Vede ke ztrátě vzájemné důvěry, zhoršuje spolupráci, snižuje kvalitu veřejné debaty, rozbíjí přátelství, ale také třeba přispívá ke snížení počtu funkčních párů a funkčních rodičovských dvojic. Protože mladí muži a mladé ženy jsou dnes velmi často v jiných bublinách – a ten rozdíl je větší než u starších generací.
Při veřejné besedě s Benem Kurasem a Michalem Semínem, která proběhne 5. března, ukážu další problém. V rozdělené společnosti chybí kritická diskuse uvnitř bublin, takže přežívají pitomosti, které by v otevřené debatě neobstály.
Zkrátka: Národy hluboce rozdělené mají těžší postavení a nižší šance než národy rozdělené jen povrchně.
My starší si pamatujeme, že tomu tak nebylo vždy. Logicky se tedy nabízí otázka: Co se změnilo a proč? Je to důsledek internetu, nebo hlubších sociálních proměn? Proč nejsou stejné trendy popsány mimo západní civilizační okruh? A ještě důležitější je otázka, jak to napravit.
Nejprve pojďme k cílovému stavu. Pokud nejsme spokojeni se současností, jak by to mělo vypadat?
Odpovím historkou ze svého mládí. Studoval jsem vysokou školu v Praze a já i moji spolužáci jsme nenáviděli komunistickou stranu i celý tehdejší politicko-ekonomický režim. Takový postoj byl pokládán za naprosto samozřejmý.
Nicméně studoval s námi jeden mladý muž z venkova, který režim podporoval, komunistickou stranu miloval a už v nějakých devatenácti letech se stal kandidátem – tedy člověkem, který se oficiálně připravoval na vstup do strany.
Když mluvil o politice, ťukali jsme si na čelo. A on se rychle naučil politiku nahlas nekomentovat. Když jsme si připili, občas jsme mu řekli nějakou vtipnou poznámku. Ale nikoho nenapadlo tahat to do jiných oblastí života.
Když jsme řešili něco kolem studia, řešili jsme to i s ním. Když jsme šli na pivo, chodil s námi. Když jsme zvali spolužáky na koncert naší rockové kapely, patřil tam samozřejmě taky.
To, že měl úplně pitomé politické názory – nebo nám tak aspoň připadaly –, nijak nevadilo.
Myslím, že většina mých čtenářů zažila něco podobného. Takhle jsme ještě v devadesátých letech přistupovali ke sporům Klaus–Zeman.
K přelomu došlo v českém prostředí někdy mezi lety 2013 a 2016.
Během prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga liberální strana poprvé předvedla schopnost vytvořit ze svých stoupenců nemyslící fanatiky. A ti lidé zjistili, že je to skvělý pocit.
V roce 2015 byl stejný princip dotažen do extrému, když stoupenci masové muslimské migrace, která měla zahrnovat i bojovníky Islámského státu, dokázali efektivně zastrašit miliony lidí a vytvořit atmosféru, v níž byli odpůrci migrace chápáni jako podlidé.
Podstatnou změnou oproti starším dobám bylo to, že do tohoto represivního fanatismu dokázali zapojit i studenty, učitele a některé běžné pracující, kteří to pak šířili ve svém okolí.
Druhá strana se rychle naučila totéž. A pak už jen zbývalo dělit se do menších a menších skupin.
Netvrdím, že to způsobily jen dvě zmíněné kampaně. Tvrdím, že společnost se v té době měnila a že se to v těch kampaních výrazně projevovalo.
Víme tedy, kdy k tomu rozdělení došlo. Proč bylo v těch letech možné něco, co nebylo možné o pár let dříve?
Za prvé: jedna skupina si monopolizovala velká média.
Za druhé. Nově tu byly sociální sítě s opravdu masovým dosahem. Patří sem i řetězové e-maily.
Za třetí: byla dovršena taková transformace ekonomiky, že přestalo záležet na tom, co člověk umí. Rozhodujícím se stalo, jaký dojem vyvolává.
Jsou samozřejmě místa, kde nadále rozhodují schopnosti, ale je jich méně a většinou se týkají lidí s nižším postavením. U automechanika pořád záleží na šikovnosti a znalosti motoru, ale u obchodního ředitele sítě autoservisů už odborné znalosti často nerozhodují.
Zajímavé je, že na tuto povrchnost se nadávalo po generace, ale žádná z nich si neuměla představit, jak daleko to jednou zajde. Což vyvolává mrazivé tušení, že jsme ještě zdaleka neviděli to nejhorší.
Za čtvrté: Velké třídní rozdíly.
Prohloubily se rozdíly v majetku, příjmech, životních šancích i spokojenosti. Pamatuje si ještě někdo, že „vyvrhel“ v kotelně dostával polovinu toho, co generální ředitel?
Ty rozdíly nejsou samy o sobě až tak děsivé. Systematicky se ale vytváří představa: „Pokud se nevyšplháš úplně nahoru, nemáš žádnou lidskou hodnotu.“
Média jsou plná příběhů manažerů s naprosto banálními životy, kteří mají být předmětem obdivu. Kdyby tam byly i příběhy kominíků, taxikářů, prodavaček a ošetřovatelek, zjistili bychom, že jsou často stejně zajímavé – a že vlastně není co závidět. Jenže tyto příběhy tam nečteme.
Stejný pocit vzniká i na druhé straně. Včetně přesvědčení, že „ti nahoře“ jsou hluboce nešťastní, frustrovaní a neschopní vést dobrý život. Na obou stranách to posiluje úzkostlivou snahu zůstat ve „správné“ bublině.
To pak vede k rozpadu politické debaty a občas i k patologickým následkům v osobních životech – včetně situací, kdy se lidé rozhodují o svém zdraví podle politických sympatií. Netvrdím, že existují pouze čtyři zmíněné důvody. Pravděpodobně k tomu přispěly i další záležitosti. Ale všechny čtyři hrály určitou roli.
To všechno napomáhá rozdělení společnosti do bublin. A umožňuje některým lidem, aby na tom vydělávali nebo z toho jinak těžili.
Přesto lze očekávat, že další vývoj půjde spíše proti bublinám.
- Sociální sítě dnešního typu pravděpodobně dosáhly vrcholu a jejich význam se bude snižovat.
- Význam reálné ekonomiky založené na skutečných schopnostech poroste.
- Sociální rozdíly se snižovat nebudou, ale bude přibývat těch, kdo „spadli dolů“ a zjistili, že i tam se dá žít docela dobře.
To neznamená, že se bubliny automaticky rozpadnou. Znamená to, že vzniknou podmínky pro jejich rozpad.
A my mezitím můžeme systematicky trénovat schopnost myslet mimo bubliny.
Mohu cvičit svůj mozek v tom, aby si uvědomoval, že lidé ve „špatné“ bublině mohou mít užitečné či obdivuhodné vlastnosti – a lidé ve „správné“ bublině mohou být v něčem hrozní.
Takže jednoduché cvičení:
Najděte něco pozitivního na někom příšerném z druhého tábora.Muži to mají snadnější, protože dokážou ocenit atraktivitu i u žen, které jsou jinak naprosto příšerné. Ale jsou i jiné možnosti.
Začnu já.
Petr Pavel nebude mít tady na webu Prvnizpravy.cz mnoho příznivců. Co je na něm pozitivního? Třeba to, jak se udržuje v kondici. Kdybych měl s někým chodit do posilovny a radit se o stravě, klidně bych si ho vybral. Je vidět, že to má zvládnuté. A kdyby o něm vznikl podcast, možná bych si ho občas pustil.Pokračovat může každý sám.
Upozorňuji na celodenní seminář o stáří, stárnutí a proměnách lidského charakteru, který povedu společně s docentem Sakem a znalcem čínského životního stylu Matyášem Táborským (bližší informace zde).
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
