i Maďarům“, působilo to jako komentář k vnitřním záležitostem cizí země. Když zase mluvila o tom, že „svetr proti Putinovi“ je symbolem odporu vůči ruské agresi, vyvolala spíš posměch než uznání. A její slavné doporučení, že ti, kdo nás dnes kritizují, by měli „šoupat nohama a mlčet v koutě“, se stalo jednou z nejcitovanějších vět posledních let.
Ve všech těchto případech byla obrana stejná. Vysvětlení, že šlo o vytržení z kontextu, o špatné pochopení nebo o nešťastně zvolenou formulaci. Takové omluvy však v politice zaznívají často jen jedním směrem. Zatímco výroky z vládních lavic dosluhující pětikoalice se omlouvají a obrušují, ty z dnes již bývalé opozice a dnes sněmovní většiny bývají okamžitě označovány za skandální či extremistické.
Jistě, každý politik má svůj styl. Někdo je diplomat, jiný provokatér. Ale pokud má být veřejná diskuse férová, nesmí se rozhodovat podle toho, kdo výrok pronesl, nýbrž podle toho, co skutečně řekl a v jakém kontextu. Dvojí metr v hodnocení politiků vede jen k větší polarizaci společnosti a k dojmu, že pravda a odpovědnost jsou relativní.
Politika potřebuje soutěž myšlenek, ne soutěž výjimek. Ať už mluví kdokoli, měl by čelit stejnému měřítku. Jen tak se může česká veřejná debata zbavit nálepky, že některým se odpouští všechno, zatímco jiným nic.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
