V televizních zprávách, kde se objevuje reportáž z poslanecké sněmovny, se může zdát, že debata o tom, kdo víc škodí, zajímá možná někoho, ale rozhodně ne všechny. Tato debata mi připomněla scénu přímo z venkovského dvora. Když přijedu na venkov, obvykle se zastavím a pozoruji dění na dvoře. Slepičky se pohybují sem a tam, shánějí potravu, zatímco kohouti mezi sebou soupeří, kdo z nich bude stát nejvýše na kupce hnoje, který je umístěn přímo uprostřed dvora.

Tato situace na první pohled vypadá trochu komicky. Kohouti se přetlačují a soupeří, zatímco slepičky mají jasné priority – shánění potravy. Jakmile však hospodář přinese zrní, veškeré rozpory mezi kohouty jsou na chvíli zapomenuty. Všichni se společně vrhnou na jídlo, stojí vedle sebe a spolupracují. Tento moment klidu však netrvá dlouho a brzy se kohouti opět vrátí k svým půtkám, zatímco slepice pokračují ve své nenápadné, avšak užitečné práci – shánění potravy a snášení vajec.

Tato idylická, a přitom chaotická scéna, je jakýmsi zrcadlem politických debat, které sledujeme v televizi. Politici, podobně jako kohouti na venkovském dvoře, se často zaplétají do zbytečného soupeření a přetahování o to, kdo má pravdu nebo kdo z nich bude "stát výš". Toto soupeření však často zapomíná na skutečný účel jejich práce, kterým by měla být služba lidem a zlepšování společnosti prostřednictvím schvalování rozumných zákonů a starání se o to, proč byli zvoleni.

Možná by bylo vhodné, kdyby si politici vzali příklad z venkovského dvora a uvědomili si, že jejich neustálé soupeření a přetahování není tím, co společnost skutečně potřebuje. Místo toho by se měli soustředit na spolupráci a na práci ve prospěch těch, kteří je zvolili. Stejně jako když kohouti a slepice na chvíli zapomenou na své rozdíly a společně se vrhnou na zrní, i politici by měli hledat společnou půdu, na které mohou pracovat pro dobro všech.