Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová uvedla, že kultura může vznikat pouze ve svobodném prostředí a že právě svoboda projevu je jejím základním předpokladem. Podle ní proto bývá terčem politiků, kteří usilují o větší kontrolu nad společností. „Předpokladem umělecké tvorby a kultury všeobecně je svoboda. Umění nevzniká z poslušnosti, ale na svobodě projevu a tvorby. A samozřejmě pro určité politiky, kteří se snaží rozšiřovat svůj vliv a moc nad společností, je kultura a svoboda s ní spojená vyrušující,“ říká Čaputová a vysvětluje, že kulturu je třeba chránit právě kvůli tomu, že představuje svobodu.
Zvláště v šedesátých letech minulého století v éře socializmu, které je zvykem říkat totalita, prožívala kultura nebývalý rozkvět ve všech oborech. Známá je filmová nová česká vlna a celý československý film, který pravidelně vozil ceny ze všech filmových festivalů, včetně dvou Oskarů. Z literatury připomenu jen několik jmen Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Bohumír Hrabal, Ota Pavel, Vladimír Holan. Špičkovou úroveň měl balet a opera. Činohra měla světovou úroveň. Vedle klasických divadelních scén po celém Československu vznikaly malé divadelní formy ve stylu Semaforu.
Bratislavské Národní divadlo a jeho herci realizovali inscenace s nimiž se současnost nemůže měřit, a dokonce vyhraněně antikomunističtí herci jako Juraj Kukura či Milan Kňažko své nejlepší role ať již ve filmu či na divadelní scéně odehráli za socializmu.
Chtěla se Zuzana Čaputová vymanit z fanatického antikomunizmu, který nemůže předchozímu socializmu přiznat nic pozitivního? Pokud platí korelace v tezi Zuzany Čaputové, v níž platí souvislost mezi úrovní kultury a svobodou, potom vysoká úroveň kultury, zvláště v šedesátých letech, by dokládal, že tehdy byla výrazně větší svoboda než v současnosti.
Existuje druhá možnost, že Zuzana Čaputová je historicky nevzdělaná a kulturně negramotná. V tom případě je s Petrem Pavlem ve správné společnosti. Ještě by si mohli přizvat dalšího prezidenta Vladimíra Zelenského, třeba by jim zahrál penisem na klavír. To by byla ta správná kultura a svoboda, končí komentář Petr Sak.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
