Debaty o Evropské unii, euru, migraci nebo právu veta bývají často vedeny jako technické a politické spory. Právník Robert Kotzian se však na tato témata podíval z jiného úhlu. Ve svém komentáři na síti X položil otázku, kterou považuje za zásadní: jak mohou někteří politici současně uctívat československé odboje a zároveň podporovat kroky, které podle něj oslabují českou státnost a národní suverenitu?
Kotzian svůj text otevírá pojmem „jednosměrní vlastenci“. Tím označuje politiky a aktivisty, kteří podle něj vztah k vlasti směřují především do minulosti, zatímco v otázkách budoucího uspořádání Evropy zastávají postoje vedoucí k oslabování národních států.
Připomíná přitom tři československé odboje a hodnoty, které s nimi bývají spojovány. Podle něj šlo především o obranu státnosti, národního sebeurčení, svobody a demokracie. Právě proto se ptá, jak lze současně oslavovat tyto historické tradice a podporovat například omezení práva veta v Evropské unii, federalizaci evropských institucí nebo přijetí společné evropské měny.
Podle Kotziana není národní stát pouze otázkou hranic nebo území. Tvrdí, že jeho součástí je také historický národ, který sdílí společnou zkušenost, paměť a hodnoty. Minulé oběti podle něj nelze uzavřít pouze do učebnic dějepisu, protože spoluvytvářejí identitu společnosti i dnes.
Velkou část svého komentáře věnuje Evropské unii. Zpochybňuje představu hlubší federalizace evropského prostoru a upozorňuje, že demokratické vládnutí podle něj předpokládá existenci jednoho politického národa. V Evropské unii však podle jeho názoru neexistuje jeden společný evropský národ, ale sedmadvacet národních politických společenství.
Právě zde formuluje jednu ze svých hlavních výhrad. Tvrdí, že požadavek na federalizaci Evropské unie je současně požadavkem na oslabení demokratického rozhodování, protože přesouvá část pravomocí mimo rámec jednotlivých národních států.
Kotzian proto dochází k závěru, že část politického mainstreamu podle něj chápe vlastenectví pouze historicky. Minulost oslavuje, připomíná a uctívá. Když však přijde na současná politická rozhodnutí, stejná kritéria podle něj neuplatňuje.
„Jako by česká státnost byla exponátem v muzeu, který je sice krásný a vzácný, ale nesmí zatěžovat velké vize všelidského bratrství,“ píše.
Do stejného rámce zařazuje i debatu o migraci. Podle něj se politici označovaní za globalisty vyhýbají otázce, zda existuje hranice migrace, za kterou by se začala měnit samotná podstata národního společenství. Místo věcné debaty podle něj často označují podobné otázky za okrajové nebo za projevy nenávisti.
Nejostřeji se vyjadřuje v závěru, kde označuje takové pojetí vlastenectví za „signalizování ctnosti bez obsahu“. Tvrdí, že odkaz minulých generací je využíván k budování veřejného obrazu, nikoliv jako skutečné kritérium pro současnou politiku.
Současně však odmítá zjednodušený pohled, podle kterého by vlastenectví znamenalo izolaci od okolního světa. Výslovně připouští význam mezinárodní spolupráce a upozorňuje, že ani každý člověk s českou vlajkou automaticky nevystupuje vlastenecky.
Za podstatu vlastenectví považuje něco jiného. Tvrdí, že hodnoty, za které bojovali předchozí generace, musí být přítomny nejen ve vzpomínkách a slavnostních projevech, ale také v konkrétních politických rozhodnutích.
Svůj komentář uzavírá odkazem na Tomáše Garrigua Masaryka: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“
Právě v této větě Kotzian shrnuje hlavní myšlenku svého textu. Skutečné vlastenectví podle něj nezačíná u pomníků ani nekončí u výročních oslav. Pozná se především podle toho, zda hodnoty minulosti ovlivňují politická rozhodnutí přijímaná dnes.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
