Evropská unie prodloužila sankce vůči více než třem tisícům osob a subjektů spojených s ruskou válkou proti Ukrajině až do září 2029. Současně ale neobnovila zařazení několika jmen. Mezi nimi byli miliardáři Ališer Usmanov a Michail Fridman. Francie prosazovala odstranění Usmanova, Lucembursko Fridmana.
Samo o sobě by šlo o tvrdý spor uvnitř EU. Jenže o den později přišla událost, která mu dala mnohem citlivější rozměr. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev omilostnil francouzského občana Martina Ryana, zadržovaného od prosince 2023 a letos odsouzeného k deseti letům vězení za špionáž. Francie jeho propuštění označila za humanitární gesto a výsledek dlouhého diplomatického dialogu.
Přímý obchod mezi vyškrtnutím Usmanova a Ryanovou milostí doložen není. To je nutné držet pevně. Současně ale nelze ignorovat, co Reuters zjistil už před rozhodnutím EU. Podle tří evropských diplomatů Paříž partnerům soukromě sdělovala, že Baku používá Usmanovův případ jako páku kvůli dvěma zadržovaným Francouzům. Ázerbájdžán tuto interpretaci odmítl.
Francie tlačila na vyškrtnutí Usmanova
Usmanov byl na sankčním seznamu EU od roku 2022. Omezení zahrnovala zmrazení majetku a zákaz cestování. Jeho právníci sankce dlouhodobě napadali a zpochybňovali část podkladů, o které se evropské rozhodnutí opíralo.
Zlom přišel letos v září. Francie se připojila ke Slovensku a začala požadovat Usmanovovo vyškrtnutí. Francouzské diplomatické zdroje hovořily o „národních bezpečnostních důvodech“ a o žádostech zahraničních partnerů. Tři evropští diplomaté však Reuters řekli, že Paříž spojovala tlak Ázerbájdžánu s případem dvou zadržovaných francouzských občanů. Jeden z nich situaci popsal výrazem „blackmail“. Baku tvrzení odmítlo.
Vztahy Francie a Ázerbájdžánu jsou už několik let vyhrocené kvůli francouzské podpoře Arménie, konfliktu o Náhorní Karabach i vzájemným obviněním z nepřátelských aktivit. Usmanov se tak ocitl uvnitř širšího geopolitického sporu, který s původním smyslem protiruských sankcí souvisel jen nepřímo. Tím začíná problém pro důvěryhodnost sankčního režimu. Pokud se rozhodování o konkrétních jménech začne propojovat s bilaterálními krizemi členských států, sankce přestávají být pouze společným nástrojem EU a stávají se součástí národního vyjednávání.
Z jednoho sporu vznikl další
Francouzský tlak rychle otevřel další požadavek. Lucembursko chtělo stejný postup vůči Michailu Fridmanovi, který po něm v arbitráži požaduje 16 miliard dolarů kvůli sankčním opatřením. Podle diplomatů se Lucembursko obávalo, že ponechání Fridmana na seznamu při vyškrtnutí Usmanova by mohlo jeho právní pozici oslabit.
Lotyšsko proti kompromisu ostře protestovalo. Premiér Andris Kulbergs tvrdil, že prodloužení sankcí na tři roky podporuje, ale odmítal, aby cenou bylo vyškrtnutí obou miliardářů. Nakonec Riga abstencí umožnila jednomyslně požadované rozhodnutí přijmout.
Výsledkem je zvláštní kontrast. Unie na jedné straně výrazně posílila předvídatelnost sankčního režimu tím, že většinu opatření prodloužila na 36 měsíců místo pravidelných šestiměsíčních obnov. Na druhé straně samotný proces ukázal, jak snadno se konkrétní jména mohou stát předmětem obchodování mezi členskými státy s úplně odlišnými zájmy. Nejde přitom pouze o Usmanova nebo Fridmana. Podstatný je precedent. Sankce fungují jako nástroj politického a ekonomického tlaku jen tehdy, pokud jejich adresáti věří, že je nelze odstranit prostřednictvím tlaku na jeden členský stát.
Milost přišla o den později
Martin Ryan byl v Ázerbájdžánu zadržen v prosinci 2023. Letos v březnu jej soud odsoudil na deset let za špionáž ve prospěch Francie. Ázerbájdžánské úřady tvrdily, že shromažďoval citlivé informace o vojenské spolupráci země s Tureckem a Pákistánem a pomáhal získávat kontakty pro francouzské zpravodajské služby. Ryan u soudu část skutků připustil, ale tvrdil, že jednal nevědomky a bez úmyslu páchat trestnou činnost.
Dne 23. září jej prezident Alijev omilostnil. Stalo se tak den po rozhodnutí EU o sankcích. Francouzské ministerstvo zahraničí uvedlo, že jde o humanitární gesto a výsledek „trpělivého a náročného dialogu“ s Baku. To není důkaz výměnného obchodu. Takové tvrzení by překračovalo dostupná fakta.
Chronologie je ale politicky mimořádně nepříjemná. Ještě před rozhodnutím EU evropští diplomaté popisovali tlak Ázerbájdžánu na Francii kvůli Usmanovovi. Francie následně pomohla prosadit jeho vyškrtnutí. O den později jeden ze zadržovaných Francouzů dostal prezidentskou milost.
Pro evropskou sankční politiku je proto důležitější otázka než samotný osud jednoho miliardáře: co se stane, pokud další vlády zjistí, že nejúčinnější cestou ke změně evropského sankčního seznamu není přesvědčit celou Unii, ale vytvořit dostatečný tlak na jednu z jejích metropolí?
EU prodloužila sankce vůči více než třem tisícům osob a subjektů o tři roky. To je silný signál kontinuity. Zároveň však spor kolem Usmanova odkryl slabinu, kterou nelze schovat za diplomatické formulace. Evropské sankce jsou společné. Národní zájmy, které rozhodují o jejich výjimkách, společné být nemusejí.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – EU renews Russia sanctions, drops Russian billionaires Usmanov and Fridman; 2. France seeks lifting of EU sanctions on billionaire after pressure by Azerbaijan; 3. Azerbaijan jails Frenchman for a decade in espionage case; 4. Rada EU – Sankce byly prodlouženy do září 2029; 5. Francouzské ministerstvo zahraničí – Pardon granted to Martin Ryan
