Český sport měl být po celé desetiletí řízen podle „Koncepce podpory sportu 2016 až 2025, SPORT 2025“. Tento dokument nevznikl jako běžný administrativní materiál. Měl představovat dlouhodobý strategický rámec státní sportovní politiky. Jeho cílem bylo nastavit podporu pohybových aktivit obyvatel, sportu dětí a mládeže, sportovních klubů, reprezentace, infrastruktury, vzdělávání trenérů i transparentního financování.

Koncepce přitom otevřeně deklarovala, že sport není pouze otázkou výkonu a reprezentace státu, ale také veřejného zdraví, prevence a kvality života obyvatel. Mluvila o potřebě zvyšovat pohybovou aktivitu, zlepšovat podmínky pro pravidelný sport, podporovat dostupnost sportu pro děti a snižovat ekonomické bariéry pro rodiny.

Současně měla být nastavena logická struktura řízení. Strategické cíle měly být převáděny do akčních plánů a následně do konkrétních dotačních výzev. Právě dotační programy měly být praktickým nástrojem, kterým stát své priority skutečně realizuje.

Jenže právě zde se začal postupně objevovat zásadní problém. Systém vytvářel stále více dokumentů, programů a výzev, ale vazba mezi strategickými cíli, konkrétní podporou a měřitelnými výsledky zůstávala nejasná.

Koncepce měla cíle, ale chybělo měření výsledků

Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2023 ukázala jednu z největších slabin systému. Koncepce SPORT 2025 sice obsahovala ambiciózní cíle, ale ty nebyly dostatečně propojeny s měřitelnými indikátory, které by umožnily dlouhodobě vyhodnocovat jejich plnění.

To je zásadní problém každé veřejné politiky. Pokud stát deklaruje, že chce zlepšit pohybovou aktivitu obyvatel, snížit obezitu dětí nebo zvýšit dostupnost sportu, musí současně určit, podle čeho bude možné poznat, zda se to skutečně podařilo.

Právě tato vazba však zůstala slabá. Kontrola NKÚ upozornila, že systém nebyl nastaven tak, aby bylo možné jednoznačně vyhodnocovat účelnost a efektivitu výdajů ve vztahu k deklarovaným cílům.

Zároveň se postupně měnil samotný model řízení sportu. Původní koncepce vznikala ještě v době, kdy hlavní odpovědnost za sport neslo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V průběhu její platnosti však vznikla Národní sportovní agentura, která převzala zásadní část dotační a organizační agendy.


Systém se navíc postupně posunul od původních dvouletých akčních plánů směrem k ročním plánům podpory sportu. Ty sice obsahují konkrétní opatření a dotační priority, ale zároveň stále více fungují samostatně, bez pevně viditelné vazby na dlouhodobý strategický rámec.

Výzvy se zaměřily na administraci více než na dopad

Tento problém je nejlépe vidět na jednotlivých dotačních programech. Výzvy Národní sportovní agentury podrobně definují podporované činnosti, okruh oprávněných žadatelů, způsobilé náklady, termíny, přílohy i formální pravidla hodnocení.

Programy pro sportovní svazy, kluby, infrastrukturu, významné sportovní akce nebo podporu dětí a mládeže tematicky často odpovídají oblastem, které zmiňovala už Koncepce SPORT 2025. Na úrovni obsahu tedy existuje určitá kontinuita.

Mnohem slabší je však oblast vyhodnocování skutečného dopadu podpory. Systém poměrně přesně sleduje administrativní správnost žádostí, ale podstatně méně jasné je, jakým způsobem stát dlouhodobě měří skutečný přínos dotací pro rozvoj sportu.

To je důležité zejména u programů zaměřených na děti a mládež. Samotná existence výzvy ještě automaticky neznamená, že se zvyšuje počet pravidelně sportujících dětí, zlepšuje dostupnost sportu nebo snižují ekonomické překážky pro rodiny.

Podobná situace se týká i investičních programů. Dokumenty Národní sportovní agentury opakovaně uvádějí, že podpora sportovní infrastruktury navazuje na cíle Koncepce SPORT 2025 a má zlepšovat dostupnost sportovišť nebo podporovat regionální rozvoj sportu.

Méně zřejmé však je, jak systematicky byly po realizaci investic vyhodnocovány jejich skutečné dopady. Tedy například zda nová infrastruktura vedla k vyššímu zapojení obyvatel do sportu, větší dostupnosti pro děti nebo odstranění regionálních rozdílů.

Právě zde se ukazuje rozdíl mezi administrativním plněním programu a skutečným strategickým řízením sportovní politiky.

Prioritizace sportů změnila charakter podpory

Významnou změnu přinesl také systém prioritizace sportovních svazů. Národní sportovní agentura postupně vytvořila model, který rozděluje sporty podle kritérií, jako jsou velikost sportu, úspěšnost, popularita nebo společenská odpovědnost.

Výsledky prioritizace se následně promítly do dotačních výzev pro sportovní svazy, talentovanou mládež, reprezentaci nebo investiční podporu. Právě zde se otevřela další zásadní otázka. Koncepce SPORT 2025 totiž pracovala velmi široce s podporou sportu jako veřejného zájmu. Mluvila o dostupnosti pohybu, podpoře dětí, regionálním rozvoji, prevenci zdravotních problémů i podmínkách pro sportování různých skupin obyvatel.


Samotná existence prioritizace ještě automaticky neznamená problém. Zásadní je však otázka transparentnosti a metodického zdůvodnění. Pokud má prioritizace přímý dopad na rozdělování veřejných peněz, musí být metodika jejího nastavení mimořádně srozumitelná, přezkoumatelná a dlouhodobě stabilní.

Ve veřejně dostupných dokumentech jsou sice popsána základní kritéria prioritizace, méně zřejmá však zůstává detailní metodika vah jednotlivých kritérií, jejich dlouhodobý dopad nebo vazba na původní strategické cíle Koncepce SPORT 2025.

Citlivost tohoto systému ukazuje i skutečnost, že Národní sportovní agentura v roce 2024 řešila chybu ve výpočtu prioritizace sportů a následně upravovala výsledky týkající se konkrétních sportovních svazů. To potvrzuje, že prioritizace není pouze analytický materiál, ale nástroj s přímým vlivem na rozdělování veřejných prostředků.

Systém vytváří stále více dokumentů, ale méně jistoty

Celý vývoj českého sportu po roce 2016 ukazuje zvláštní paradox. Dokumentů, akčních plánů, výzev a programů postupně přibývá. Současně se však ztrácí jasná odpověď na otázku, podle jakého dlouhodobého rámce má být celý systém vyhodnocován.

Koncepce SPORT 2025 měla vytvořit stabilní strategii. Akční plány měly převádět strategii do konkrétních kroků. Dotační výzvy měly být praktickým nástrojem realizace. Kontrola NKÚ však ukázala slabou vazbu mezi cíli, indikátory, akčními plány a skutečným vyhodnocováním dopadů.

Právě proto dnes vzniká prostředí, ve kterém stát dokáže poměrně přesně doložit, kolik peněz rozdělil, kolik výzev vyhlásil a kolik projektů podpořil. Mnohem obtížnější je však doložit, jaký konkrétní dlouhodobý výsledek tato podpora skutečně přinesla.

A právě to je největší otázka současného systému podpory sportu. Ne kolik dokumentů existuje, ale zda celý systém skutečně plní účel, kvůli kterému byl vytvořen.



Zdroje: 1. Koncepce podpory sportu 2016 až 2025, MŠMT; 2. Akční plán podpory sportu na rok 2025; 3. Akční plán podpory sportu na rok 2026; 4. Výzva 5/2025 Podpora sportovních organizací svazového charakteru; 5. Program Regionální sportovní infrastruktura; 6. Kontrolní závěr NKÚ č. 23/04; 7. Seminář NSA k metodice prioritizace 2024; 8. Zápis z jednání Rady NSA 24. 7. 2024