Evropská unie dnes stojí na křižovatce, jakou nepamatuje od svého vzniku. Ale zatímco většina občanů i národních vlád tápe v nejistotě, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má jasno. Alespoň podle jejích vlastních slov. Chce nejen „zachránit Evropu“, ale přetvořit ji k obrazu svému. Někteří ji v nadsázce přezdívají „královna Ursula“, jiní mluví o tiché revoluci, jejímž cílem je vytvořit centralizovaný superstát. A von der Leyenová jim dává za pravdu víc, než si možná sama uvědomuje.

„Potřebuji mít, nebo vyvinout, plán pro každou krizi. A je důležité, abychom postupovali velmi pragmaticky a velmi rychle, protože lidé očekávají, že Evropa tu pro ně bude,“ řekla von der Leyenová v rozhovoru pro Die Zeit. 

Podle investigativního článku novináře serveru European Conservative Tamáse Orbána nepředstavuje von der Leyenová už dávno jen šéfku exekutivy EU. Přisvojila si roli vizionářky, vůdkyně a, troufáme si říct, i samozvané „zachránkyně civilizace“. Právě v krizi totiž spatřuje příležitost nejen k řešení aktuálních problémů, ale především k prosazování dlouhodobé agendy hlubší evropské integrace.


Je to scénář, který mnozí odpůrci unijní centralizace předvídali. Jde o opakující se cyklus krizí, na něž Brusel reaguje nikoli podporou členských států, ale tím, že jim bere kompetence. Podle Orbána jde o typický příklad „integration by stealth“, tedy skryté integrace, kdy se moc přenáší na úroveň EU skrze naléhavá opatření, která se následně stávají trvalými.

Federální Evropa bez mandátu?

V onom rozhovoru von der Leyenoví hovoří o potřebě „nové Evropské unie“, připravené „aktivně formovat nový světový řád“. To zní téměř jako manifest. Ač se vyhýbá přímým odpovědím na otázky ohledně rušení práva veta či změn zakládacích smluv, její rétorika je jasná: Evropa má být jednotná, silná a řízená z jednoho centra.

Tato tendence je zřetelná i v oblasti zahraniční politiky. Zatímco podle smluv má každý stát právo určovat svou mezinárodní strategii, realita posledních let vypadá jinak. Sankce, vojenské dodávky, a dokonce i geopolitická vyjádření přicházejí přímo od Komise. Často bez mandátu parlamentů či vlád.

Orbán připomíná, že „tichý převrat“ EU probíhá už od krize eurozóny. Pandemie, válka na Ukrajině i návrat Donalda Trumpa do Bílého domu slouží jako další příležitosti pro urychlení tohoto trendu. Právě díky „momentům veřejného strachu“ dochází k prosazení mechanismů, které by jinak neprošly (společné zadlužení, podmíněnost fondů „právním státem“, kontrola nad rozpočty členských států).

Kdo ztrácí kontrolu? My všichni!!!


Jak píše Orbán: „Evropa zažila bankovní krizi, migrační krizi, pandemii, válku. A z každé vyšla větší a centralizovanější.“ Je ale otázkou, zda je to výsledek síly, nebo spíš chytré manipulace mocí. Zda skutečně vzniká efektivní unie, nebo jen technokratický aparát bez zpětné vazby, oddělený od reality a odpovědnosti.

Potřebujeme Evropu! Ale jakou?

Kritizovat von der Leyenovou neznamená být proti Evropě. Naopak! Být pro Evropu znamená být pro demokratickou, decentralizovanou a funkční Unii, která chrání diverzitu, nikoli ji potírá. Federální sen von der Leyenové možná zní jako řešení, ale může být zároveň cestou do autokratického pekla.

Bruselská moc dnes roste rychleji než schopnost občanů ji kontrolovat. A to je recept na krizi důvěry, která může být poslední.

Tento článek se opírá o původní text Tamáse Orbána publikovaný v The European Conservative, který odhaluje znepokojivé souvislosti mezi krizovým řízením EU a tichým přepisováním jejích základních pravidel. 


Evropská unie dnes stojí na křižovatce, jakou nepamatuje od svého vzniku. Ale zatímco většina občanů i národních vlád tápe v nejistotě, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má jasno. Alespoň podle jejích vlastních slov. Chce nejen „zachránit Evropu“, ale přetvořit ji k obrazu svému. Někteří ji v nadsázce přezdívají „královna Ursula“, jiní mluví o tiché revoluci, jejímž cílem je vytvořit centralizovaný superstát. A von der Leyenová jim dává za pravdu víc, než si možná sama uvědomuje.

„Potřebuji mít, nebo vyvinout, plán pro každou krizi. A je důležité, abychom postupovali velmi pragmaticky a velmi rychle, protože lidé očekávají, že Evropa tu pro ně bude,“ řekla von der Leyenová v rozhovoru pro Die Zeit. 

Podle investigativního článku novináře serveru European Conservative Tamáse Orbána nepředstavuje von der Leyenová už dávno jen šéfku exekutivy EU. Přisvojila si roli vizionářky, vůdkyně a, troufáme si říct, i samozvané „zachránkyně civilizace“. Právě v krizi totiž spatřuje příležitost nejen k řešení aktuálních problémů, ale především k prosazování dlouhodobé agendy hlubší evropské integrace.


Je to scénář, který mnozí odpůrci unijní centralizace předvídali. Jde o opakující se cyklus krizí, na něž Brusel reaguje nikoli podporou členských států, ale tím, že jim bere kompetence. Podle Orbána jde o typický příklad „integration by stealth“, tedy skryté integrace, kdy se moc přenáší na úroveň EU skrze naléhavá opatření, která se následně stávají trvalými.

Federální Evropa bez mandátu?

V onom rozhovoru von der Leyenoví hovoří o potřebě „nové Evropské unie“, připravené „aktivně formovat nový světový řád“. To zní téměř jako manifest. Ač se vyhýbá přímým odpovědím na otázky ohledně rušení práva veta či změn zakládacích smluv, její rétorika je jasná: Evropa má být jednotná, silná a řízená z jednoho centra.

Tato tendence je zřetelná i v oblasti zahraniční politiky. Zatímco podle smluv má každý stát právo určovat svou mezinárodní strategii, realita posledních let vypadá jinak. Sankce, vojenské dodávky, a dokonce i geopolitická vyjádření přicházejí přímo od Komise. Často bez mandátu parlamentů či vlád.

Orbán připomíná, že „tichý převrat“ EU probíhá už od krize eurozóny. Pandemie, válka na Ukrajině i návrat Donalda Trumpa do Bílého domu slouží jako další příležitosti pro urychlení tohoto trendu. Právě díky „momentům veřejného strachu“ dochází k prosazení mechanismů, které by jinak neprošly (společné zadlužení, podmíněnost fondů „právním státem“, kontrola nad rozpočty členských států).

Kdo ztrácí kontrolu? My všichni!!!


Jak píše Orbán: „Evropa zažila bankovní krizi, migrační krizi, pandemii, válku. A z každé vyšla větší a centralizovanější.“ Je ale otázkou, zda je to výsledek síly, nebo spíš chytré manipulace mocí. Zda skutečně vzniká efektivní unie, nebo jen technokratický aparát bez zpětné vazby, oddělený od reality a odpovědnosti.

Potřebujeme Evropu! Ale jakou?

Kritizovat von der Leyenovou neznamená být proti Evropě. Naopak! Být pro Evropu znamená být pro demokratickou, decentralizovanou a funkční Unii, která chrání diverzitu, nikoli ji potírá. Federální sen von der Leyenové možná zní jako řešení, ale může být zároveň cestou do autokratického pekla.

Bruselská moc dnes roste rychleji než schopnost občanů ji kontrolovat. A to je recept na krizi důvěry, která může být poslední.

Tento článek se opírá o původní text Tamáse Orbána publikovaný v The European Conservative, který odhaluje znepokojivé souvislosti mezi krizovým řízením EU a tichým přepisováním jejích základních pravidel.