V letech 2012-16, tedy  v období konce vlády Petra Nečase (ODS), úřednického kabinetu ODS a ČSSD Jiřího Rusnoka a Bohuslava Sobotky (ČSSD), byl obranný rozpočet hluboko pod 50 mld. Kčs, tedy okolo 1% HDP. Byli jsme součástí NATO, svět se nebořil a oba prezidenti (Klaus i Zeman) chápali, že utrácet za obranu můžete, pokud na to máte a ne, když Vám někdo cosi diktuje, píše na facebooku Petr Markvart.

Obrat znamenal až rok 2017, kdy obranný rozpočet skokově vyletěl na 85 mld (tehdy 1,4% HDP). Dnes hospodaříme se 155 mld. Kč, tedy 1,8% HDP. A co se stalo tak dramatického, že by to mělo být ještě víc? Zbytečná válka na Ukrajině se posunula do svého pátého roku, přičemž jejím hlavním proponentem, kromě kyjevského režimu, zůstává právě NATO část západoevropských zemí. 

Trump předvádí svoje geopolitické veletoče, kterými ohrožuje křehkou rovnováhu obchodu se surovinami, přičemž si ČR pořizuje nové taktické letouny, tedy svůj nejdražší obranný(?) systém, zrovna z USA. Čína si jede to svoje a jestli obsadí Tchaj-wan, stejně jako USA obsadily Venezuelu, bude to problém, který NATO stejně nevyřeší a jestli kvůli tomu utratí ČR o 20 mld Kč víc za předražené tanky Leopard či houfnice Caesar, tak to stejně nic neovlivní.

Kromě toho, že se tedy z hlediska materiálního jedná o klasický neproblém, je však na pováženou celý výhružný tón toho zveřejněného prezidentského pamfletu. Zvláště potom obrat "... abyste mohl detailně vysvětlit pozici české vlády... ", je skutečně daleko za hranicemi slušnosti. To totiž není pozice české vlády, ale Rozpočet České republiky, podepsaný i hlavou státu, který má sílu zákona. Zpochybňuje-li tedy prezident zákon své vlastní země i její fiskální, obrannou, či zahraniční politiku, nemá na mezinárodním fóru co dělat a už vůbec nemá co oficiálně vystupovat. On je totiž stále ještě prezidentem České republiky, ne auditorem rozpadající se Severoatlantické aliance v České republice.