Stávkujte. A ukažte, že vás nikdo nepotřebuje
Středeční večer na kanále Xaver Live patřil Petru Holcovi a jeho typickému stylu. Žádné opatrné formulace, žádné kličky. Hned od začátku šel po České televizi a Českém rozhlasu. A nepolevil ani po dvou hodinách.
Hlavní linka byla jasná. Veřejnoprávní média podle něj nehájí nezávislost, ale vlastní zájmy. „Ta média nejsou jejich. To jsou státní média,“ opakoval několikrát. Vadí mu, že zaměstnanci otevřeně vstupují do politické debaty o zákonech, které se jich týkají.
Když přišla řeč na stávkovou pohotovost, přišel moment, který shrnuje celý večer. „Soudruzi, prosím vás, stávkujte. Čím víc budete stávkovat, tím líp.“ A hned dodal pointu. „Aspoň ukážete, že ty prachy nepotřebujete.“
Nešlo jen o výkřik. Holec rozvíjel myšlenku dál. Pokud část lidí stávkuje a vysílání běží, proč jsou vlastně potřeba? A proč chtějí víc peněz? To je podle něj otázka, kterou si nikdo z protestujících nepokládá.
Do toho přišly demonstrace. Studenti v ulicích, transparenty, hesla o nezávislosti. Holec to viděl jinak. „To jsou ovce, zmanipulovaný stádo,“ řekl bez obalu. A přidal důvod, proč podle něj chodí. „Omluvenka ze školy. Kdo by nešel.“
Do debaty se výrazně zapojoval i chat. Jeden z diváků to shrnul po svém: „Kolik z těch studentů vůbec ČT sleduje?“ Holec na to navázal bez zaváhání. Podle něj odpověď není příjemná. Minimum.
Vystrčil, Tchaj-wan a letenka do reality
Druhým velkým tématem večera byl Miloš Vystrčil a jeho cesta na Tchaj-wan. Rozruch kolem vládního speciálu Holec okamžitě shodil.
Vystrčil mluvil o „noži do zad“. Holec to otočil. „Tak my všichni lítáme s kudlou v zádech?“ zaznělo ironicky. A pak přišel moment, který pobavil i chat. Doporučení letět Ryanairem. „Velmi komfortní lítání. Může si zkusit i tu třídu na stojáka.“
Za tím byl ale širší útok. Holec dlouhodobě kritizuje takzvanou hodnotovou zahraniční politiku. Podle něj je to póza bez reálného dopadu. „Buď Čína, nebo Tchaj-wan. To je nesmysl,“ řekl jasně. Tvrdí, že Česko má dělat byznys s oběma.
Neodpustil si ani připomínku starších cest politiků, například bývalé šéfky Sněmovny a TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Vytáhl konkrétní čísla. Catering za stovky tisíc, 288 piv, prosecco za desítky tisíc. Podle něj to ukazuje, že podobné výpravy jsou často víc o domácím PR než o reálném přínosu.
Padla i poznámka na adresu Andreje Babiše. Holec ho sice částečně hájil v otázce financování ČT, ale hned ho kritizoval za výroky typu, že „Stardance patří do České televize“. Podle něj politik nemá určovat obsah vysílání.
Minář, kasička a staré známé stádo
Třetí blok patřil návratu Mikuláše Mináře a aktivitám spolku Milion chvilek. Holec si nebral servítky. „Bača Minář s kasičkou se vrací,“ zaznělo hned na začátku.
Podle něj jde o opakování starého scénáře. Stejné tváře, stejné slogany, stejné publikum. „To budou ty samý ovce, to samý stádo,“ řekl. Přidal i konkrétní představu. Zdeněk Svěrák, Ivan Trojan, známé projevy, emoce, mediální pokrytí.
Vrátil se i k financím. Připomněl, že Minář už jednou vybral miliony a teď znovu mobilizuje lidi. Ironie byla cítit v každé větě.
Do toho zapojoval chat. Diváci přihazovali poznámky, otázky, narážky. Holec reagoval okamžitě. Debata tak nebyla jednosměrná, ale živá, místy až hospodská. Přesně to, co jeho publikum čeká.
Řezníček, Pavel a svět podle Holce
Stream se postupně rozšířil i do dalších témat. Kritika moderátora Martina Řezníčka a stylu debat v České televizi. Podle Holce jde o manipulativní vedení diskusí, kde moderátor určuje, co se smí říct.
Nechyběl ani Petr Pavel. Holec ho vykreslil jako prezidenta, který podle něj překračuje své pravomoci a nechává se vést okolím. Přidal i ironické poznámky o jeho veřejném vystupování.
Dotkl se Německa, migrace, Green Dealu i univerzit. Zmínil případ výuky ekologických blokád a označil ho za důkaz, kam se podle něj posunulo akademické prostředí. Padala slova jako „aktivisti“ a „ekoteroristi“.
Celý večer měl jasný rytmus. Jedno téma střídalo druhé, ale hlavní linka zůstávala. Na jedné straně ulice, transparenty a emoce. Na druhé straně Holec, který to celé shodí jednou větou. „Stávkujte. Klidně.“
A pointa? Podle něj je to jednoduché. Až se vypne obrazovka a ztichne vysílání, teprve se ukáže, jestli to někomu bude chybět.
(Mareš, prvnizprav.cz, repro: xaverlive)
