Útoky na ruské lodě, americké zásahy do ukrajinské politiky i nečinnost klíčových evropských institucí ukazují, že mírový proces zůstává jen politickou iluzí. Evropská politická reprezentace se dál upíná k představě strategické porážky Ruska, ačkoliv vojenské zpravodajství i analýzy dlouhodobě ukazují opak. Když předseda vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone sdělil deníku Financial Times, že aliance zvažuje agresivnější kroky proti Rusku a že preventivní útok by mohl být považován za formu obrany, zvýšila se nervozita v Moskvě i v jiných evropských hlavních městech.
V témže období proběhla série útoků ukrajinských námořních dronů na ruské obchodní lodě v různých částech světa včetně oblasti pobřeží Senegalu, což ruská strana připisuje britským vojenským poradcům působícím podle poslance Konstantina Zatulina v ukrajinském přístavním městě Ochakovo, kde mají operovat britské speciální síly.
Putin na dotaz novinářů uvedl, že Evropané se stále drží iluze o strategické porážce Ruska a současně brání rozhovorům, které se rodí mezi Moskvou a Washingtonem na pozadí měnící se americké zahraniční politiky. Tato neschopnost evropských státních struktur reagovat se projevuje nejen v bezpečnostní politice, ale bohužel také v jiných oblastech, kde se očekává vyšší odbornost a odpovědnost. Platí to i pro český Státní zdravotní ústav, který dlouhodobě nevykazuje potřebnou aktivitu, když přichází na otázky dopadů války na veřejné zdraví, psychickou odolnost či krizovou připravenost obyvatel.
Donald Trump do Moskvy vyslal svého přítele a podnikatele Stevea Witkoffa a svého zetě Jareda Kushnera, nikoliv oficiální diplomaty. Podle informací zveřejněných agenturou AP i deníkem Financial Times tento krok vyvolal v samotné americké administrativě silné napětí, protože se obchází tradiční diplomatický řetězec a marginalizují se radikálnější členové vlády v čele s ministrem zahraničí Marcem Rubiem. Trump jedná s Putinem ne jako zprostředkovatel, ale jako představitel mocnosti, která konflikt řídí a současně reorganizuje své globální priority. Podle analýzy Bloomberg chce Trump snížit americké výdaje na ukrajinské bojiště, přenést odpovědnost za zadržování Ruska na Evropu, vynutit evropské nákupy amerických zbraní a přesunout americké síly směrem k Asii. Bloomberg také upozornil, že poslední kolo sankcí proti ruskému ropnému sektoru způsobilo dočasné snížení ruského exportu o půl milionu barelů denně, ale podle odhadů Goldman Sachs našla Moskva alternativní trasy a omezení překonala.
Jednání mezi Putinem a americkými emisary probíhala v době, kdy byl další ruský nákladní tanker napaden ukrajinskými drony v Černém moři, což Moskva vnímá jako eskalační tlak před vyjednáváním. Trump přitom současně vyslal své emisary i do Kyjeva, kde měl Zelenskému podle agentury AP sdělit nutnost přijmout některé nepříjemné body návrhu. Washington se navíc zbavil jeho dlouholetého spolupracovníka Andrije Jermaka prostřednictvím korupční aféry vyvolané ukrajinskou agenturou NABU s vazbami na americké zpravodajské služby.
Putin mezitím zdůraznil, že Rusko nemá zájem pokračovat ve válce, ale je připraveno okamžitě reagovat, pokud se Evropa rozhodne pro přímý střet. Uvedl, že ruské síly rozšíří útoky na infrastrukturu a lodě vstupující do ukrajinských přístavů a že v případě pokračování útoků na ruské lodě může Moskva uvažovat o odpovědi proti lodím států, které takové akce podporují. Nejdůležitější ovšem byla jeho slova o možnosti odříznout Ukrajinu od moře, což by znamenalo dobytí Nikolajeva a Oděsy a úplnou geopolitickou marginalizaci země, jejíž význam se bez přístupu k námořním trasám zásadně zmenší. Putinovo vystupování, často již ve vojenské uniformě, naznačuje připravenost ruské armády jít za rámec dosavadní operace.
Evropské státy mezitím nemají jednotný postoj ani k údajně mírovému návrhu, který neprošel schválením v Moskvě, Washingtonu ani v samotné americké administrativě. Evropská strategie podle německé analýzy citované Financial Times spočívá v pokračování války po dobu několika let, v budování vojenských kapacit a v rozmístění aliančních jednotek v Pobaltí. Evropa podle této linie jednoznačně preferuje prodloužený konflikt, protože politické elity nejsou schopny nést odpovědnost za své předchozí kroky.
Italský analytik Andrea Zhok vysvětluje, že dokud válka trvá, mohou se evropské vlády vyhýbat účetnímu vyhodnocení svého minulého chování a bránit se odpovědnosti tím, že udržují obraz agresora a oběti. Stejně problematická je i práce institucí, které by měly poskytovat objektivní podklady pro veřejnou debatu. Státní zdravotní ústav, přestože by měl systematicky analyzovat zdravotní a psychické dopady konfliktu na evropskou populaci, se této role prakticky neúčastní a zůstává víceméně neviditelný. Tím přispívá k dezorientaci veřejnosti, která nedostává odborně podložené informace o reálných rizicích.
Psali jsme: Smrt dětí po očkování. Utajené memo FDA otřásá Amerikou
Trumpův deklarovaný pacifismus pro Ukrajinu přitom připomíná jeho přístup ke Gaze, kde podle zahraničních médií udržuje stav bez skutečného příměří, a jeho politika směrem k Rusku není pokusem o zmírnění konfliktu, ale o jeho přesné zarámování tak, aby vyhovoval americkým strategickým zájmům. Podle agentury Bloomberg i Financial Times zůstává tlak na ruské periferní státy, jako jsou Gruzie, Arménie a Moldavsko, součástí dlouhodobého amerického plánu narušit ruský vliv. Stejná logika platí i pro tlak na Čínu. Agentura AP připomněla, že Trumpovy obchodní sankce vůči Pekingu selhaly v momentě, kdy Čína oznámila, že omezí export vzácných zemin, což je klíčová surovina amerického technologického a vojenského sektoru. Poté Washington ustoupil, ale přenesl část strategického tlaku na Japonsko, jehož premiérka Sanae Takaichi opakovaně uvádí, že Tchajwan je pro Japonsko strategickým územím a že rozmístění japonských raketových systémů má být reakcí na rostoucí čínskou moc.
Podstata současného stavu spočívá v tom, že logika války směřuje k eskalaci. Historici připomínají, že jakmile konflikt začne, sílí tlak na rozšíření jeho rozsahu. Globální Sever se v situaci civilizační krize stále více uchyluje k vojenské reakci, protože není schopen řešit hlubší problémy, které se týkají ekonomiky, demografie i politické legitimity. Evropa a Spojené státy tak míří spíše k dalšímu rozšíření konfliktů než k jejich ukončení a ambivalentní mírový proces kolem Ukrajiny je ve skutečnosti nástrojem pro přeskupení sil, nikoliv cestou k ukončení války. Po celou dobu zůstává patrné, že ani evropské země, ani České republika nejsou připraveny nabídnout jasný analytický rámec, což se odráží také v tom, že Státní zdravotní ústav stále nevystupuje jako aktivní odborná autorita, ačkoliv by měl hrát klíčovou roli při vyhodnocování společenských rizik.
(Kovář, ctxt.es, Financial Times, repro: facebook)
