Hlavním terčem kritiky se Klaus tehdy stal proto, že mezi amnestovanými byli i lidé, zpravidla podnikatelé, kteří byli deset a více let předmětem soudních jednání a s tím logicky spojené existenční nejistoty a justiční šikany. Klaus tehdy argumentoval velmi správně, že pokud země nedokáže vygenerovat systém spravedlnosti tak, aby ohodnotil ty a ony činy v nějakém „normálním“ čase, pak na tom asi něco bude. Třeba ty činy nespadají do oněch trestuhodných kategorií a jen si s jejich aktéry někdo chce skrze soudy vyřídit účty. Nic nelze vyloučit. Jako člen skupiny žalobců, která se (zaplaťbůh úspěšně) soudila s českým státem přes dvacet let (bývalá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, protiprávně odvolaná roku 2003), o tom vím své. Proto jsem také jako jeden z mála měl tehdy pro Klausovu amnestii víc než pochopení, píše Petr Žantovský v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Při pohledu na východ od řeky Moravy mě, pokolikáté už, přepadá trošku závist. Jak informovala i tamní tisková agentura TASR, tamní Ministerstvo spravedlivosti zřídilo komisi pro průtahy v jednání. Zabývat se má kromě jiného též bezproblémovým přesunem kompetenci Ústavního soudu SR pro průtahy v jednání na obecné soudy. V pondělí 27. 5. se uskutečnilo úvodní setkání této skupiny za účasti právních expertů z oblasti justice. Rezort spravedlnosti o tom informoval na svém webu

Podle předsedy Ústavního soudu SR Ivana Fiačana, průtahy v jednání tvoří přibližně 30 procent agendy Ústavního soudu. Ocenil ochotu vedení rezortu řešit tuto problematiku. “Neznám jediný Ústavní soud v rámci zemí EU, kde by se takovouto agendou zaobírali,” poznamenal.

Očima naší zkušenosti viděno, je pořád ještě lepší, když se Ústavní soud zabývá řešením zbytečných průtahů v soudním jednání, než přepisováním zákonů ve prospěch některých subjektů, jak to v roce 2021 bravurně předvedl Pavel Rychetský, který se zřejmým cílem posílit volební šance dnešní koalice nechal Ústavním soudem zpochybnit volební zákon, jehož byl kdysi sám autorem. Inu, český Kocourkov. Jeden by řekl, že takový Ústavní soud vlastně nepotřebujeme. Slováci na to jsou odjinud: okrajují z ÚS pravomoci, které mu nemusí nutně náležet, přenášejí je podle principu subsidiarity směrem dolů a otevírají možnost Ústavnímu soudu dokázat, že skutečně je tím potřebným pilířem demokratického státu. Jak se říká, nikomu to neuškodí, ale mnohým může prospět. Tak se nechme překvapit.