Někdejší premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek se ve svém komentáři vrací k nedávné návštěvě šéfa CIA Johna Ratcliffea v Moskvě a zasazuje ji do širšího kontextu války na Ukrajině, americké politiky, konfliktu s Íránem i vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem. Vychází přitom z toho, že skutečný obsah jednání nebyl oficiálně zveřejněn, a proti spekulacím západních médií staví vlastní výklad. „Kdo jsou vlastně dezinformátoři?“ ptá se hned v úvodu.

Paroubek připomíná, že Ratcliffe přiletěl do Moskvy speciálním letadlem, aby jednal se svými ruskými protějšky. „Samozřejmě, že ani Američané, ani Rusové nevydali žádné komuniké, které by hovořilo o tom, o co vlastně šlo. A tak bruselské Politico, ale také americké, protitrumpovské listy z východního pobřeží a jakási jejich ozvěna na české politické scéně, ‚analytici‘ typu Bříza a spol. začali ihned spekulovat o tom, že šéf CIA vlastně přiletěl do Moskvy, aby varoval prezidenta Putina před eskalací konfliktu s Ukrajinou,“ napsal na sociálních sítích Paroubek.

Takový výklad podle něj nedává smysl. „Samozřejmě, že lidé, kteří se nenechávají unášet ideologickou předpojatostí a nenávistí vůči ruskému národu, anebo kterémukoliv jinému národu, museli jasně vidět, že Rusové přeci, pokud by se jednalo o takovýto scénář, by řekli šéfovi CIA, aby raději zůstal doma. Aby si vyprávěl se svými spolupracovníky,“ pokračuje.

Paroubek je přesvědčen, že za cestou amerického zpravodajského šéfa muselo být něco podstatnějšího než pouhé varování Moskvy. „Šlo nejspíš o něco víc. Určitě nešlo o to, dělat ramena na ruského prezidenta, protože prostě prezident Trump momentálně není politicky v situaci, že by ramena na Rusko mohl dělat,“ píše.

Důvod hledá mimo jiné ve vojenské situaci na Ukrajině, kterou hodnotí jako nepříznivou pro Kyjev. „V konfliktu na Ukrajině je Spojenými státy a vlastně celým Západem podporovaná země na ústupu a její armáda se zjevně drolí. To nezakryjí ani spektakulární útoky, ke kterým dochází na ruskou civilní infrastrukturu, jež ovšem vytvořily velký prostor pro drtivou ruskou odvetu,“ uvádí.


Takový postup považuje za strategickou chybu. „Byla to fatální strategická chyba ze strany Ukrajiny a možná taky těch, kdo Zelenskému radili. Pokud to byla britská zpravodajská služba, tak by její šéfové měli vrátit školné,“ dodává.

Podle Paroubka nejsou Spojené státy v příznivé situaci ani v souvislosti s konfliktem s Íránem. „Američané nejsou v komfortní situaci ani v Íránu. Rusko a Čína zřejmě poskytují této zemi přesné zpravodajské informace, na základě nichž je Írán schopen precizně zasahovat, a také zasáhl, desítky amerických válečných cílů v oblasti Perského zálivu. Kromě toho Američané vyplýtvali proti íránským balistickým střelám své antirakety. Takže teď nemají velké zásoby ani pro sebe, natož pro Ukrajinu,“ tvrdí.

K zahraničněpolitickému tlaku se podle něj přidává domácí americká politika a blížící se volby do Kongresu. „A volby do Kongresu USA se nezadržitelně blíží. Za dva měsíce budou Donald Trump a jeho Republikánská strana konfrontováni s úspěšností své politiky u amerických voličů. Myslím, že Trump dobře cítí, že se věci ani na vnitropolitické scéně nevyvíjejí pro něj právě skvěle,“ píše Paroubek.

Podle něj je důležitý také odpor části americké veřejnosti proti pokračujícímu konfliktu s Íránem. „Naprostá většina Američanů je proti dobrodružství americké armády v Íránu. Nedokáží pochopit, proč vlastně Spojené státy do tohoto konfliktu, který trvá už půl roku bez jakéhokoliv pozitivního výsledku pro Spojené státy, do něj vstoupily,“ uvádí.


Za jeden z nejvýraznějších signálů považuje americkou žádost směrem ke Kyjevu, aby během návštěvy šéfa CIA neútočil na některé části Ruska. „Už to, že Američané v podstatě přikázali Zelenskému, aby po dobu návštěvy Retcliffa v Moskvě a po dobu jeho letu do Moskvy a z Moskvy nebyly drony a raketami Ukrajiny ohrožovány města, jako jsou Moskva, Petrohrad a severní část Ruska, ukazují, že Spojené státy mají určitý plán,“ uvádí Paroubek.

„Mít plán by bylo při těkavosti současného amerického prezidenta pro Spojené státy výhrou. Pokud to tak ovšem je,“ dodává ironicky.

Paroubek se poté vrací k médiím a analytikům, které kritizoval už na začátku komentáře. Podle něj v posledních dnech opakovali výklad, jenž měl vytvářet dojem, že se pod americkým tlakem ocitlo Rusko. „Dovolím si tvrdit, že naši Břízové, ale také analytici listů z východního pobřeží Spojených států a stejně tak Politico, jenom papouškovali v těch předchozích několika dnech mantry mající vytvářet v západní veřejnosti bludnou představu, jako kdyby Rusko bylo tím, kdo je nucen přijímat byť i malý, přeci jenom americký diktát. Není tomu tak,“ píše Paroubek.

V této souvislosti oceňuje také veřejná vyjádření Donalda Trumpa. „A já oceňuji amerického prezidenta, který sdělil světové veřejnosti na tiskové konferenci, že nevybízel ruského prezidenta k čemukoliv. A dále, že nevěří, že by Rusko napadlo některý stát NATO. Už proto, že má s ruským prezidentem dobré vztahy,“ uvádí.


Závěr komentáře směřuje ke kritice západoevropských politických elit a jejich přístupu k Rusku. „Zkrátka, hysterie západních politických elit, tedy přesněji západoevropských politických elit, by měla trochu opadnout,“ míní někdejší premiér.

Zvláštní pozornost věnuje německému kancléři Friedrichu Merzovi, jehož politické motivace hodnotí velmi ostře. „Je ovšem potřeba vidět, že zejména německá vláda, zj. kancléř Merz, hraje o svůj další politický osud. Jemu by se mohl konflikt s Ruskem hodit. Tedy latentní a ne horký, ale hrozící. To je jediné, co jej může udržet ještě nějakou dobu u moci,“ tvrdí Paroubek.

„Zkrátka, je potřeba v nejbližších týdnech věnovat velkou pozornost všem poplašným zprávám, zejména z NATO a také z bruselské administrativy, tak abychom se vyhnuli eskalaci vztahů s Ruskem. A zejména válečnému konfliktu s Ruskem. A napnout síly směrem k míru na Ukrajině,“ uzavírá Jiří Paroubek svůj komentář.