Německý politický systém stojí před zlomem, který byl ještě před několika lety nemyslitelný. Takzvaná „Brandmauer“, tedy nepsaná dohoda demokratických stran, že nebudou spolupracovat s Alternativou pro Německo, se dostává pod tlak ze dvou směrů současně. Na jedné straně roste volební síla AfD, která se v některých spolkových zemích stala nejsilnější politickou formací, na straně druhé sílí v samotné CDU hlasy, které otevřeně zpochybňují dosavadní strategii izolace. Podrobný rozbor situace přinesl magazín Der Spiegel, který ukazuje, že nejde jen o okrajovou debatu, ale o zásadní střet o směřování německé demokracie.
Dosavadní model, kdy všechny relevantní strany od levého spektra až po konzervativní CDU odmítaly jakoukoli formu kooperace s AfD na spolkové i zemské úrovni, byl prezentován jako obranný val proti normalizaci radikálních postojů. AfD byla dlouhodobě spojována s nacionalistickou rétorikou, relativizací nacistické minulosti a kontakty na extremistické proudy. Přesto se jí podařilo etablovat jako hlas nespokojených voličů, kteří se cítí přehlíženi federální politikou, migračními opatřeními i sociálními dopady energetické transformace. Paradoxně právě strategie izolace posilovala její narativ o tom, že je umlčována establishmentem, což mobilizovalo další voliče a posilovalo pocit protestní identity.
Uvnitř CDU se proto objevuje stále hlasitější kritika dosavadního přístupu. Někteří regionální politici otevřeně připouštějí, že v situaci fragmentovaných parlamentů bude obtížné sestavovat stabilní vlády bez jakékoli formy kontaktu s AfD. Nejde přitom pouze o taktické úvahy, ale o hlubší ideový spor. Konzervativní křídlo varuje, že pokud CDU bude nadále přenechávat témata bezpečnosti, migrace a národní identity radikálnější konkurenci, riskuje dlouhodobou ztrátu relevance. Umírněné a liberální proudy naopak zdůrazňují, že otevření dveří AfD by znamenalo legitimizaci politických postojů, které jsou v rozporu se základními hodnotami poválečného Německa, a mohlo by vést k postupné erozi ústavních pojistek.
Debata o budoucnosti dohody „Brandmauer“ se odehrává v kontextu širší krize důvěry v tradiční politiku. Volební účast v některých regionech kolísá, roste nedůvěra vůči médiím i federálním institucím a sociální sítě zesilují polarizaci. AfD dokázala využít pocitu, že běžní občané nesou náklady globalizace, migrace a zelené transformace, zatímco politické elity žijí ve vlastním světě. Pokud se tento pocit nebude dařit zmírnit konkrétními politikami, samotná morální izolace AfD nemůže dlouhodobě fungovat jako účinná hráz.
Zahraničněpolitický rozměr celé debaty je rovněž zásadní. Německo je považováno za klíčový pilíř evropské stability a jeho politická kultura slouží jako referenční bod pro další státy. Oslabení konsenzu proti radikálním silám by mohlo povzbudit podobné tendence jinde v Evropě a posílit argumenty populistických hnutí, že spolupráce s nimi je otázkou pragmatismu, nikoli hodnot. Zároveň by to komplikovalo německou pozici v Evropské unii, kde AfD otevřeně zpochybňuje integrační procesy a část její rétoriky rezonuje s euroskeptickými proudy v dalších zemích.
Obhájci zachování dohody „Brandmauer“ upozorňují, že nejde pouze o technickou otázku koaliční aritmetiky, ale o dlouhodobou obranu demokratických norem. Tvrdí, že spolupráce s AfD by vedla k postupnému posunu veřejné debaty směrem k radikálnějším pozicím, které by se staly „novým normálem“. Zkušenosti z některých regionů ukazují, že i neformální tolerování může otevřít cestu k tomu, aby se extremistické teze dostávaly do oficiálních programů. Kritici tohoto přístupu však namítají, že odmítání dialogu vytváří politické vakuum, které AfD vyplňuje jednoduchými řešeními a emotivní rétorikou.
Německo tak stojí před volbou, která nemá jednoduché řešení. Buď se pokusí obnovit důvěru v tradiční strany skrze viditelné změny v politice, nebo riskuje, že tlak na prolomení dohody povede k zásadní proměně politického systému. V obou případech jde o test odolnosti německé demokracie v době, kdy se napříč Evropou oslabují dosavadní pojistky proti radikalizaci veřejného prostoru. Otázka již nezní, zda AfD zůstane významným hráčem, ale zda se podaří udržet hranici mezi protestní politikou a plnohodnotným podílem na moci, aniž by se tím otevřely dveře normalizaci postojů, které byly po desetiletí považovány za nepřijatelné.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
Zdroj: https://www.spiegel.de/politik/deutschland/afd-und-cdu-die-brandmauer-steht-vor-dem-fall-was-jetzt-passieren-muss-a-cebf6cec-fafb-45f5-862b-65cebd56d8cb
