„17. listopad 1989 - všichni máme své vzpomínky… Vozila jsem z Prahy vlakem letáky… s přáteli stoupla na pódia a jako mladá bojovala…šla vícekrát na Letnou… byla u změn na právnické fakultě, kde jsem tehdy krátce studovala… potkávala se s listopadovými osobnostmi…. Havel, Malý, Kubišová, Kryl, Dubček, Zeman, Klaus, Miller…. A další…. Měla jsem je v Praze někdy na metr….
To foto je z mohelnického náměstí… první svobodné volby 1990… Lídrem u nás byl Václav Klaus… od té doby se proto známe… Dělala jsem pro OF, tedy pro něj, kampaň…
V posledních třech letech k tomu automaticky přibyla základní lidská práva, která se v covidismu pošlapávala neuvěřitelně… Tím jsem si ale nečekaně vysloužila být na černé listině těch nahoře a jim sloužících médií. Urážky, dehonestace…. Byla jsem prostě neposlušná, odvážná i chytrá, s kolegy kazila patrně různým lobby jejich plány výhrami u soudů… A právními návody lidem. Jak vzdorovat přilkazům. A tak “po mne začali jít”. A protože proti tomu téměř nebylo a stále není obrany, došlo mi, že je-li toto možné, že znovu začíná jít vlastně o všechno.
Protože i ONI se pokoušejí o všechno. O zneužívání politické moci. O vládu jediné “pravdy”. O likvidaci oponentů jakkoli. O přivlastňování si veřejnoprávních médií. O vyvolávání strachu říct názor. O kádrování a výpovědi z práce ze skrytých politických důvodů. Zkrátka že novodobá politická reprezentace a spol. zatoužila po novodobé diktatuře, aby to asi měla na věčné časy. Smutné… Ba co víc - hrozivé… protože nebezpečné….
Přivádějící do funkcí novodobé “Jakeše a Kabrhelové”, sice neschopné, ale schopné naopak všeho. Kteří o co více slibují, o to méně se jim dá věřit…. Kteří si dovolí to, co by si za těch třicet let nikdo nedovolil… Zradit své občany, zradit svou zemi…. Zneužívat moc… Přinést mezi lidi strach…. Mezigenerační napětí… Vzájemnou nedůvěru, kdo koho za co udá. Dokonce k tomu vyzývat… A za státní peníze sebe sama velebit, jak to dělají skvěle.
To, čeho jsme svědky, je skutečně tragické. Protože to, co se děje, je v přímém rozporu s tím, o co šlo právě v tom listopadu. O základní demokratické principy, o právní stát, nezávislost médií a odpovědnost politiků vůči občanům. Všechno to se nám ztrácí před očima.
Psali jsme:
Až se to ztratí úplně, to bude teprve zle. Nepřipusťme to. Nenechme si brát svobodu, k níž nám 17. listopad otevřel cestu. Nenechme vládnout neschopné a schopné všeho jen proto, že v tuto chvíli drží v rukou politickou moc. Naše země si je v čele nezaslouží. Protože ji ničí. Jediná dobrá zpráva je, že to jestě můžeme říkat nahlas. Kdo se nebojíme.
17. listopad proto považuji zejména v této době za obrovský symbol. Především toho, o co všechno můžeme přijít. Než se nadějeme," uzavřela svůj komentář na facebooku senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.
(jar, prvnizpravy.cz, foto: repro: xtv)
