Pokud je článek “Polsko připravuje obyvatele na válku, systém místo chaosu” o tom, jak stát buduje ochranu obyvatelstva jako systém, pak tento je o tom, kde se rozhoduje o budoucí odolnosti společnosti, totiž ve škole. Polsko na rozdíl od zemí, které se bojí otevřeně mluvit o bezpečnosti před dětmi, zvolilo přístup, že krizová připravenost a základní obranné návyky nejsou militarizací výuky, ale praktickou gramotností pro svět, který se změnil. Z tohoto pohledu je polský model zajímavý tím, že kombinuje dvě linie, měkkou a tvrdší. Měkká linie cílí na všechny děti, učí bezpečnostní návyky a orientaci v krizových situacích. Tvrdší linie vytváří pro část mládeže strukturovanou předvstupní přípravu pro službu, včetně vybavení, patronace jednotek a výcvikových táborů.
Za měkkou linií stojí celostátní program Edukacja z wojskiem, tedy výuka přímo ve školách vedená vojáky ve spolupráci ministerstva obrany a ministerstva školství. Program má opakované edice a stát jej prezentuje jako nástroj zvyšování povědomí dětí a mládeže o bezpečnosti a obraně, včetně nácviku správných reakcí v krizových situacích. Z veřejných informací je důležité, že obsah zahrnuje alarmování, evakuaci, první pomoc a reakce na podezřelé objekty, a zároveň že se zdůrazňuje přizpůsobení věku žáků. V závěrečném shrnutí čtvrté edice se pak mluví o tom, že školení zahrnovala vojenské, bezpečnostní i civilně obranné prvky a že cílem bylo nejen předání informací, ale i formování návyků a postojů v oblasti ochrany obyvatelstva.
Důležitý detail, který odlišuje program od jednorázové besedy, je standardizace scénáře a způsob realizace. Ve veřejných popisech se opakuje, že jde o jednotný scénář připravený rezorty a že se výuka děje přímo ve školách, tedy v prostředí, které je pro děti přirozené. Některé lokální školské portály uvádějí i praktický formát v podobě několika vyučovacích hodin a interaktivního průběhu na školních hřištích či ve třídách.
Tvrdší linií je systém Oddziały Przygotowania Wojskowego, zkráceně OPW, tedy vojenské přípravné oddíly na středních školách. Zde už nejde jen o obecnou bezpečnostní gramotnost, ale o strukturovaný program, který má mladého člověka připravit na budoucí službu, nebo přinejmenším na to, aby se orientoval ve vojenském prostředí, rozuměl základnímu režimu výcviku a měl osvojené disciplíny, které jsou v krizi přenositelné do civilní sféry. V právní úpravě programu se objevuje i konkrétní struktura hodin a klíčový výcvikový tábor, uváděný například jako 50 hodin praktických aktivit ve čtvrtém ročníku.
Nejdůležitější je ovšem financování, protože bez něj se z OPW stane jen název na webu školy. Polsko zde zvolilo přímý model, kdy ministerstvo obrany poskytuje cílené dotace. Ve veřejně dostupném popisu programu přímo stojí, že dotace mohou pokrýt až 80 procent nákladů na nákup specializovaného vybavení, včetně taktických vest, batohů nebo výcvikových replik. Současně lze dohledat konkrétní případy z praxe, kdy samosprávy informují o dotaci na vybavení žáků OPW pro nový školní rok, což ukazuje, že nejde jen o abstraktní slib, ale o běžící tok peněz k jednotkám a školám.
Jak to souvisí s přípravou pro vstup do armády, je v polském modelu čitelné. Vedle školních programů existuje dobrovolná cesta do služby, kterou stát popisuje jako dobrovolnou základní vojenskou službu, přístupnou od 18 let při splnění podmínek. Dobrowolna zasadnicza służba wojskowa, informace pro uchazeče. Tato dobrovolná služba má oporu i v polské právní úpravě, která definuje její parametry. Pro stát je to logický most, škola a OPW mohou vytvořit motivované uchazeče s realistickou představou o režimu, a dobrovolná služba pak nabízí standardizovanou vstupní bránu pro ty, kteří se chtějí posunout dál.
A co výsledky a dopad na společnost. U programu Edukacja z wojskiem je důležité, že stát průběžně zveřejňuje shrnutí edic a opakuje cíle, tedy rozvoj povědomí, návyků a praktických dovedností v oblasti ochrany obyvatelstva. To je přesně ta část obrany celé společnosti, která se nepozná podle nákupu techniky, ale podle toho, zda se v krizi děti nezhroutí, zda dokážou reagovat na varování, zda umí přivolat pomoc a zda vědí, jak se chovat při evakuaci. U OPW je zase měřitelným výstupem počet tříd a vybavených žáků, patronace jednotek a absolvované výcvikové tábory, tedy prvky, které se dají kontrolovat. Polský systém je v tomto ohledu postaven tak, aby nešel snadno okecat, buď má škola dotaci, vybavení a výcvik, nebo ne.
Je fér dodat, že každý takový model nese i rizika. Čím více stát pracuje s obranou ve školách, tím více musí hlídat, aby se z praktické výuky nestala ideologie, aby se nevytratila civilní podstata ochrany obyvatelstva a aby se programy neopíraly jen o náladu jedné vlády. Polsko to zatím řeší institucionálně, opakovanými edicemi, standardizovanými scénáři, právním rámcem pro OPW a přímými dotacemi. Z pohledu zemí, které stále přešlapují, je to zásadní rozdíl. Nejde o slogan, ale o kombinaci zákona, peněz, školních hodin a skutečného výcviku.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Edukacja z wojskiem v školách po čtvrté ; 2. Edukacja z wojskiem IV edice, shrnutí obsahu; 3. Praktický popis realizace ve školách; 4. OPW, výcvik včetně 50 hodin tábora; 5. OPW dotace do 80 % vybavení; 6. Příklad dotace v praxi samosprávy; 7. Dobrovolná základní služba, informace pro uchazeče; 8. Právní úprava dobrovolné služby 2022
