Už na to doplatilo mnoho důvěřivých občanů, a televize na to upozorňuje, protože AI je teprve v plenkách a její schopnosti se zdokonalují, přičemž meze toho zdokonalování nikdo nedovede odhadnout, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Na to ale český člověk vyzraje rázem, tedy ten se selským rozumem. Prostě si s umělou inteligencí nebude povídat, a protože ji nerozezná od člověka, a přestane věřit všemu, na co si nemůže sáhnout. Podobně tomu brzy bude u soudů, kde přestanou být jako důkazy připouštěny jakékoliv digitální záznamy, protože obhájci budou právem namítat, že ani expertní zkoumání nebude schopno odhalit, zda jde o originál, pozměněnou či úplně zgruntu vygenerovanou nahrávku, která nemá s realitou vůbec nic společného.
V čem pak spočívá ona schizofrenie ČT24? Ona to možná není schizofrenie, možná je to totální hloupost televizních pracovníků … pokud to ovšem není chvályhodný a velmi sofistikovaný návod, jak zpochybnit následující zprávu!
Ta totiž hovořila o našich statečných zpravodajcích, podobných tomu, kterého opěvoval právě zesnulý Josef Laufer. BIS totiž neohroženě odhalila jakousi ruskou propagandistickou síť kolem jakési webové platformy Voice od Europe, která se však neskrývala. BIS přitom působila naprosto mimo svou zákonnou působnost, protože něco tak banálního v náplni práce prostě nemá.
Pointou celé této blamáže je osočení německého poslance Petra Bystroně, protože kandiduje do parlamentu EU za stranu AfD, jejíž preference stále rostou. BIS údajně vlastní jakési nahrávky, na nichž je prý slyšitelné, jak údajný Petr Bystroň počítá chechtáky.
A kvůli tomu je v Německu pozdvižení. Konkurenti AfD jsou na nohou, stejně jako Bystroňovi konkurenti vnitrostraničtí. Když se však zeptáte, proč – tak těžko najdou odpověď. Koktají cosi o nahrávkách, které neslyšeli, o kterých jim pouze někdo řekl, že tam cosi je, ale jako důkaz to prostě nemůže sloužit. A to nejen kvůli tomu kontextu o umělé inteligenci, jejíž pomocí se dá již dnes zfalšovat i video – takže zfalšovat audio je prostě už jenom brnkačka.
Důvodem je i to, že ani české soudy by audionahrávku odposlechu v soudním řízení nepřipustily jako důkaz. O soudním využití zpravodajských odposlechů se vede diskuse již přes třicet let, ale praxe je taková, že zpravodajská služba prostě musí inkriminované poznatky neprodleně předat orgánům činným v trestním řízení, které pak mohou pořídit odposlechy soudně využitelné. Tak je tomu dosud – obávám se však, že i co do využitelnosti procesně bezchybně pořízených důkazů umělá inteligence hodí vidle.
Takže BIS zcela mimo svou zákonnou působnost údajně pořídila nahrávky, které mají kompromitovat poslance sousední země, kam však ty nahrávky těžko pošle, protože by stejně nebyly soudně využitelné a BIS by jejich zveřejněním mohla kompromitovat místo poslance spíše svůj zdroj, což by už byla jen třešnička na té celé porci chyb a selhání.
Poslanec Bystroň, kdyby za svá interview nebo jen tak nějaké peníze přijal, by se mohl dopustit pouze daňového deliktu, kdyby ty peníze řádně nezdanil, nebo praní špinavých peněz, pokud by ty peníze bez řádného důvodu poslal dál. Tyto oblasti však BIS v působnosti skutečně nemá, pokud tedy nechce poslance Bystroně dát případně do souvislosti s financováním terorismu. To už by bylo silné kafe, ale kdoví, čím se inspiruje ředitel BIS Michal Koudelka, jehož nejoblíbenější četbou jsou prý špionážní thrillery - ?
V Německu a občas i někde v Evropě se hovoří o tom, že ona ruská síť byla ustrojena pro ruské ovlivnění eurovoleb. Opět další banalita: proč by Rusové nemohli ovlivnit eurovolby, když Spojené státy už prokazatelně od italských voleb v roce 1948 ovlivňují volby po celém světě – tedy zdaleka asi ne všechny, ale ty, kde jim záleží na vítězství jejich favorita. Snad nejvýrazněji v roce 1996, kdy americké peníze, američtí poradci a americké know-how způsobilo zvolení Borise Jelcina prezidentem Ruska, přestože v předvolebních průzkumech byl jasným outsiderem. Američané se tímto kouskem zcela neskrývaně chlubí.
Takže pokud hovoříme o jakémsi mezinárodním právu a doporučených způsobech a demokratických zvyklostech, neměli bychom nikdy připustit „dvojí metr“, kdy jedné straně přiznáváme právo na to, z čeho druhou stranu kritizujeme.
Součástí této zbraně hybridní války je pak absolutní odmítání dialogu a srovnávání a porovnávání a pochybností a otázek. Což však v této neonormalizační době zažíváme dnes a denně.
A k tomu ještě sami strpíme, když naše státní instituce zasahuje do předvolebního boje v sousední zemi.
