Na knihu o ruských prvenstvích jsem si vzpomněl, když jsem se zamýšlel nad současnými, zejména u nás naší libo-demo vládou rozvíjené úvahy o tom, jaká nebezpečí nám hrozí z východu a jaká blaha přislibuje souručenství se západem. Došel jsem k tomu, že čistě geograficky vzato, byly a jsou přínosy západu jen za posledních 200 let pro náš středoevropský prostor vskutku nepřekonatelné. Například:

Dělnická internacionála, která vešla do dějin jako Druhá nebo Sociálně demokratická internacionála, byla mezinárodní organizací socialistů. Byla ustavena roku 1889, po sedmi letech příprav, s podporou Friedricha Engelse (Karl Marx zemřel r. 1883). Zde měli velmi silné slovo Karl Kautsky (pravda, původem z Čech, ale celoživotně pak v Rakousku a Německu) a Eduard Bernstein, Němec.

Národní socialismus je německý vynález. Roku 1919 vznikla v Mnichově Německá dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei), na kterou od roku 1920 navázala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP, Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Její program a politická praxe byly ovlivněny italským fašismem a ze zkratky jejího názvu vznikl pojem nacismus. Avšak nacionálně-socialistické strany vznikaly víceméně souběžně nebo i dříve i v jiných západních zemích. Příkladně Národně sociální sdružení, Německé císařství 1896, Národně socialistická strana, Francie 1903, Rakouský národní socialismus, Rakousko 1903, Dánská národněsocialistická dělnická strana, Dánsko 1930 atd. Samé příklady, zdůvodňující zhřejmě naši dnešní lásku k západu na věčné časy a nikdy jinak.

A pojďme k současnosti. Migrační krizi rozjela ve velkém Němka Angela Merkelová. V podstatě tím vyhodila do vzduchu schengenskou dohodu o nedotknutelnosti hranic EU, uvnitř níž mohou bez bariér probíhat přesuny osob, zboží či kapitálu, ale tento prostor je pevně uzamčen vůči přivandrovalcům. V jak velké míře a s jakými důsledky to pak proběhne a dosud probíhá, jen kvůli Merkelové větě Wir schaffen das, si asi nikdo neuměl představit. A je to dnešní realita, která hýbe nejen Evropou jako takovou, ale ve velkém taky třeba domácí politikou ve Francii i v samotném Německu.

Minské dohody, zejména ta druhá z roku 2015 v režii Merkelové a Francoise Hollanda, posloužily jako zástěrka ve prospěch ukrajinského lídra Porošenka, aby Ukrajina získala čas na vyzbrojení. Metodou tedy bylo cílené rozeštvání Ukrajiny proti Rusku. Výsledky sledujeme dodnes.

Byl to Boris Johnson s americkým mandátem, kdo zabránil uzavření mírových dohod z dubna 2022 z Istanbulu, díky němu zbytečně zemřely desetitisíce lidí a nyní je válka tam, kde byla tehdy. V této souvislosti je třeba zmínit svědectví někdejšího mluvčího prezidenta Zelenského a člena ukrajinské delegace na mírových jednáních s Ruskem v Istanbulu na jaře roku 2022 Oleksije Arestovyče (později zbaven funkce, nyní žije mimo Ukrajinu). Ten na otázku, jestli Ukrajinci po tehdejším posledním společném sezení ruské a ukrajinské delegace v Istanbulu považovali dosažený výsledek za úspěch, odpověděl: Ano, naprosto. Otevřeli jsme si láhev šampaňského. S Rusy jsme předtím prodiskutovali demilitarizaci, denacifikaci, otázky kolem používání ruštiny, ruské církve a mnoho dalšího. A toho měsíce, šlo o duben roku 2022, byla na pořadu otázka velikosti ukrajinské armády v mírových dobách. Jak správně podotkl Radim Fiala ve svém sněmovním vystoupení, „istanbulské dohody byly protokolem o dobrých úmyslech a dohoda byla pro přímé setkání Zelenského s Putinem připravena z 90 %. Jejich schůzka měla být dalším krokem v jednáních - to řekl jeden z nejvyšších představitelů ukrajinského režimu. Co by mu řekli čeští odpůrci mírových jednání a mírového ukončení ukrajinsko-ruského konfliktu? Označili by ho také za chcimíra nebo dezoláta? A označili by takto i prezidenta Zelenského, který též jednal v roce 2022 o míru?“

Sečteno, podtrženo: Za to vše vděčíme západu, odkud po nás, často ústy našich dnešních vrchnostů, ještě chtějí, abychom věřili, že zlo přišlo z východu!