(Těžko se však dopátrat, jaký případ kdy nastal, kdy byl populismus reakční, a kdy byl pokrokový. Řešícím vzorcem bude asi Milanem Danielem vzpomínaný výrok jednoho bachaře z Borů, který za normalizace převychovával politické vězně výroky typu: „Pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“)
(Upřímně řečeno, ani z tohoto nejsem příliš intelektuálně obohacen. Marně pátrám po volebním subjektu, který by před volbami tvrdil něco jiného. A pokud jde o ty prostoduché pravdy typu „antibabiš“, „patříme na západ“, apod., pak ten Hvížďalův špílec bezpochyby míří na Fialu a spol.)
(Tak tomuto se tedy říká „otevřená společnost“! Je to jako v jedné epizodě South Parku, kdy zákaz střílení zvěře s výjimkou vlastního napadení řešili lovci s dalekohledy na očích, a při jakémkoliv pohybu vzdálené zvěře s výkřikem „řítí se přímo na nás!“ na ní pálili jak u Verdunu.)
(Ti, kdo budou tuto větu číst dvatkrát, třikrát – a ani po dalším čtení se nechytnou, budou na tom stejně, jako já teď. Otáčel jsem noviny vzhůru nohama, četl je zprava, zleva, pozpátku i mezi řádky, ale furt mi vycházela pochopení se vzpírající imbecilní debilita. Zřejmě se někomu „všechny problémy“ zdrcly do nedostatku pracovní síly, a pak se mu ke všemu ještě zdrcnul celý mozek.)
(Napadá mě, jestli se při psaní tohoto blábolu nedíval Hvížďala do zrcadla? Ani jednou jsem v článku nezaznamenal, že by Hvížďala vyjádřil byť jen stopu pochybností o svých tvrzeních, stále jen nám krmí oči a uši svými pravdami. A pochybnost je, jak praví moudří mužové, vlastní podstatou filosofie, která patří mezi základní kameny evropské civilizace: kdo nepochybuje, pohybuje se anticivilizačním směrem. A když už jsme u té diktatury, přidám jeden z knihy „Jistá teorie o tyranech“ G. K. Chestertona: „Tyran je vždy zrádný. Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti.“)
(Neuvěřitelný výrok, v němž je chybné opravdu všechno, jednotlivě i v celku. Kdo rozhodne, kteří jsou populisté a kteří jsou demokrati? Zřejmě ti demokrati, kteří nesmějí být pasivní, a tudíž chtějí rozhodovat o všem? To jsou ale podle předešlého výměru právě naopak populisté! Kdo rozhodne, že jedněm mají věnovat veřejnoprávní média víc času než druhým? A ke všemu, u sta hromů, kdo tvrdí, že veřejnoprávní média poskytují takzvaným populistům stejně času, jako vládním stranám? To už je prostě celé mimo realitu.)








