Jihočeský hejtman Martin Kuba po víc než dvou desetiletích opustil ODS a oznámil vznik vlastního politického projektu. Jméno nového hnutí zatím neprozradil a žádné detaily o programu ani struktuře nepředstavil. Podle svých slov to ale nebyl zbrklý krok, nýbrž vyústění dlouhodobého odcizení od vedení strany i od způsobu, jakým dnes fungují tradiční politické partaje. „Ten název ještě není jasný. Dejte nám, prosím, čas, abychom tyhle všechny věci připravili,“ říká Kuba v podcastu Kuloáry Napřímo a dodává, že nyní považoval za korektní především oznámit svůj odchod z ODS a rozhodnutí nekandidovat na předsedu strany.
Kuba popisuje rozchod s občanskými demokraty jako výsledek dlouhodobého procesu, nikoli jako jedno rozhodnutí z konkrétního dne. Mluví o tom, že se postupně přestal potkávat s vedením strany v názorech na politiku i způsob komunikace s veřejností. Na jednáních výkonné rady měl prý stále silnější pocit, že jeho návrhy nejsou vítané. „Když něco řeknete nebo navrhnete, tak se vždycky dozvíte, že takhle to není, že to děláte špatně a že to naši voliči chtějí vidět jinak,“ popisuje. Situace se podle něj nezměnila ani po krajských volbách, v nichž ODS pod jeho vedením v Jihočeském kraji získala 47,5 procenta hlasů. Ani tehdy prý z vedení strany nepřišel zájem o debatu, co dělají v kraji jinak a proč jsou u voličů úspěšní.
Za důležitou zlomovou zkušenost označuje i období covidové krize. Jako hejtman stál v kontaktu s nemocnicemi a zdravotníky, zatímco poslanecký klub ODS podle jeho slov vedl debaty spíše ideologicky. „Stál jsem u těch přeplněných špitálů a viděl jsem některé věci jinak než náš poslanecký klub,“ říká. Postupně si uvědomil, že ve straně už nedokáže být autentický a že by jako případný předseda nevěřil, že dokáže ODS změnit. Přiznává také, že ho přestaly bavit stranické schůze a že už necítil potřebu jezdit do Prahy jen proto, aby si vyslechl, že dělá věci špatně.
Za důvody odchodu ale neoznačuje konkrétní osobní konflikt. Vztahy s premiérem Petrem Fialou i ministrem Martinem Kupkou popisuje jako korektní a lidsky přátelské. Oběma prý osobně zavolal a o svém kroku je informoval. „Řekli jsme si, že si rozhodně nehodláme ubližovat v našich budoucích politických cestách,“ říká. Přesto zdůrazňuje, že ho zklamala absence snahy o skutečný vnitrostranický dialog a o reflexi volebních výsledků. Ani po parlamentních volbách podle něj nepřišla nabídka, aby se podílel na změně či modernizaci strany.
Strana, která řeší hlavně sama sebe
Výraznou část rozhovoru věnuje Kuba kritice stranických struktur. Podle něj tráví ODS i jiné tradiční strany příliš mnoho energie sama sebou, vnitřními boji a soutěží o posty. Mluví o tom, že rozhodující roli stále častěji hrají takzvaná vlivná sdružení, tedy početné místní organizace, které mají velkou váhu při volbě vedení. „Připadají mi strašně vtipné titulky, kdy Martin Kuba nemá podporu vlivných sdružení,“ poznamenává. Podle něj by se média i strany měly spíše ptát, který politik má podporu lidí venku, ve veřejnosti, nikoli v aparátu.
Stranické struktury popisuje jako prostředí, kde mají lidé pocit, že na funkce mají nárok, protože mají vše dlouho takzvaně odsezené. Připomíná svou zkušenost z krajské politiky, kde se mu podařilo vybudovat silnou důvěru voličů. Tvrdí, že strana má být především nástrojem k prosazení vize a programu, nikoli cílem sama o sobě. „Ta strana má být jenom nástrojem pro to, abychom nesli nějakou vizi světa, kterou chceme lidem nabídnout,“ vysvětluje. V tomto ohledu vidí zásadní rozdíl mezi tím, jak se snaží dělat politiku v Jihočeském kraji, a tím, jak funguje stranická centrála.
Podobně kritický je Kuba i vůči nálepkám a komentářům části veřejné debaty. Reaguje například na tvrzení, že chystá projekt Babiš bez Babiše, nebo dokonce na spekulace, že jeho odchod z ODS je koordinovaný s hnutím ANO. Zmiňuje komentátory, kteří podle něj šíří informace bez ověření. „Je to úplná lež a je mi to lidsky hrozně líto,“ říká. Připomíná, že právě lidé, kteří často mluví o boji s dezinformacemi, se někdy neostýchají pracovat s nepodloženými tvrzeními, pokud zapadají do jejich obrazu světa. Vlastní projekt naopak prezentuje jako pokus nabídnout jiný typ politiky bez agresivního nálepkování a bez snahy stát se malým přívěskem silnějších subjektů.
Nové hnutí, jiná komunikace a důraz na výsledky
O vznikajícím hnutí mluví Kuba zatím opatrně. Název není definitivně určený a nechce ani potvrdit, ani vyloučit spojení s názvem svého podcastu Superčesko. Opakovaně žádá čas na přípravu. Připouští však, že ambice přesáhnout hranice Jihočeského kraje jsou jasné. Zmiňuje silnou podporu v regionu, ale i zájem lidí z dalších oblastí. Poukazuje na to, že v Jihočeském kraji s ním plánuje odejít výrazná část krajských i městských zastupitelů a že se hlásí i řadoví členové ODS, kteří kandidují v menších městech.
Za hlavní odlišnost nového projektu označuje způsob komunikace s veřejností. Nelíbí se mu styl české politiky, který podle něj stojí na neustálém boji proti někomu jinému. Připomíná, že v krajských volbách se snažil vést pozitivní kampaň. „Já se strašně špatně zžívám s politikou, která je postavená na větě volte mě, aby tam nebyl někdo druhý,“ vysvětluje. Lidem chce raději říkat, co chce konkrétně dělat, a následně to také doručit. Kritizuje praxi, kdy se politici vyfotí na billboardy se sliby, které pak nejsou schopni splnit.
Právě doručení konkrétních závazků považuje za klíčové. Uvádí příklady obchvatů a infrastrukturních staveb, na které lidé čekají celé roky. Vnímá problém v tom, že skutečnou moc mají často úředníci na stavebních úřadech a odborech, kteří nejsou veřejnosti přímo odpovědní. Podle něj by měl mít větší váhu volený politik, kterého mohou voliči v dalších volbách ocenit, nebo naopak potrestat. „Řadu ředitelů stavebních úřadů vůbec neznáte, přitom oni mnohem víc ovlivňují, co se kde postaví,“ říká a dodává, že bez posílení politické odpovědnosti se důvěra veřejnosti v politiku dál rozpadá.
Psali jsme: Drsné jednání obranného výboru. Podpora Ukrajině smetena ze stolu
Kuba se zároveň snaží vymezit proti představě, že cílem nového subjektu je jen získat několik procent a stát se koaličním partnerem silnějšího hráče. Odmítá úvahy o tom, že by měl vyplnit prostor po menších stranách vedle Andreje Babiše. Za defétistický považuje přístup, kdy strany rezignují na ambici vyhrát a soustředí se pouze na to, ke komu se po volbách přilepí. Připomíná vlastní zkušenost z kraje, kde opakovaně odmítl koalici s hnutím ANO, přestože to byla pohodlnější cesta k moci. „Každý by měl usilovat o to, aby vyhrál co nejvíc a ne aby měl pět procent a přemýšlel, ke komu se přilepí,“ shrnuje.
V rozhovoru se dotýká i ekonomických témat. Zmiňuje například nedávný telefonát s bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem, s nímž se rozchází v pohledu na rozpočtovou politiku. Kalousek podle něj prosazuje přístup šetřit za každou cenu, zatímco Kuba zdůrazňuje potřebu udržet společnost soudržnou a dát jí čas, aby náročné změny unesla. Varuje před scénářem, kdy vláda rychlými škrty ztratí podporu a po dvou letech ji vystřídá kabinet, který ušetřené peníze během krátké doby utratí. Podle Kuby by politika měla být spíš dlouhodobým řízením státu než soutěží o to, kdo během krátkého mandátu provede nejtvrdší úsporné kroky.
Kuba také připomíná debaty s dalšími hejtmany, například s Janem Grolichem nebo Martinem Netolickým. Tyto rozhovory podle něj ukazují, že v regionech vznikla generace politiků, kteří se snaží pracovat v přímém kontaktu s lidmi a orientují se na praktické výsledky. Konkrétní projekt společného hnutí hejtmanů však v tuto chvíli neplánuje a zdůrazňuje, že každý z nich volí vlastní cestu. Sám chce nejprve vybudovat strukturu nového hnutí, potkat se s lidmi, kteří mu píší z různých míst republiky, a teprve poté se bavit o konkrétních politických krocích.
Na otázku, jak velké ambice si vlastně dává, odpovídá s vědomím, že politika je běh na dlouhou trať. Připouští, že by bylo hezké, kdyby jeho vize dokázala přesáhnout hranice Jihočeského kraje. Zároveň však nechce slibovat rychlý nástup na celostátní scénu. Připomíná, že novináři i veřejnost mají tendenci chtít všechno vědět hned, zatímco politický projekt se podle něj nedá postavit za týden. „Nechte nás chvíli pracovat. Rozhodnou o tom ne komentátoři, ale lidé. My to budeme respektovat,“ říká.
Česká politická scéna tak v nejbližších měsících získá nového hráče, jehož sílu zatím lze jen odhadovat. Jisté je především to, že Martin Kuba odchází z ODS s vědomím silného mandátu v domovském kraji a s ambicí nabídnout voličům jiný typ politiky, než na jaký byli v posledních letech zvyklí.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: kurýrmédia)
