Téma rozsáhlé výstavby větrných elektráren se v poslední době stává jedním z nejdiskutovanějších bodů české energetické politiky. Řada projektů a legislativních změn vznikala už v předchozím volebním období za vlády Petra Fialy, která rozvoj obnovitelných zdrojů spojovala s plněním evropských klimatických závazků a modernizací energetiky.
Současná vláda premiéra Andreje Babiše, tvořená hnutím ANO, SPD a stranou Motoristé sobě, však deklaruje k některým těmto krokům výrazně kritičtější přístup a distanc vůči politice Green Dealu. V regionech mezitím sílí debata o dopadech plánovaných staveb na krajinu, obce i veřejné finance.
Na možná rizika spojená s rozvojem větrných parků upozornil také publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš, který připomíná zkušenost se solárním boomem z let 2008 až 2010 a varuje před opakováním podobného modelu podpory. Tvrdí, že připravované mechanismy mohou otevřít prostor pro nové „větrné barony“ a další dlouhodobé zatížení veřejných rozpočtů.
„Po solárním tunelu přichází větrný. Další stovky miliard z našich kapes pro novou generaci Větrných baronů. Před patnácti lety nám politici a energetičtí úředníci slibovali, že solární energie přinese nejlevnější elektřinu v historii. Že díky ní zlevní proud pro domácnosti i průmysl, sníží závislost na dovozu fosilních paliv a vytvoří tisíce pracovních míst. Dnes už víme, jak to nakonec dopadlo.
Celkové náklady na provozní podporu OZE za posledních dvacet let přesáhly 900 miliard korun. Drtivá většina šla na solární elektrárny z let 2008–2010, které ještě stále vysávají státní rozpočet. Od letošního roku už neplatíme příspěvek na OZE přímo v účtu za elektřinu, ale nadále ho platíme skrze rozpočet z našich daní.
Solární baroni si tak mohou dál užívat štědré výnosy až do roku 2030, zatímco my splácíme jejich zelený zázrak. A teď přichází další kolo.
Vláda, ČEZ a zahraniční investoři už intenzivně tlačí na masivní rozvoj větrných elektráren. Aukce CfD, Modernizační fond, LEX OZE, to všechno je v tichosti připraveno tak, aby se nové projekty rozjely co nejrychleji. Cíl je jasný. Rozšířit větrné elektrárny z dnešních 372 MW na 1 500 MW do roku 2030.
Garantované ceny, zkrácené povolování a zase miliardy z veřejných peněz. Přesně stejný mechanismus jako u solárů. Ovšem s jedním rozdílem. A to tím, že tentokrát už nemůžeme říct, že jsme to nevěděli. Solární baroni po generace nemusí pracovat. Jejich elektrárny jim pořád sypou peníze na účet, zatímco daňoví poplatníci splácejí.
Teď se otevírá nové okno pro další generaci těch, co nás zase s chutí oškubou. Větrné barony. Fondy, developeři a velcí hráči jako ČEZ, KGAL, BlackRock, Vanguard, RWE, Ørsted nakupují pozemky a projekty. Rizika a systémové náklady na posilování sítě, zálohy na likvidaci a recyklace lopatek půjdou znovu za námi.
Připomeňme si, co nám tehdy slibovali: Hospodářské noviny, 2009: Fotovoltaika: Tisíce nových pracovních míst v zeleném průmyslu; MF DNES, 2008–2009: Solární energie: Budoucnost české energetiky; iDNES, podzim 2009: Solární elektrárny přinesou energetickou nezávislost a levnější proud; Týdeník Ekonom, 2009: Solární boom: Zelený zázrak, který změní Česko.
Tyto titulky nejsou vymyšlené. Přesně takhle to tehdy vypadalo. Slova jako boom, tisíce pracovních míst, levnější proud, energetická nezávislost a zelený zázrak byla naprosto běžná.
Nyní, když si to přečtete zpětně, zní to skoro jako parodie. Dnes máme jedny z nejdražších cen elektřiny v EU v přepočtu na kupní sílu a solární tunel, který stále není zaplacený.
Otázka zní jednoduše. Necháme se znovu oškubat? Nebo se tentokrát postavíme na zadní dřív, než se podepíšou další garance a další stovky miliard odejdou z veřejných peněz do kapes nových baronů.
Tentokrát už se nemůžeme vymlouvat, že nevíme. Víme přesně, jak to dopadlo minule. A přesto se to chystají zopakovat.
Teď už je jen na nás, jestli to znovu spolkneme i s navijákem,“ napsal na sociálních sítích Karel Strakoš.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: čsve)
