Nejprve na sebe prozradil, že je buď finančně negramotný, anebo ze sebe lstivě a prohnaně dělá hlupáka, když tvrdí, že na posledním summitu o pomoci Ukrajině „jsme se (!) zradili“ tím, že neposkytneme záruky na půjčku Ukrajině, a tak jsme „sami sobě mnichovany“, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz
To odmítnutí ručit za půjčku je sice fakt, ale druhořadý – a se zradou nemá nic společného. Prvořadé totiž je, kdo tu půjčku bude splácet! A když Ukrajině půjčí EU, bude ji ze svého rozpočtu splácet celá EU, včetně nás, protože se na rozpočtu EU podílíme!
EU si na to ale nejprve vypůjčí na finančních trzích. A zde se teprve objevuje problém ručení. Diskutovaná odmítnutá záruka se týká případu, že by EU tuto půjčku nesplácela – pak by ji museli splácet konkrétní ručitelé, ovšem mimo Maďarsko, Slovensko a nás. (Zatím se EU neshodla na tom, že kvůli ručení za půjčku Ukrajině ukradne v zemích EU uložená ruská aktiva, protože – reálně viděno – by to znamenalo těžko napravitelnou, až fatální ztrátu důvěry světových finančních trhů.)
Je zřejmé, že situace, kdy by povinnost splácení přešla na ručitele, není hned na pořadu dne, protože nejde o nic víc a o nic méně, než jak to u půjček bývá, o pouhou pojistku – takže mluvit v této souvislosti o zradě je výrazem buď intelektuální topornosti, anebo křečovité zlolajnosti.
Pithart se tedy nejprve snažil uplést „z ničeho“ (české pořekadlo má příhodnější výraz) bič, a pak s ním toho údajného zrádce spráskat. A kdo podle Pitharta tím zrádcem? Cituji, protože jinak byste nevěřili:
„Člověk, který s námi, s naší zemí, krajinou, historií nemá nic společného. Není podstatné, že je Slovák. Podstatné je, že neví nic o našich traumatech, o našich hrdostech. Jsme mu lhostejní, pouze ho k nám zavály kšefty. Vám to nevadí? Ke všemu je trestně stíhaný ... Ale kdo ho volil? Naši lidé, kterým to nevadí, že se tady napakoval i tím, že spojil byznys s politikou. Je to čiré sobectví, slepota, krátkozrakost, které u nás naposledy vyhrály volby. Mnichované vyhráli nade všemi ostatními. Hanba se mnou mlátí a říkám si: co ty jsi udělal, aby se to nestalo? Určitě málo. Muselo se přece tentokráte udělat mnohem víc než jindy!“
Dlužno připomenout, že tento Pithartův článek je nazván „My sami sobě jsme teď mnichovany“, aby v souvislosti s výše citovanou charakteristikou „mnichovanů“ bylo jasné, že v páně profesorově mysli nastalo totální bezvětří.
Hrůzu budí propast lidská i politická, z níž se ozývá charakteristika „zrádce“, aniž by měl Pithart odvahu na to, aby nařčeného konfrontoval jménem, a tak mu jen tak zdálky okopává a plive na kotníky, protože na víc nemá.
Takže Babiš „s námi, s naší zemí, krajinou, historií nemá nic společného“ - ? To si fakt Pithart myslí? Kde tedy podle něj Babiš žil doposud? Neříká se tomuto stokrát profláklému způsobu všech lhářů, desinformátorů a propagandistů „dehumanizace oběti“? Že napadenou osobu zbaví všech občanských atributů? A pokračují zbavováním lidských atributů? Například tvrzením, že „neví nic o našich traumatech, o našich hrdostech. Jsme mu lhostejní, pouze ho k nám zavály kšefty.“!?
V tomto okamžiku se zdá, že páně profesorova mysl začala být poháněna jeho vlastními větry, jinak to vysvětlitelné není.
Proč Pithart připomíná Babišovo trestní stíhání? Dvacet let se táhnoucí banální kauzu, v níž státní zástupce v roce 2019 zastavil trestní stíhání, protože skutek nebyl trestný, která byla opět do hry vrácena nejvyšším státním zástupcem, poté však podvakráte nalézací soud obžalované viny zprostil, a do hry o kauzu opět dvakrát vrátil odvolací soud – neměla by spíše Pitharta fackovat hanba, že toto se může dít v tzv. právním státě?
Opět člověka napadá, hraje-li si Pithart na sklerotika, aby zakryl naprostou svévoli, s níž nakládá s fakty? Prý „se tady napakoval i tím, že spojil byznys s politikou“! Jenže Babiš byl napakovaný už dávno předtím, než vstoupil do politiky! A chtěl bohatnout dále, to ano, ale v rámci určitých mantinelů. Proto ve Sněmovně kdysi pamětihodně prohlásil, že „keby ste tak nekradnuli, tak by som tu nebol“!
Vezmeme-li vážně titulek, že se (i) Pithart cítí být mnichovanem, a platí-li citovaný Pithartův výměr „mnichovanství“, pak z toho vyplývá, že Pithart je představitelem „čirého sobectví, slepoty a krátkozrakosti“. To by byla první a snad i jediná věc, s níž by se dalo souhlasit.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
