Tento argument vychází z chybné logiky, že morálka a hodnoty jsou závislé na příjmu. Podle této logiky se zvyšujícím příjmem se hodnotový systém a chování mění a se zvyšujícím plátem je zajištěna nezávislost soudců, píše Petr Sak v komentáři (Mýty – nástroj ovládání lidí (3)) pro Prvnizpravy.cz.
Je přirozené usilovat o finanční prostředky na pokrytí životních nákladů a normální pro bezpečnost a existenční jistotu vytvářet si určitou finanční rezervu. S rostoucí částkou se však snižuje přirozená motivace k získávání dalšího majetku a roste motivace vycházející z chorobné posedlosti majetkem. S rostoucí silou chorobné motivace přímo úměrně je potlačováno lidství a transcendence člověka. Pro jedince s touto chorobou není žádná částka dostatečně veliká a jejich život se řídí hesly „Špinavé peníze neexistují“, „O peníze jde až v první řadě“.
Prvnizpravy.cz - Petr Sak: Mýty – nástroj ovládání lidí (1)
Prvnizpravy.cz - Petr Sak: Mýty – nástroj ovládání lidí (2)
Živou ilustrací takového chování je případ židovského investičního bankéře, miliardáře Bernarda Madoffa. Jím řízené hedgeové fondy byly založeny na tzv. Ponziho schématu. Madoff lákal klienty do fondů na vysoké výnosy, které ale nevyplácel z výnosů, nýbrž z vkladů nově příchozích klientů. Klamal investory a zpronevěřil až 65 miliard dolarů. Bernard Madoff byl souzen v USA v době finanční krize v letech 2008-2009. Jeho chybou bylo, že neokrádal pouze chudší a střední vrstvy, což je jeden z principů kapitalizmu, ale i bohaté a banky. Osudné se mu stalo okrádání bohatých a také finanční krize, kdy bylo třeba předhodit oběť a odvést pozornost. Tento člověk, který byl nepochybně inteligentní, byl tak ovládaný chorobnými rysy své osobnosti, že potlačil i vlastní inteligenci. Jistě by mu inteligence stačila k pochopení, že jednou se musí jeho finanční pyramida rozpadnout. Před zahájením finančního podvodu měl tolik peněz, že další reálně nepotřeboval, avšak zde se projevila jeho choroba hromadění peněz, která ho ovládla a zničila.
Podobný případ vidíme na manželském prezidentském páru. Prezident vedle všech prezidentských příjmů má důchod a výsluhy a výsluhy má i jeho manželka. Další příjmy nemohou nijak ovlivnit jejich život, a proto plat za to, že je Eva Pavlová manželkou je jednoznačným produktem této choroby, lidově nazývané nenažranost. V tomto případě si nejsem jist, zda tato choroba musela potlačovat inteligenci. Příjem za manželku je o to více do očí bijící, že nic takového neexistovalo v české historii a neexistuje v současnosti v jiné zemi. Tato nenažranost by neměla naději na úspěch, kdyby manželský pár neměl komplice mezi vládními politiky a poslanci. Na těch „pár stříbrných“ Petr Pavel naopak doplatí, protože pokud bude chtít znova kandidovat, jistě se najdou voliči, pro které bude nenažranost prezidentského páru nepřijatelná.
Když jsme si ujasnili, že choroba lidově zvaná nenažranost se s velikostí příjmů nemění, je jasné, že vzrůstající plat nemá vliv na potlačení korupce. Pokud má vliv, tak spíš na cenu jednotlivého soudce. Se zvyšujícím platem soudce, roste jeho cena. Čím vyšší plat soudce má, tím je k jeho zkorumpování potřebná vyšší částka. Občas se mezi soudci korupční kauzy i provalí.
Korupce není pouze bezprostřední předání finanční částky. Jednak korupční produkt může být pozdržen v čase nebo místo finanční částky může být poskytnuta služba, výhoda, materiálno. Ovšem tento druh korupce se obtížně dokazuje anebo ho nelze dokázat vůbec.
Takový příklad můžeme nalézt, když si položíme otázku, proč byl za předsedu Ústavního soudu vybrán Josef Baxa. Jdeme-li do minulosti společnosti a J. Baxy, narazíme na zajímavý průsečík. V době, kdy deep state vedl hlavní útok na prezidenta Miloše Zemana, z řad soudců nejagresivněji na M. Zemana útočil právě Josef Baxa. Berme tuto souvislost jako zajímavou ilustrativní hypotézu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
