Advokát, poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl označil současný diplomatický pohyb mezi Spojenými státy a Ruskem za „bod zlomu“. Na Facebooku spojil nedávný telefonát Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem s předchozími cestami amerických představitelů do Moskvy a tvrdí, že se naplňují podmínky pro skutečné jednání o ukončení války na Ukrajině. Ve svém rozsáhlém komentáři zároveň načrtl vlastní představu možné dohody, územních ústupků, obnovení americko-ruského obchodu i toho, s čím by podle něj z případného míru odešly Spojené státy, Rusko, Ukrajina a Evropa.
„BOD ZLOMU,“ nadepsal Rajchl na sociálních sítích svůj příspěvek. „Včera nám mainstreamová média přinesla zprávu o tom, že Donald Trump a Vladimir Putin absolvovali společný telefonát, v jehož rámci prý ruský prezident svému americkému protějšku ‚významné výhody‘. Poté, co před 2 týdny dorazil do Moskvy šéf CIA John Ratcliffe a před týdnem Witkoff s Kushnerem, je zcela evidentní, že dochází k intenzivním rozhovorům o podmínkách ukončení války na Ukrajině,“ napsal Rajchl.
Právě načasování těchto kontaktů považuje Rajchl za klíčové. „Proč právě teď? Protože jak už jsem avizoval před několika lety, tak došlo ke splnění podmínek, které byly pro zahájení realistických debat o ukončení tohoto zcela zbytečného vojenského konfliktu. Pojďme si je v krátkosti shrnout,“ pokračoval.
První část jeho úvahy se týká ruských válečných cílů a situace na frontě. „Rusko si vytyčilo za cíl ovládnout celou Doněckou a Luhaňskou oblast a udržet aktuální zisky v Chersonské a Záporožské oblasti. K naplnění tohoto cíle se každým dnem blíží. Pod jeho kontrolou už aktuálně není jen okrajová část Doněcké oblasti se dvěma většími městy, Slovjansk a Kramatorsk. K jejich hranicím se ovšem každý den blíží. Současně ovšem postupuje velmi pomalu, stále platí, že by současným tempem dobylo celou Ukrajinu za více než 100 let, a je vyčerpáno finančně i lidsky,“ napsal Rajchl.
Právě v této kombinaci vidí jeden z důvodů, proč může Moskva podle něj začít hledat cestu k dohodě. Rusko je v jeho interpretaci blízko dosažení části svých cílů, ale další pokračování války by současně znamenalo další dlouhé a nákladné boje. Spojené státy podle Rajchla sledují úplně jinou prioritu.
„USA pro změnu sledují zcela jinou prioritu. A tou je konflikt s Íránem. Ukrajina už Trumpa nezajímá. A nadto se blíží tzv. midterms, tedy významné volby do Kongresu USA, a Trumpovi by velkolepé uzavření míru zcela jistě přišlo vhod,“ uvedl Rajchl.
Rajchl zároveň odmítá argument, že by případný konec války poskytl Rusku pouze čas k přípravě dalšího útoku proti Evropě. „Různé evropské zpravodajské služby nás sice stále straší tím, že Putin hodlá dříve či později zaútočit na Evropu, připomínám, že jsou to ty samé služby, které nám tvrdily, že Nord Stream a Przewodow mají na svědomí Rusové, ale realita je prostě taková, že to Rusko nechce a ani na to jednoduše nemá,“ tvrdí Rajchl.
Z takto popsaných zájmů obou stran Rajchl přechází přímo ke své představě možného kompromisu. „Karty jsou tedy rozdány. Rusko nabídne vrácení části území v Charkovské oblasti, o které příliš nestojí, za získání zbývající části Doněcké oblasti. A především v rámci oněch ‚značných výhod‘, o kterých mluvil v předmětném telefonickém rozhovoru, nabídne Trumpovi dodávku levných a kvalitních nerostných surovin, jakož i oceli a dalších komodit, které mohou výrazně přispět k rozpumpování americké ekonomiky,“ předpovídá Rajchl.
Rajchl tedy očekává, že územní kompromis by byl pouze jednou vrstvou dohody a že významnou roli by sehrála ekonomika. Ve svém scénáři předpokládá obnovení rozsáhlejšího obchodu mezi Spojenými státy a Ruskem a přístup americké ekonomiky k levnějším ruským surovinám. Zároveň tvrdí, že právě zde se začíná lámat i pozice Evropy.
„A co z toho vyplývá pro nás? Inu buď se jako Evropa k těmto rozhovorům přidáme, nebo budeme dál pokračovat v chrlení desítek miliard EUR do bezedné korupční jámy kolem Volodymyra Zelenského,“ napsal Rajchl.
Rajchl přitom ve svém komentáři připouští i opačný scénář, tedy možnost, že Putin pouze taktizuje. Ani ten však podle něj nedává smysl jako důvod k odmítnutí jednání. „Jistě, Putin může blufovat a potají připravovat masivní invazi vůči členským státům NATO. Ovšem v případě konvenčního vojenského střetu by to byla jeho sebevražda. V případě horkého nukleárního konfliktu by to byl konec nás všech. A tak je na místě si zcela objektivně a realisticky odpovědět na otázku, zda tu nabídku učiněnou USA přece jen nemyslí vážně,“ napsal Rajchl.
Případný mír by podle Rajchla zároveň znamenal tvrdý zásah do dosavadní české politické debaty o válce. „Ano, byla by to obrovská rána do 4 roky pečlivě pěstovaného narativu naší opozice a mainstreamových médií, že ‚Putin mír nechce‘, nicméně tahle vylhaná propaganda je zcela nepodstatná. Podstatné je to, že se brzký mír v tuto chvíli Trumpovi i Putinovi objektivně hodí do krámu. A tudíž se jedná o výrazně pravděpodobnější variantu, než jakou jsou bajky našich pětiopozičních komediantů, kteří by pravdu nepoznali, ani kdyby je nakopala do zadku,“ napsal Rajchl.
Následně přechází k nejrozsáhlejší části své prognózy a pokouší se vyčíslit, obrazně řečeno, účet celého konfliktu. Ptá se, s čím by jednotliví aktéři z případné dohody odešli, a jeho odpověď je výrazně rozdílná pro Spojené státy, Rusko, Ukrajinu i Evropu.
„USA s masivními majetky ukrajinské půdy a dohodou o splácení půjček ukrajinským nerostným bohatstvím. A dále s výhodným obchodním kontraktem na odběr ruské ropy, plynu, oceli a mnoha dalších komodit,“ předpovídá Rajchl.
Rusko by podle jeho scénáře získalo to, o co dlouhodobě usiluje na bojišti, a současně by si otevřelo cestu k ekonomickému sblížení se Spojenými státy. Rajchl očekává, že by Moskva odešla „se ziskem kompletní a trvalé kontroly nad Doněckou, Luhaňskou oblastí a části Chersonské a Záporožské oblasti a s velmi pozitivně nastavenými obchodními vztahy s USA i Čínou“.
Zdaleka nejtragičtější bilanci přisuzuje Ukrajině. „Ukrajina, která je od počátku obětí těchto velmocenských her, se dvěma miliony mrtvými, mnoha dalšími miliony občanů v exilu, s rozprodanou a zadluženou zemí na desítky let,“ napsal Rajchl. Jeho pohled je v této části postavený na představě, že Ukrajina od počátku války nese hlavní lidské a ekonomické náklady soupeření mnohem silnějších aktérů, zatímco po skončení konfliktu budou právě velmoci určovat nové rozdělení politických a hospodářských výhod.
A podobně tvrdou bilanci přisuzuje Evropě. „A co zbyde Evropě, a tedy i České republice? Jen masivní dluhy, které Ukrajina nikdy nesplatí, modrožlutá vlajka v ruce a pokřik Sláva Ukrajině,“ napsal Rajchl. Právě z toho odvozuje svůj apel na změnu evropského kurzu. „Není na čase vzít na poslední chvíli rozum do hrsti a připojit se na stranu mírotvorců?“ ptá se Rajchl.
Do stejné úvahy zapojuje také aktuální politický vývoj v Německu. „Němci už to evidentně pochopili a i přes všechny trapné proruské nálepky dali silný mandát AfD, která právě tuto realistickou politiku prosazuje,“ uvedl Rajchl. Výsledek AfD interpretuje jako příklon k politice, kterou sám označuje za realistickou. „Nezbývá než doufat, že se probudíme včas i my,“ dodal.
Závěrečnou část příspěvku staví Rajchl na odmítnutí argumentu, že snaha o rychlou dohodu s Ruskem nebo obnovení dovozu ruských surovin musí být automaticky označována za proruskou politiku. „Uzavřít co nejrychleji mír, zastavit tak zbytečné krveprolití a získat dodávky levného plynu, ropy a dalších komodit totiž není proruské. Je to racionální. A především je to pozitivní krok pro lepší budoucnost naší země,“ napsal Rajchl.
Celý komentář pak Rajchl uzavřel domácím politickým apelem, v němž proti symbolům podpory Ukrajiny postavil českou trikoloru. „Pojďme tedy konečně vyměnit modrožlutou vlajku za tu naši překrásnou trikoloru a namísto ‚Sláva Ukrajině!‘ zvolejme ‚Ať žije Česká republika!‘ Najděme k tomu odvahu. Je nejvyšší čas,“ zakončil Rajchl.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
