Válka na Ukrajině vstoupila do další fáze, v níž se vedle bojů na frontě zostřuje i spor o její smysl, cíle a možné vyústění. Vedle vojenských analýz a diplomatických jednání sílí také komentáře, které konflikt hodnotí z širšího civilizačního a politického pohledu a kladou otázku, zda se očekávání z prvních měsíců války střetla s tvrdou realitou.
Ostrou reakci na dosavadní vývoj nabízí publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš, který zpochybňuje představu, že by bylo možné dosáhnout jednoznačného vojenského vítězství nad Ruskem, a kritizuje západní politiku i mediální prostředí za to, že podle něj potlačovaly realistickou debatu. Konflikt označuje za střet přání s limity moci, ekonomiky a demografie.
„Užiteční idioti. Nevinní blázni. A spoluviníci. V podstatě čtyři roky zbytečné války na Ukrajině stačily k rozpadu jedné z největších západních iluzí poslední dekády o porážce Ruska.
Od začátku konfliktu se lhalo, potlačovala se jakákoliv diskuze nebo jiné názory. Politici a média pomohli vytvořit kolektivní psychózu, kde se zbožné přání vydávalo za strategii.
Od začátku neprobíhala žádná debata o tom, co je reálné, ale neustále nám podsouvali stejný morální příběh. Víru, že realita se podřídí hodnotám.
Přitom fakta byla jednoduchá a dostupná každému. Rusko je jaderná velmoc s obrovskou rezervou lidí, surovin a schopností snášet ztráty.
Bez přímé války NATO proti Rusku, která nikdy nebyla reálně na stole, protože výsledek by byl zničující pro všechny, nemá Ukrajina šanci na vojenské vítězství.
Sankce, dodávky zbraní a finanční pomoc mohou konflikt prodlužovat, ale nikdy ho neukončí. Tato tvrzení byla odmítána. Jejich nositelé byli označováni za proruské trolly, chcimíry, morální zrůdy nebo rovnou spolupachatele ruských zločinů.
Takové názory nebyly přípustné ne proto, že by byly lživé, ale proto, že narušovaly posvátný příběh o ukrajinském vítězství. A ten příběh byl důležitější než realita. Důležitější než zničená města. Důležitější než všichni ti mrtví a zmrzačení lidé.
Ti, kdo tento příběh „upřímně“ šířili jako část novinářů, veřejnoprávní média, umělci, analytici z neziskovek, liberální akademici a různí aktivisti, nesou za tuhle hrůzu přímou spoluzodpovědnost.
Jejich zaslepená víra a ničím nepodložená nenávist ke všemu ruskému dala propagandě morální krytí. Jejich emocionální angažovanost legitimizovala další eskalaci konfliktu bez cíle a plánu.
A ve chvíli, kdy se realita začíná dramaticky rozcházet s jejich nereálnými představami, nepřišla sebereflexe. Přišlo zesílení rétoriky, umlčování pochybností a sociálního vyloučení kritiků. V jejich případě nejde o nějakou analytickou chybu. Jde o systematické potlačení zdravého rozumu ve jménu jejich představy dobra.
Přesto dál slyšíme stále stejnou písničku o tom, že musíme ještě vydržet, že se Rusko už každým dnem zhroutí a prohraje.
A zatím vidíme jen další statisíce mrtvých a zmrzačených. Další zhoršení vyjednávací pozice Ukrajiny. Další oddalování nevyhnutelného rozhodnutí, aby si politici, kteří to způsobili, zachránili kariéry. Západ se ocitl v pasti vlastního narativu. Přiznání porážky by znamenalo politickou sebevraždu. Proto se volí prodlužování konfliktu. Ne kvůli vítězství, ale kvůli oddálení okamžiku pravdy.
Ukrajinci se v této logice stali spotřebním materiálem. Cenou za to, že si Západ nechce přiznat vlastní limity.
Ti, kdo od začátku před tímto varovali, dnes nezažívají pocit satisfakce. Zůstalo jim jen odporné zjištění, že žijí v civilizaci, která je ochotna nechat umírat statisíce lidí, jen aby nemusela říct, že se mýlila.
Tahle válka není soubojem dobra se zlem. Je střetem zbožného přání s fyzikální realitou, ekonomikou a poměrem sil. A zbožná přání takové střety vždy prohrávají. A my můžeme jen sledovat, kolik lidí ještě zbytečně zemře,“ napsal na sociální síti Facebook publicista Karel Strakoš.







