Lékař a poslanec Jiří Mašek (ANO) jde na věc bez okolků. Debatu o právu na stávku smetá ze stolu hned v úvodu. „Ty řeči o právu na stávku jsou nadbytečné. Jasně, že právo na stávku máte. Ale kde je moje právo občana vás neplatit?“ ptá se Mašek. Tím je řečeno všechno. Nejde o stávku. Jde o peníze. A o to, kdo je komu povinně bere.
Mašek nenechává prostor pro výmluvy. Stávka podle něj není žádný boj za veřejnost. Je to boj za platy, jistoty a výhody. Nic víc. Žádné velké ideály, žádná obrana demokracie. Prostá obrana vlastních pozic. Tak se ptá napřímo: bojujete i za práva ostatních, nebo jen za sebe? A pokud jen za sebe, proč by to měl kdokoli jiný platit?
Pak přichází zásadní otázka, která se v debatě často obchází: co vlastně veřejnoprávní média dnes nabízejí. Mašek odpovídá tvrdě. Bez České televize se podle něj společnost obejde. Snad kromě dětského vysílání. Sport je pryč, přesunutý na placené platformy. Zbytek? „Moralizování? Recyklované pořady? Filmy z archivu?“ To není řečnický ornament. To je přímá výtka.
A pak to přijde naplno. Povinné poplatky odmítá jako princip. Ne kosmeticky. Z gruntu. „Chceš to? Pošli jim peníze. Nechceš? Neplať.“ Jednoduché. Srozumitelné. Přesně opačné než současný systém, který podle něj funguje jako „zaplať a mlč“. To má být normální?
Mašek přitom nepopírá, že veřejná služba může existovat. Ale ne takhle. Pokud má mít své místo, ať je financovaná ze státního rozpočtu, transparentně a otevřeně. A zbytek? Ať si média vydělají. Ať obstojí. Ať ukážou, kolik lidí o ně skutečně stojí. Bez zákonného razítka v zádech.
Do stávky samotné se opře znovu. Tvrději. Bez obalu. Pokud se během protestu nic nestane, nic nechybí, nic se nezhroutí, co to asi znamená? Že jsou nepostradatelní? Nebo přesný opak? „Normální lidi chodí do práce. Mají svoje účty, hypotéky, starosti,“ poznamenal Mašek na sociální síti facebook. Svět běží dál. Bez dramat. Bez výpadků. To není detail. To je podle něj podstata.
Argument o nezávislosti? Mašek ho obrací naruby. Koncesionářské poplatky podle něj nezaručují nezávislost. Zaručují jistotu. A jistota? Ta podle něj vede k lenosti, aroganci, pocitu nadřazenosti a plýtvání. Peníze tečou automaticky. Bez ohledu na výkon. Bez ohledu na spokojenost lidí. Tak proč by se někdo snažil?
Tady se láme celý spor. Nejde jen o média. Jde o princip. Proč mají jedni jistoty, když ostatní je nemají? Proč zdravotní sestra, řidič nebo živnostník musí obstát na trhu bez záruk, zatímco veřejnoprávní instituce mají příjem daný zákonem? Čím jsou víc?
Psali jsme - Jan Schneider: Padlí zpravodajci
Mašek to pojmenovává natvrdo. Kapitalismus pro ostatní, jistoty pro ně. Pohodlný model. A hlavně nespravedlivý.
Závěr už nic nebalí. Stávkujte, ale za svoje. Z odborových peněz. Z dobrovolných příspěvků. Ne z kapes lidí, kteří o vás možná vůbec nestojí. Pokud jste tak kvalitní, tak potřební, tak nenahraditelní, kde je problém? Proč ten strach z reality?
„Svět se nezastaví,“ připomíná. A dodává to, co v celém textu visí ve vzduchu od začátku: možná je právě tohle ten skutečný problém. Ne kritika. Ne stávka. Ale zjištění, že bez vás to jde.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
