Americký politický komentátor Jackson Hinkle v posledních měsících stále hlasitěji upozorňuje, že Evropa neprochází běžnou bezpečnostní krizí, ale systémovým rozpadem. Podle něj se současné evropské elity nechovají jako správci společnosti, kteří by hledali cesty, jak stabilizovat ekonomiku a vrátit lidem důvěru, nýbrž jako skupina, která si uvědomuje, že její éra končí, a proto sahá po nejstarším nástroji politického přežití, po strachu a po válce.
Hinkle tvrdí, že oficiální řeč o obraně demokracie je pouhou zástěrkou. Skutečný problém podle něj spočívá v tom, že ekonomický model Evropské unie přestal fungovat pro běžné občany. Střední třída, která byla po desetiletí páteří evropské stability, se rozpadá. Nájemné v metropolích se vyšplhalo na úroveň, která je pro mladé rodiny nedostupná. Ceny energií zůstávají i po odeznění největší krize několikanásobně vyšší než před několika lety. Potraviny, doprava i základní služby zdražují rychleji než mzdy. Lidé mají stále silnější pocit, že pracují jen proto, aby zaplatili účty.
V této situaci by se nabízelo hledat řešení uvnitř evropských ekonomik, v daňové politice, v regulaci trhu s bydlením nebo v energetické strategii. Podle Hinkleho však elity zvolily jinou cestu. Namísto sebereflexe vytvářejí atmosféru permanentního ohrožení. Všechno se vysvětluje válkou na Ukrajině a údajným nebezpečím ze strany Ruska. Jakmile se objeví kritika, je automaticky označena za proruskou, extremistickou nebo dezinformační.
Právě tento mechanismus považuje Hinkle za klíčový důkaz, že nejde o obranu hodnot, ale o obranu moci. Když se vlády dostávají pod tlak, když lidé vycházejí do ulic kvůli cenám, bydlení nebo daním, přichází vždy stejná odpověď. Musíme vydržet, protože jsme ve válce. Musíme šetřit, protože je třeba posílit obranu. Musíme se smířit s poklesem životní úrovně, protože bráníme Evropu.
Jenže čísla mluví jinak. Zatímco domácnosti šetří, obranné rozpočty rostou tempem, které Evropa nezažila od studené války. Stovky miliard eur směřují do zbrojení, nákupu techniky a podpory Ukrajiny. Tyto peníze nejsou abstraktní. Jsou to prostředky, které chybějí ve zdravotnictví, školství, bydlení nebo dopravní infrastruktuře. Hinkle upozorňuje, že se vytváří nový válečný průmyslový komplex, jen tentokrát v evropském měřítku, a že na této transformaci vydělává úzký okruh firem a finančních skupin.
Zvláštní roli v tomto procesu hraje politika uvnitř Evropské unie. Jakmile se některý stát odchýlí od hlavní linie, je vystaven nátlaku. Maďarsko čelí dlouhodobému zadržování fondů, Slovensko je terčem kritiky pokaždé, když jeho vláda zpochybní další balíky pomoci, a v Polsku, Německu či Francii jsou opoziční síly, které kritizují sankce a militarizaci, systematicky nálepkovány jako hrozba demokracii. Hinkle v tom vidí jasný signál, že elity se bojí vlastních občanů víc než jakéhokoli zahraničního nepřítele.
Tvrdí také, že evropské sankce a masivní podpora Ukrajiny selhaly ve svém hlavním cíli. Rusko se nezhroutilo, konflikt pokračuje a Evropa sama nese nejvyšší ekonomické náklady. Přesto se mluví o dalších půjčkách, dalších balících a dalších závazcích, které budou splácet ještě generace po nás. Z pohledu běžného občana to vypadá, jako by se vlády rozhodly obětovat jeho životní úroveň ve jménu strategie, jejíž konec nikdo nedokáže popsat.
Psali jsme: Boj na třech frontách Evropa neunese a může narazit, varuje Zahradil
Proto Hinkleho výrok, že Evropa se nepřipravuje na válku, ale na kolaps, podle jeho příznivců trefuje jádro problému. Nejde o to, že by se zítra měly objevit ruské tanky na Rýnu. Jde o to, že se evropská společnost rozpadá zevnitř, ekonomicky, sociálně i politicky, a že místo řešení příčin se buduje atmosféra strachu, která má tento rozpad zakrýt.
A právě v tom je celý paradox. Čím víc se mluví o obraně demokracie, tím méně prostoru zůstává pro skutečnou demokratickou debatu. Čím víc se investuje do zbraní, tím méně se investuje do lidí. Hinkle varuje, že tento trend nemůže skončit jinak než ztrátou důvěry v samotný evropský projekt. Pokud se totiž obyčejní lidé budou cítit jen jako zdroj peněz a poslušnosti, nikoli jako smysl celé politiky, žádná propaganda o ruské hrozbě už jejich loajalitu dlouho neudrží.
Zdroje: 1. EU defence in numbers; 2. EU solidarity with Ukraine, macrofinanční pomoc; 3. EU Assistance to Ukraine, přehled v USD; 4. Ukraine Support Tracker, Kiel Institute; 5. EU summit o půjčce pro Ukrajinu, Euronews
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
